Zdař Bůh od Hornické Matice slezsko-moravsko-české

ARCHIV 2006

text 49

Conferenciér (leden 2006)

V září minulého roku v textu 47 www HMSMČ jsme vás stručně informovali o polsko-české výstavě k báňskému záchranářství. Na webových stránkách jsme se poté odmlčeli. Přišly starosti. Přípravy spotřebovaly o sto procent více času než jsme předpokládali a obdobně tomu bylo i s finančními náklady- respektive s vícenáklady-ty jsme špatně odhadli. Komunikace s polskými partnery také vázla . Při pečlivějším čtení dokumentu, který připojujeme (Text 56 www HM SMČ- leden O6) a příště pak z recenze (Text 65 www HM SMČ- březen O6), kterou chystáme, bude vám vše zřejmé.

V té době potěšující byl prosincový seminář k historii hornictví . Po mnoha letech se na něm objevil ze Slovenska kolega Ivan Herčko , který téměř 40 roků mapuje slovenské dějiny hoirničiny. Několik týdnů před ním se v NTM zastavili při ceestě do Příbrami další kolegové z baňskoštiavnického muzea . V ředitelském patře NTM byli z jejich návštěvy poněklud rozpačití až nešikovní, representaci napravil kolega Příplata . Vhodně a pohotovcě navázal na více než 10 let přerušený někdejší značně pravidelný kontakt slovenských a českých montanistů , jaký býval v době působení dr. Majera . Je ovšem mrzuté, když člověk zjišťuje i další nedostatky na bývalém pracovišti-diktované shora. Na starosti o dvě patra hornickém expozice, na veškerou agendu po odchodu předposledního pracovníka pro hornictví zůstal na vše sám Josef Příplata . Ten, kdo takové restrinkce v NTM má na svědomí s posilováním jiných odborných oddělení až o 200 až 300 procent proti stavu za bývalého ředitele ing. Janouška , nejspíš neuměl nebo nechtěl přemýšlet . Někdy se k tomuto prohřešku bude vhodné vrátit- v podstatě jde také o podvázání možností kvalifikované odborné práce , na níž Příplatovi nemůže vyjít čas -–stejně tak i nacházet si čas pro případné badatele, jejich návštěvy a dotazy.

Hlavní příspěvkem je dnes Text 56 Cín a jeho těžba ve Slavkovském lese z pohledu archeologie od Ladislava Holíka, který současně považujeme za nejlepší publikační výsledek montánní specializace roku 2005 s tím , že příspěvky na prosincovém semináři v NTM jsme v písemné formě neměli ovšem možnost prostudovat. Bylo mezi nimi také několik zdařilých presentací-Například Horákova práce k odvodňování povrchových dolů. Ta je současně příkladem toho, jaké autory by měli pořadatelé aktivně vyhledávat – aby semináře byly dokumentačním fórem representačních technicky zdařilých projektů.,

Schůze Hornické matice ihned po semináři měla obvyklý průběh. Pro další činnost vzniklo několik námětů . Kolegové z regionů si do kruhu blízkých přátel přišli postěžovat a zdařile velmi pěkně definovali obtíže, které mají. Ani za nic se ale nedali přinutit aby adresně nebo jinak sepsali pro naše stránky to, co presentovali a naznačili směr něbo i obsah možného řešení. Je to až příliš trvalý jev snad i manie - zlozvyk naříkat a stýskat si . Co k tomu ještě u zejména dobrovolných budovatelů různých skanzenů a pamětních hornických síní kromě elánu a potíží je už také typické, že nemají představu konečného cíle v horizontu dejme tomu deseti, dvaceti let. Co bude s jejich většinou tak těžce získanými výsledky a někdy dnes už unikátním sbírkovým fondem ? Nejspíš si letos zkusíme uspořádat malou anketu při návštěvách společností s HM SMČ úzce spřátelených . Také chceme , nejspíš koncem srpna , pozvat k vpomínkovém sympoziu všechny dosažitelné strojvůdce těžních strojů- elekrických i parních. Pokud některého znáte, poskytněte nám prosím jeho adresu…

Z Domu pod stožárem zdraví čtenáře Miloš

(Text 49 www HM SMČ- leden O6)

text 50

Ve znamení mlátku a želízka 2

Druhý díl publikace Václava Jiráska má dva podtituly: Připomenutí dávných časů a O hornictví na Jestřebích horách a okolí. Autor pokračuje v objevování hornické minulosti svého kraje.

V prvním díle se věnoval začátkům dobývání uhlí a rud, popisoval jednotlivé šachty, způsoby těžby a seznámil nás s geologií a mineralogií ložisek. V druhém díle pokračuje v cestách po starých dolech, připomíná hornické tradice a zvyky, cituje obecní a rodinné kroniky, zpovídá nejstarší pamětníky. I tento díl končí v roce 1946.

V Rudném hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zachytil Jiří Majer v makropohledu, co česká těžba stříbra, zlata, cínu, olova a železa znamenala v jednotlivých historických etapách naší země a i v celoevropském kontextu. Václav Jirásek v kronikářském mikropohledu vykresluje těžbu uhlí a život havířů v jedné lokalitě.

Vysvětluje například, že pro tamní uhlí zpočátku nebyl odbyt, ten nastal, až když se začala stavět pevnost v Josefově, 18. a hlavně 19. století tu máme jako na dlani, i s paní kněžnou, hornickými svatými a nejrůznějšími parádami. Na mapkách jsou zachyceny trasy bremstů, svážných drah, kde se uhlí pouštělo samospádem a koňských drah. Původní mělké jámy podfárala v 70. letech 19. století dědičná Idaštola, ke které se narubané uhlí dostávalo úpadnicemi a svážnými. Teprve od roku 1903 střídají koně malé parní lokomotivy a později lokomotivy.

Jirásek dovede základní informace dobře okořenit. Když píše o bratrské hornické pokladně, tehdejším sociálním zabezpečení, připomene, že fungovala již v pozdním středověku v Kutné Hoře a v Jáchymově, odcituje jednotlivé paragrafy stanov bratrské pokladny, pak vzpomene jednoho dávného ranhojiče a jeho recept na Černou mast na zlomeniny, odcituje z kronik bábu kořenářku a na závěr připomene MUDr. Antonína Čapka, otce bratří Čapků.

Diplom od císaře pána na stěně jedné chalupy, který autor se svoji ženou objevili v roce 1989, dotvrzuje zprávu z kroniky, podle které nadkopní Vincenc Matouš zachránil 25 horníků při průvalu vod na dole Beninga v roce 1874.

Co s metanem v dole? Už Katechismus důlního větrování z roku 1875 důsledně varuje před vypalováním metanu na díle. Jirásek, bývalý báňský záchranář na VUD Trutnov, připomíná největší báňské katastrofy. Březohorskou, kdy v roce 1892 zahynulo 319 havířů a karvinskou, kdy v roce 1894 zahynulo 235 havířů, tyto tragédie si vynutily zavádění záchranných přístrojů, principy těch prvních nejstarších jsou popsány. A po relativně odborné záchranářské kapitole následují kuchařské recepty. Vedle řádků, kam se chodilo tancovat, je dobový nákres rozfárání důlního revíru. Nechybějí náčrty, kresby, například koně v popruzích spouštěného do jámy, dobové fotografie. Místo odborné mluvy čteme vzpomínky starých havířů, přesto si můžeme udělat docela věrohodný obraz, jak se hornictví na Jestřebích horách od 18. století do roku 1946 vyvíjelo.

Publikaci doplňuje regionální hornický slovníček a výběr zajímavých dat a událostí a dvě mapy. Mezi připojenými reklamami je na dvoustraně popsána poválečná historie VUD Trutnov.

Tenhle kronikářský přístup je patrně jediná schůdná cesta, jak uchovat hornictví v povědomí širší veřejnosti.

Knížku vydala obec Malé Svatoňovice 542 34, obec@malesvatonovice.cz, kde lze objednat na dobírku oba díly.

(Text 50 www HM SMČ- leden O6)

text 51

Klub přátel hornického skanzenu Mayrau

Přednášky ve Vinařicích u Kladna

Rok 2002 :

20.3. se uskutečnila první přednáška předsedy báňského úřadu, pana profesora R. Makaria „Horní právo v průběhu staletí“. Autor přednášky je velice v tomto oboru fundovaný a bylo tedy nevšedním zážitkem, jako i další přednášky vyslechnout. Pan profesor se pravidelně účastní seminářů hornictví v NTM Praha a v posledních letech přednášel a rozvíjel zejména tuto problematiku. 15.5. ing. S. Vopasek „Hornické symboly a jejich význam“. Uvést na správnou míru tradiční hornický symbol, mlátek a želízko, to bylo jedno z témat tohoto příspěvku. 3.10. PhDr. J. Beran „ Umění stárnout“, tak to byl název tématu, který nikoho v životě nemine, tedy ani všechny kolegy „havíře“

Rok 2003 :

Rok 2004 :

Rok 2005 :

Autorem je Josef Příplata

(Text 51 www HM SMČ- leden O6)

text 52

HORNICKÉ ČASOPISY

Vyšel čas jen k anotaci některých zajímavostí pro únorové „webovky“.

Z občasníku DIAMO_ (hejnic@diamo.cz), z druhého čísla ( únor 2006, č.2), přinášíme díky pochopení šéfredaktora Hejnice hned trojici aktuálnějších textů . Podnikové noviny takovými příspěvky získávají přítažlivost a čtivost.

OBNOVA NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY - ( Dolu Hlubina ve vlastnictví s. p. DIAMO, o. z. Odra, v roce 2005 )

V rámci akce obnovy kulturní památky z „Programu záchrany architektonického dědictví“ Ministerstva kultury České republiky byly v roce 2005 na národní kulturní památce – Dole Hlubina v Ostravě realizovány práce na obnově budovy starých koupelen mužstva. Práce obnovy této budovy byly zahájeny již v roce 2004. Na dodavatele prací bylo v roce 2004 vypsáno výběrové řízení dle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek v platném znění. Jako realizátor byla vybrána firma KVAZAR, a. s.

V rámci obnovy budovy starých koupelen mužstva byly v roce 2005 realizovány zejména tyto práce:

Celkem byly na obnovu NKP Důl Hlubina v roce 2005 vynaloženy náklady ve výši 8 913 tis. Kč (8 013 tis. Kč MK ČR, 900 tis. Kč Město Ostrava).

Práce na obnově této budovy budou pokračovat i v roce 2006, pokud nám budou z Programu záchrany architektonického dědictví MK ČR poskytnuty finanční prostředky.

Autorem je Ing. Josef Jašek

(Text 52 www HM SMČ- leden O6)

text 53

RUSKÉ VZPOMÍNKY NA ČESKÝ URAN

V novinách atomščiků, „Atom – pressa“, vydávaných Ministerstvem pro atomovou energii Ruské federace, je článek Mekka atomového věku. Autoři článku jsou veteráni Vlastenecké vojny a Minatomu, L. Posik a I. Tenenbaum.

Když manželé Curie po objevení rádia v roce 1898 potřebovali značné množství radioaktivní rudy, obrátili se na důl Bratrství v Jáchymově. V krátkém čase se jim podařilo získat významné množství rádia a tím započala atomová éra. Autoři proto vidí Jáchymov jako na Mekku atomového věku. Píší o vzniku Československa a T. G. Masarykovi, o rozvoji hospodářství a hlavně hornictví. Dost podrobně popisují Jáchymov, období těžby za první republiky, během okupace ČSR Německem, a po osvobození v roce 1945.

Mezi vládami ČSR a SSSR byla 23. listopadu 1945 podepsána smlouva o výzkumu a těžbě uranové rudy jako důležité suroviny pro jaderný program SSSR. Operativně byla vytvořena československo – sovětská komise, v čele s Ing. B. Hegnerem, specialistou vlády prezidenta Beneše a prvním ředitelem podniku uranového průmyslu, za SSSR byl v komisi také N. V. Volochov. Na základě této smlouvy, přišla v létě 1946 do Jáchymova ze SSSR skupina specialistů, v čele s Volochovem, mezi nimi byli i autoři článku.

V zmíněném článku se dále podrobně píše o spolupráci mezi horníky a specialisty – techniky obou stran při obnovení těžebních prací a organizování a provádění geologického průzkumu na uran. Vzpomínají se doly v Jáchymově – Bratrství a Eliáš, objevení ložiska uranu v Horním Slavkově a v Příbrami, zavádění nových technologii těžby a úpravy uranových rud, jaké bylo přístrojové vybavení, atp. Z článku je cítit hrdost na profesi, práci v uranovém průmyslu, a nostalgie dávno prožitého.

Autorem je Ing. Jozef Badár

Poznámka: Prezident Ruské federace letos vydal dekret, kterým ustanovil 28. září jako „Den pracovníků v jaderném průmyslu“. V den české státnosti v Rusku oslavují svoji práci „atomščici“!

U nás známe rub aktivit, které prováděli nohsledi pověřených atomčíků, čeští i ruští –koncentráky, které se zdály být ideologům O.K a technici měli klapky na očích nebo prostě nechtěli vidět ? Někdy se zážitky proplétají až neuvěřitelně:

Zápasník – representant Chadima a jeho žena Marie mi vyprávěli , že v jisté době za pražské vodárny a kanalizace pomáhali občas jako výpomoc s cisternou lágr zásobovat vodou . Mezi rodinami a vězni zprostředkovávali také poštu do té doby , než se jim při jedné cestě z několikadenní brigády schovali do cisterny prchající vězňové. V Karlových Varech na křižovatce vyskákali, začala je honit policie a Chadima měl co dokazovat, že skutečně uprchlíkům nepomáhal. Skutečně v tomto nepomáhal, nevěděl koho veze ku Praze! .Byl pak pro něj konec brigád , při kterých také (jednou či vícekrát?) přivezli s Marií z lágru pro rodinu doma sádlo od vězně. Později mi jiný pamětník vyprávěl, že to je naprosto nemožné, s tím sádlem. Ale Chadimovi byli prostí lidé, pravdiví , bez nejmenším důvodů lhát nebo si vyvzpomínat! V TOM ABY SE PRASE VYZNALO může resignovat podle lidového rčení historik, přinejmenším kdyby měl nějak vyložit to s tím sádlem –prasečím.

KDO SE VYZNAT CHCE , „ kak eto s rudkoj vsjo slučilos´´, ten se jistě vyzná. Před mnoha roky na hornickém semináři byla k této problematice dosti zbytečná debata v tom, když jeden z diskutujících považoval za nesporné prameny dobové novinové výstřižky !

(Text 53 www HM SMČ- leden O6)

text 54

UHLÍ, RUDY, GEOLOGICKÝ PRŮZKUM

V prvním letošním čísle odborného hornického měsíčníku Uhlí, Rudy, Geologický průzkum úvodní slovo má Zdeněk Osner, předseda představenstva ZSDNP. Z organizací svazu: Energie – stavební a báňská , a. s. Karel Kynčl: Práce prováděné hornickým způsobem jako součást bezvýkopových technologií, ražení kanalizačních stok, Radotín. Gemec – Union, a. s. Zdeněk Adamec a Karel Novotný: Zakládání Dolu Jan Šverma v Žacléři, 1. část. Severočeské doly, a. s. Bohumil Suchý: Hnědé uhlí a udržitelný vývoj. Sokolovská uhelná, a. s. Jaroslav Jiskra: Nález v lomu Jiří. Moravské naftové doly, a. s. Josef Ostrezy: Dálkové řízení provozu těžby uhlovodíků v podmínkách MND, a.s., Hodonín.

20. světový hornický kongres – přednáška ČR: Jaroslav Kalous, Josef Havelka, Antonín Kopřiva a Josef Zeman: Sezónní a dlouhodobý rozvoj důlních vod v české republice. Marcela Šafářová: Výzkumný ústav pro hnědé uhlí v Mostě, centrum služeb, vědy a výzkumu. Petr Kubíček a Petr Urban: Využití konvektivně difuzního modelu pro výstup metanu na územích s ukončenou hornickou činností. Petr Čermák, Hana Lorencová a Michal Řehoř: Lesnická rekultivace složišť popelovin, jejich historie a současnost. Dále číslo obsahuje rubriky Osobní zprávy, Aktuálně a Bezpečnost práce.

(Text 54 www HM SMČ- leden O6)

text 55

Cín a jeho těžba ve Slavkovském lese

Cín a jeho těžba ve Slavkovském lese z pohledu archeologie (Ladislav Holík)

(Text 55 www HM SMČ- leden O6)

text 56

záchranářství báňské - výstava v Zabrze


(Text 56 www HM SMČ- leden O6)

text 57

Conferenciér (únor 2006)

Čas prchá, jak splašená mrcha . Tak si občas povzdechl pan profesor Volf. Jeho pokusy s telegrafií bez drátů už před první světovou válkou(!) nebo sestrojení stroje na umělé květiny, který měl po druhé světové válce nahradit celou severočeskou manufakturu ručních vazačů a vazaček, jsme na průmyslovce poslouchali stejně nadšené, jako konec příběhu. To když ho těsně minula při úspěšném zkušebním provozu z vyšších pater hozená obrovská skleněná láhev s kyselinou. Jasný pokyn, aby dělnickou "třídu" nechal na pokoji- pěkně pracovat ručně . Na míru ("I pro Mílu") měl jasno. Prý mi vyrobí létací kolo, kterým já,( "normální cyklista jako Vy, nikoliv závodník" ) vyhraji známou cenu , o které Tleskač ani Foglar nevěděli. A dnes už i to někdo zmáknul…Stejně jako motor na vodík, který také Volf sestrojil, prototyp.

Podle Důlních novin čas prchá jak výše citováno- také v případě Technického muzea Mostecka. Takže je to už pět let , co projekt živoří-čas jak mrcha a skutek téměř utek. Od 70.let jsem byl z NTM svědkem i spolupracovníkem několika pokusů v návaznosti na zřejmě první počin prof Hojdara k záchraně hornických památek. Nebylo později okolím pochopeno a podařilo se zčásti díky dr.Líbě Pokorné z mosteckého muzea. Poté bylo vakuum s občasnými jen líbivými záchvaty ideologů," dělat něco pro naše horníci."

Z mostecké problematiky si s námi odskočíte na opačnou stranu našeho zájmového slezsko-moravsko-českého úizemí, kde jsme , přesně za dvojnásobek nákladů než jsme "kalkulovali", připravili česko-polskou výstavu k báňskému záchranářství. Epilog k ní bude příště, dnes Text 56 v části KOŠ vám předem naznačí , kdo se z Česka zasloužil. Z NTM to byl jenom Příplata-doslova do posledního dne, kdy si už už měli kolegové přijet pro exponáty, nebylo jasné, zda se mu podaří zodpovědné nadřízené dotlačit, aby z unikátní, evropsky určitě ojedinělé sbírky , se cosi Polákům zapůjčilo.Jak mrchy : tedy čas, Příplata a já, po dva roky , (s TAKOVÝM předstihem jsme zápůjčku prosazovali a málem nestihli. A také panel, ke kterému ale nedošlo.(Fuj to byla karta -poznámka matičního permoníka).

TURISMUS JAK SE PATŘÍ- I PRŮMYSLOVÝ

Nejen mluvit , ale i činit k němu nejspíš z Poláků umí Andrzej Kozlowski, prezes Polskiej Organizacji Turystycznej. " Zažarta" a rozsáhlá diskuze ve Francii , že Poláci-řemeslníci , například instalatéři, zaplaví Evropu a zbaví Francouze práce, přivedla Kozlowského k nápadu na plakát s "hydraulikem" - instalatérem, který místo reklamy mazurských jezer se nabízí ,že zůstane doma a zve Francouze, aby jich přijelo maximum - do Polska. Vyvolalo to asi 700 článků a tisíce ohlasů , např. Britove si začali utahovat z fobií Francouzů a pravičáka Phillippa de Villiers. Turistický zájem o Polsko vzrostl , přijelo tam asi o 14 procent více Francouzů než v roce 2004, týden prohlídky měst od Gdańska po Wroclav a Kraków za cenu kolem 1130 euro.

Kozlowského jsme zažili asi na čtyřech konferencích, kde nikdy nezapomněl zdůraznit, jak si váží především osvětové a ochranářské práce dobrovolných zájemců a pečovatelů o technické památky , počínaje opevněními a konče třeba hutnickými a hornickými památkami a s tím spojené architektury.

Porodník hydraulika, průkopník turismu včetně turIstiky průmyslové , byl nominován k ocenění jako Evropan roku 2005 a máte ho dole na obrázku i pak v Textu 60 zdůrazněnou zmínkou o jeho názorech v části TEORIE K PRŮMYSLOVÉMU DĚDICTVÍ i jinde.

VARI TISKAŘŠTÍ PERMONÍCI!

Vari,citoslovce, původně rozkazovací způsob=táhni,táhněte,jdi ,jděte.U Herbena variš=jdeš,jdi pryč. Možná je synonymické i se " zmiz, zmizte" ? A nám se hodí k napomenutí anonymních redaktorů, jejichž tiskařští šotkové jsou docela nepříjemní aktivní mackové:

V případě Zabrze řádili hned po obou konferencích ! K názorům na to viz v části KOŠ Text 10 .(podnes anonymní vskutku " podařený " redaktor výsledků konference prvé nám nejdůležitější poslední odstavec do publikace nedal (!). A své si zaslouží také plánovači-pořadatele -viz kritický pohled v textu C27.IV.O5 Conferencier+ editorial. Do publikace z druhé konference se " nedostal " příspěvek docenta Lednického(!?). Po konferencích prý má texty až do tisku na starosti Górnošlaska Wyžsza szkola Handlowa -doufám, že ne tamní školník.

Do našeho příspěvku na Hornické Příbrami 2005 se pro změnu nedostaly fotografie trojice panelů, kterými propagujeme hornické památky a péči o ně na Horním Slezsku.Nějaký šotek také zašantročil resumé polské konference . Tak jsme vám apel z obou konfernecí připojili za Text 60.

Z Domu pod stožárem zdraví 6. 3. 2006 čtenáře Miloš Z.

(Text 57 www HM SMČ - únor 06)

text 58

PROJEKT TECHNICKÉHO MUZEA MOSTECKA DŮKAZEM TECHNICKÉ KULTURY REGIONU

(názor na článek v listu Mostecké uhelné a.s.)

Letošní Panorama Důlních novin 20.ledna otevřelo velice vhodně záležitost Technického muzea (TM), která čeká na lepší řešení nejméně pět let, kdy Hospodářská a sociální rada Mostecka a Spolek severočeských havířů začaly intensivněji připomínat záležitosti výběrového dokumentačního zachování hlavních technických tradic Mostecka, nejen hornických. Kdesi v pozadí zůstaly tamní poněkud obdobné snahy let sedmdesátých i šedesátých o hornický skanzen. Tak se podařilo prosadit, také za spolupráce dalších přizvaných organizací a osob, širší ideu příštího muzea s dominantami nejen regionálních tradic v oboru chemie, energetiky a hornictví případně zemědělství.

Poslednímu období zakladatelsky až po současnost ani tak nechybí to, jakými orgány případně osobnostmi posílit pro další období obecně prospěšnou společnost, kterou se díky zejména výše uvedeným organizacím podařilo vytvořit. Správní a dozorčí rada TM dávno měla přijít nebo přijde s novými lidmi na zcela prozaickou podmínku funkční- záruku všeho příštího. Ti, kteří třeba i postupně různé segmenty projektu budou uskutečňovat, měli by mít zaručený pro vlastní práci především mzdový fond , objemově zajištěný na více let , který by třeba zpočátku jen dvěma či třem stálým pracovníkům umožnil naprosté soustředění na každodenní drobné i koncepční úkoly. Je to požadavek nezbytný, prověřený naší více než 40tiletou muzejní praxí! Oba dnešní zaměstnance TM platit Úřadem práce je přinejmenším neobvyklé a hlavně spojené s vysokým risikem krátkodobosti takového opatření.

Tolik jen na okraj muzeologicky nejdůležitějšího poznatku, že základem (každého) muzea jsou sbírky a lidé, kteří o ně pečují systematickým sběrem, zpracováním a účastí na jejich presentaci. V praxi nedělitelné poslání muzea je dokumentační, zčásti vědecké i umělecké ( při presentaci určitě) a osvětové.

Na základě průzkumu i vědeckého výzkumu soustavně sbírat, konservovat a uchovávat dokumenty k dějinám vědy a techniky( tudíž skutečné representanty, nikoliv kuriozity !), sledovat k tomu prameny o technickém pokroku nebo je vytvářet, mohou kvalifikovaní pracovníci! Mostecko už takové má -profesionální i dobrovolné , pro které spolupráce s dobře založeným Technickým muzeem je potěšením. A nejen zakladatelský Spolek severočeských horníků je toho důkazem.

Před založením obecně prospěšné společnosti TM pro cíle muzea jsme poznali řadu zájemců a delegovaných pracovníků (i za MUS a.s.), kteří pro financování Technického muzea velkými společnostmi bezplatně zpracovali a nabídli jako základní vklad vhodný program . Vznikl tehdy pro ČEZ, MUS a.s. a další : o nich a pro ně jsme plánovali muzejní shromažďování exponátů, modelů, obrazové , zvukové i jiné dokumentace k popularizačním funkcím jako model důkazu , že tyto společnosti si svých vlastních technických tradic nefrázovitě váží a přejí si, aby jako takové byly ostatními občany chápány.

Celostátní konference Hornická Příbram ve vědě a technice v roce 2005 vyslovila uznání účastníkům známého projektu mosteckého TM . Také ocenila, že důl Julius III má značné přednosti (parní těžní stroj v autentickém prostředí, zachovaný portál pokusné štoly, ukázku návaznosti těžby uhlí na zpracovatelský chemický průmysl atd.) včetně ploch a budov , které dovolí celou technickou a průmyslovou minulost Mostecka vhodně ukázat. Kvůli příští turistice v oblasti i jako součást výchovy mládeže včetně tisícovek vysokoškoláků, kteří sem přichází studovat . Názory účastníků zmíněné konference však značně překvapila malá podpora ideje mosteckého TM v době, kdy jen v naší republice existuje téměř padesát společností , které si svých regionálních technických tradic váží a zdárně je rozvíjejí za zlomek toho, co už na Mostecku bylo vynaloženo na projekty, studie a pod , ne však např. na zmíněné zajištění perspektivní konstantní platové základny muzea.

Hornická matice slezsko- moravsko- česká HMSMČ a potažmo také v minulosti hornické oddělení Národního technického muzea usilovaly konkrétními činy mimo dalšího o památkovou ochranu ( záchranu) a samozřejmě následné využití parního těžního stroje Julius III , stejně jako elektrického těžního stroje na bývalém Vítězném únoru. Podobně jako tehdejší okresní mostecké muzeum zachránilo torso stroje z Koněva . Pokud jen toto by mělo být v budoucnosti konečným výsledkem, pak nakonec všichni zúčastnění budeme pro příští generace raritou s otazníky. O co jsme usilovali a co jsme dokázali?

Miloš Zárybnický

(Text 58 www HMSMČ únor 06-Technické muzeum Mostecka)

Text 58 reaguje na dolejší zobrazení článku z přílohy Důlních novin č.1/ ročník IX a dále přinášíme příspěvek, který zazněl k tématu na konferenci Hornická Příbram ve vědě a technice v roce 2005 , v našem číslování je to Text 59 www HMSMČ únor 06.

text 59

... O TOM, JAK LZE NEREALIZOVAT MUZEUM

Pavel František , Ing. Vratislav Procházka - přednáška T9
VYPRÁVĚNÍ O TOM, JAK LZE ( DOUFÁM JEN ZATÍM ) NEREALIZOVAT MUZEUM

V roce 2001 se uskutečnila schůzka všech zainteresovaných, ale i možných mecenášů v Bílině. Bylo dohodnuto, že realizovat muzeum je v zájmu všech, kteří se této schůzky zúčastnili. Předpokládalo se, že silní partneři budou i zakladateli. Následně se ale dohodlo, že tito strategičtí partneři nebudou zakladateli, ale že budou muzeum dotovat z "venku" (první a základní chyba). Výsledek toho byl, že zakladateli se stalo město Litvínov, Hospodářská a sociální rada kraje, Hospodářská a sociální rada Mostecka, Spolek severočeských havířů a soukromý zemědělec ing. Sirovátka. Současně bylo dohodnuto nechat zpracovat studii která byla zpracována tak, aby společnost získala základní údaj kolik bude nutné získat finančních prostředků na kompletní opravu areálu včetně výstavby nových objektů, ale i jaké budou nutné finanční dotace na provoz muzea. Tuto studii financoval ČEZ částkou 300 tis. Kč. Na základě této studie se předpokládají celkové investiční náklady necelých 500 mil. Kč při čemž po celkové opravě by zde bylo zaměstnáno cca 50 lidí s roční dotací 13 mil. Kč na provoz. Výše investičních, ale i provozních nákladů byla pro mnohé nemilým překvapením a natolik závažným, že od myšlenky vybudovat a provozovat muzeum začali ustupovat.

Vzhledem k uvedené skutečnosti se na konci roku 2003 začala razit myšlenka, že tyto investiční prostředky budou čerpány postupně tak, jak který strategický partner bude hospodařit a kolik prostředků pro muzeum uvolní. Co se pak týká provozu i zde bylo jasné, že nebude již od počátku nutné zaměstnat všechny uvažované profese a tím nebudou ani tak vysoké provozní náklady. Navíc jsou oba dnešní zaměstnanci placeni Úřadem práce což je velkým přínosem pro společnost. Co se ostatních provozních prostředků týká byly současně hledány cesty jak tyto náklady snížit za cenu levnějších dodavatelských firem (např. cena ostrahy se snížila na polovinu změnou hlídací agentury).

V roce 2004 z oslovených partnerů dotovaly provoz muzea Severočeské doly částkou 200 tis. Kč. Mostecká uhelná společnost přispěla rovněž částkou 200 tis. Kč ovšem účelově vázanou na opravu veřejného sociálního zařízení a částkou 118 tis. za kterou nechala vypracovat studii. Dále pak pomohla mechanizačními prostředky při odvozu listí, likvidaci a odvozu nebezpečného odpadu atd. Tak se stalo, že provoz roku 2004 byl s většími či menšími potížemi překlenut. Protože se ani na konec roku 2004 nepodařilo zajistit finanční krytí vypomohla částkou 500 tis. Kč Hospodářská a sociální rada Mostecka. Z této částky zatím hospodaří muzeum ještě dnes ovšem za takových podmínek, že jsou zde zaměstnáni dva pracovníci kteří jsou schopni pouze udržet areál v provozuschopném stavu. Dalším kritickým místem jsou zimy. Celý areál je totiž odpojen od zdroje tepla a zima se přečkává tak, že v šatně si musí zaměstnanci topit dřívím ve z domova dovezených kamnech a na pracovišti si topí v "koksáku" vyrobeném ze sudu. V takových podmínkách zatím nelze provádět ani inventarizaci artefaktů a navíc v listinných materiálech čile hospodaří myši.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, ale i na to, že se zatím jak vedení muzea tak ani správní radě nepodařilo zajistit finanční krytí a provoz muzea není plně rozvinut přišel jeden ze zakladatelů muzea s myšlenkou muzeum likvidovat a v další činnosti nepokračovat. Po jednání s tímto zakladatelem bylo dohodnuto, aby od tohoto návrhu ustoupil a aby vedení společnosti dále vyvíjelo úsilí směrem k zajištění provozních a investičních prostředků na opravy a údržbu majetku. Je to nutné i z dalšího hlediska a to, že společnost již existuje dva roky a zatím nevynaložila žádné prostředky na opravu a údržbu objektů chráněných Ministerstvem kultury, ani na technické památky regionálního významu na což vedení muzea upozornil stavební úřad v Litvínově s tím, že v brzké době k této problematice vyvolá jednání.

Podle mého názoru spatřuji v předcházejících odstavcích další chybu v tom, že jsme "nevtáhli" do problematiky všechny zakladatele, neboť město Litvínov je jedním ze zakladatelů a zatím, kromě upozornění na to, že jsme jako majitelé majetku zatím nic nedělali na jeho údržbě nebyli schopni na údržbu přispět, ani nesehnali žádné finanční prostředky ale ani nechtěli souhlasit s tím, aby nás dotovala Hospodářská a sociální rada Mostecka.

Postupem času se stalo, že jmenovaný předseda správní rady JUDr. Falbr byl zvolen europoslancem a tak rezignoval na funkci předsedy správní rady a protože dalším členům správní rady končilo funkční období dostala se správní rada do kritické situace ve smyslu usnášení schopnosti a podpisového vzoru. Tento problém trvá stále (tj. v červnu t.r.). Správní rada se v letošním roce ještě nesešla.

Dalším neméně významným problémem je přetrvávající diskuse o vhodnosti vybrané lokality. Vím, že důl Julius III není žádným ideálem, ale respektuji to, že již v roce 2001 bylo, na úvodní schůzce rozhodnuto o umístění muzea v tomto bývalém hlubinném dole nehledě k tomu, že o této lokalitě uvažoval i Spolek severočeských havířů a do prostor bývalého dolu přemisťoval zachráněné artefakty z jiných likvidovaných dolů. Důl Julius III má jiné přednosti (parní těžní stroj v autentickém prostředí, zachovaný portál pokusné štoly, ukázku návaznosti těžby uhlí na zpracovatelský chemický průmysl atd.) které minimálně vyvažují rozbitou příjezdní komunikaci k dolu. Dalším kladem je i přímá návaznost na budovanou rekreační oblast města Mostu v prostoru zatopeného povrchového lomu Ležáky.

Současně se vynořil i další problém spočívající v tom, že vedení muzea mělo a má minimum zkušeností v dané problematice, ale i pražádné kontakty na vedení finančně silných okolních podniků a firem.

Přes tyto problémy, ale i přesto že muzeum zatím nevyvíjelo žádnou reklamní činnost, navštívilo muzeum v roce 2004 93 lidí a v letošním roce zatím 29 lidí.

Závěrem mohu tedy konstatovat, že muzeum zatím nefunguje podle našich představ, ale současně si myslím, že pokud se nám podaří zajistit strategického partnera který bude schopen zabezpečit muzeum finančně tak, aby bylo možné si "sáhnout" i na peníze z Evropské unie stane se muzeum životaschopnou organizací, která bude mít nemalý vliv na rozvoj regionu v oblasti cestovního ruchu a tím i na snížení nezaměstnanosti v okrese Most.

(Text 59 www HMSMČ únor 06 K Technickému muzeu Mostecka převzato z výše citované příbramské konference 2005)

text 60

K POLSKÝM MONTÁNNÍM PAMÁTKÁM I.

Miloš Zárybnický
Hornická matice slezsko-moravsko česká
K POLSKÝM MONTÁNNÍM PAMÁTKÁM I.
(SLEZSKO A TURISMUS)

Tato první část připravovaného rozsáhlejšího přehledu v úvodu po stručném upozornění na některé památky si podrobněji všímá zájmu o tyto objekty z hlediska turismu a jeho teoretické názorové základny, která je v Polsku pozoruhodná a též pro naše poměry inspirativní!

OBJEKTY

V Polsku mezi zajímavé cíle turistických cest patří technické památky. Byly postupně objevovány po polovině minulého století - také našimi odborníky pro blízkost teritoriální i jazykovou .Nejznámější , snad i díky historickému a kulturnímu význam sousedního Krakova, byla to zejména Wieliczka . Solný důl , zapsaný mezi 12 nejvýznačnějšími objekty na seznamu světového dědictví UNESCO, je spojen s našimi technickými dějinami i tím, že zde v době rakousko-uherské monarchie působili také horničtí inženýři českého původu. Podzemní tříkilometrová trasa s komorami, chodníky, solnými jezírky kaplemi a Muzeum krakovských žup s nářadím, ukázkami typických strojů minulých století , uměleckých děl ze soli a dalšími exponáty si mnohý návštěvník jižní části Polska ncnechá ujít. Hlubší zájemce o solné hornictví k tomu připojí i obdobnou a starší lokalitu, kterou je rázovité městečko Bochnia, kde muzeum, podzemní trasy i léčebný význam místa patří také mezi významné projevy technické kultury a umění. Pokud nikoho neupoutá pak ještě východněji odtud polské území s památkami naftového průmyslu, pak může svou pozornost zaměřit na Olkusz , historický region rudného dobývání severozápadně od Krakova nebo na Horní Slezsko.

HORNÍ SLEZSKO

Horní Slezsku patří mezi významné středisko technické revoluce v celé kontinentální Evropě. Předehrou k ní a důkazem i důležité etapy rudného hornictví je starší těžba stříbra a olova na tomto území , které přijel obdivovat do Tarnowskich hor také Goethe . Po polovině XIX. století pobyt na Horním Slezsku nechával na návštěvníky odjinud nezapomenutelné zážitky z krajiny a jejího průmyslu . " Byl jsem jako v kraji kouzel ", vzpomíná na dlouhou zimní noc Józef Ignacy Kraszewski, na kterého tedejší cesta bryčkou z Myslovic do Gliwic v roce 1863 zanechala značný dojem :

"Tato část Slezska, v které jsme nyní měli bydlet, je celá poseta hutnickými závody , pecemi, železářským továrnami. Uprostřed temna zimního pochmurného večera ty hořící na všech stranách ohně, světelkující kouře , daleká světla z jakoby obřích požárů i plameny , dobývající se na obzor takřka z nitra země a z jejich středu trčící komíny a bílé zdi představovaly obraz fantastický, strašný, podivný."

Z tohoto období jsou podnes cenné památky. Adamczyk (Lit. cit) uvádí např. po roce 1994 důl Katowice s parním strojem na jámě Bartosz , adaptaci kotelny na bazén při dole Katowice - Kleofas, těžní věž při šachtě Wieczorek, adaptace šachetních budov Alfred a Murcki, z ostatních pak sladovnu a pivovar Petera Mokrskiego, hutě Baildon a Szopienice (dva komplexy). Pro specifické hornické a hutnické klima , které tyto objekty tvoří s výsledky adaptací , kterým jsou a budou podrobeny , nesporně patří k předním průmyslových památkám Horního Slezska.

Podobně bychom našli až nespočetnou řadu objektů v konglomeraci měst u Gliwic, Zabrze , u Rudy Šl., Bytomi, kolem Sosnowce. Jejich množství a stav signalizují nelehkou problematiku výběrové ochrany a zachování. (Srv. k současnému stavu např. Text 24 na webových str. www.volny.cz/hornicka.matice).

DOLNÍ SLEZSKO

Při cestování zde nemáme z někdejší hlavní uhelné lokality Wałbrzychu už také daleko k severnějšímu regionu Legnicka s těžbou mědi…

Pozornost zasluhuje také Nowa Ruda a její hornické muzeum. Dějiny hornictví zde a prvních šachet dolnoslezských sahají do XV. století. Kromě muzea připomínáme kostel sv. Barbory v noworudské části Kunovo , vybudovaný v letech 1910-11 a vysvěcený pražským kardinálem Leo Skrbenským. Je spojen s památkami na některá zdejší důlní neštěstí, zejména na šachtě Ruben . Tak např. v 1930 se nevrátilo domů 2O horníků a k zvláště velkému neštěstí došlo v roce 1941 , kdy zahynulo 187 horníků. V roce 1976 zahynulo 18 a v roce 1979 7 horníků. Na přelomu tisíciletí byla zde po zavření továrny elektro , textilky a šachty až 50 procentní nezaměstnanost ! Přesto v tomto období na památku hornických neštěstí byla na hřbitově vztyčena jako pomník maketa důlní věže a připojena soška sv. Barbory .

Pro relativní úplnost našeho úvodu k slezskému hornictví je třeba vzpomenout území v okolí Sklarské Poręmby, vhodný výpadový bod na území Dolního Slezska mezi předhořím Krkonoš a předhořím Jizerek . Město se nazývá Mineralogická stolice Polska (Mineralogicną Stolicą Polski) a tamní Muzeum Mineralogicze i Muzeum Źiemi se společností Sudeckie Bractwo Walońskie kultivuje údajné valonské tradice hledačů drahých kamenů ., spojované se neznámými značkami na stromech, ve skalách a na kamenech a s tajemnými zápisy v tzv. Waloňských knihách (!?). Je zde klasifikováno na 50 minerálů, které zájemce o šlechetné kameny přitahují podnes. Mnohem průkaznější jsou zde tradice sklářské a počátky turistiky včetně zimní od XIX století. Nelze nepřipomenou také Kowary s úsilím soukromých zájemců o připomenutí tamního hornictví a zpracování kovů.

V Kaczawském pohoří v Leszczynie vedle původních pecí na pálení vápna vzniká umělé hornické městečko a byla zde zřízena nová pec k tavbě mědi . Expozice, připomíná zdejší hornictví mědí , které vzniklo a rozvinulo se zejména v XVI. Století. Legnický kníže jeho životnost zkoušel prodloužit v r. 1661, další pokusy byly v letech 1736 -40 a za nejvýznamnější je považováno období 1855 -83 díky dolu Tiché štěstí ( Stilles Glueck). Surovina šla do německého vnitrozemí i do Anglie. Z pecí pro tavení měděné rudy , zřízených r. 1866, se vytavilo z 5 tun rudy asi 130 kg surové mědi, která obsahovala 61 kg mědi čisté.

Turisticky i montánně zajímavé je z polské strany také předhoří Žitavských hor na pohraničí Polska, Německa a Česka s výhledem pak na panoramatický pohled z horských vrcholků na místa exploatace hnědého uhlí ve velkém měřítku. Marné také není shlédnout kutací pokusy na kovy v jižní části Opolského vojvodství na území od spojnice Głubczice -Kietrz směrem k naší hranici.

Zmíněná dolnoslezská území mají pro běžné turisty jednu společnou nepříjemnost. " Do odvolání " zde mnoho železničních spojení bylo zrušeno a hlavní tahy jako Wroclaw - Jelenia Góra trvají téměř 3 a půl hodiny jízdy( 126 km ) nebo cesta z Klodzka přes Walbrzych do Sovích hor vyžaduje přes půldruhé hodin čekání na přestup. Takže propagace hodnot, které tato místa nesporně mají , zde naráží na překážky nebo pomáhá spíše rozvoji autoturistiky což se perspektivně nezdá ani pro přírodu těchto míst nejvhodnější…

TEORIE K PRŮMYSLOVÉMU DĚDICTVÍ A TURISMU

Jak se průmyslovému dědictví věnují v Polsku dnes, lze také sledovat a poněkud i posoudit z obsahu dvou mezinárodních konferencí, konaných nezvykle krátce po sobě v Zabrze. Z prvé krátce po jejím konání vyšel sborník( Srv.Lit., položka Bd1).

Mezi přední vystoupení patřil příspěvek předsedy Polské organizace turistické (POT) Andrzeje Kozłowského, který industriální turistiku a její promoci představil koncepčně , přitom stručně a názorně. Připomněl atraktivitu 16000 nemovitostí a 4000 dalších objektů, analyzoval silné a slabé stránky promoční a shrnul všechny podstatné tvůrčí činnosti procesu, který atraktivitu technických památek podporuje včetně jejich ochrany. Kozłowského ústní vystoupení v Zabrze stejně jako svého času v Katowicích mělo další zajímavý rys a tím je pokaždé zřetelné ocenění práce dobrovolných ochránců technických památek, kteří v Polsku stejně jako u nás jsou již neodmyslitelnou a někdy málo oceňovanou složkou památkové péče.

Mezinárodní (cizí) účast nebyla veliká, vliv na jednání konference nebyl pokud jde o diskusi značný, ovšem příští působení předneseného lze předpokládat. Ze 33 zásadních a 3 uvítacích vystoupení jen 4 příspěvky se výrazně týkaly nepolské problematiky: Henryk Handszuh z WTO (Madrid) přiblížil systém standardů jakosti pro obor průmyslové turistiky ( Bd1, str.13-27). Jakostní standardy jsou vcelku produktem, jehož rysy musí odpovídat jistým náročným požadavkům publika, např. vzbuzovat emoce , pro presentaci mít určitou dramaturgii,ukazovat objekty autentické v kontextu s historií i současností a s řadou dalších ostatních standardů hygienických, bezpečnostních, informačních. Při další konferenci (Bd2) autor se k tématu vrátil.

Laurie Holzer představila program tvorby evropských tras průmyslových (Bd1, str.79-81). Jsou to trajektorie, spojující na základě určitého kulturního tématu dva nebo více krajů nebo regionů. Principem nejde o nic nového (např. jantarová stezka), ovšem rozvíjením těchto principů a kontaktů může dojít k zajímavým změnám v reklamě a promoci těchto míst a také v jejich rozvoji.

Při Radě Evropy na základě Evropské kulturní konvence (1987 se na ní shodlo 48 zemí) od roku 1998 pracuje agentura, (Evropský Institut kulturních tras), která propozicemi, projekty, prohlubováním nabídek a pracovních kontaktů usiluje o situaci, že Radě Evropy a jejím partnerům z různých zemí se dlouhodobě bude dařit aplikací vědeckých , technických a společenských kriterií průmyslové dědictví chránit a rozvíjet o něm informace.Blíže viz http://www.culture-routes.lu

A . Hajduga upozornil na obdobnou trasu slezskou ( Bd 1, str. 97 ) a zdůraznil její význam výchovný ( edukacja regionalna ). Podrobněji se pak výchovou o průmyslovém dědictví zabýval J. Kołodziej (tamtéž, str. 159-165 ) , objekty představil kvantitativně na základě památkového registru, také v evropském kontextu a včetně možností revitalizace a s tržními souvislostmi (financování, segmenty trhu industriální turistiky) a s uvedením příslušné literatury.

Do příspěvků , které lze označit jako vzory z jednotlivých zemí (" co máme my a můžeme se tím chlubit ") patřil příspěvek Katarzyny Pisarek , která upozornila na důležitou tradici výstav IBA (Internationale Bauausstellung), jejichž význam a působení začíná od poloviny XIX . století. Přiblížila dlouhodobý projekt (2000-2010) a výstavu ¨ IBA -Fuerst.-Pueckler - Land " . Názvem se také hlásí k někdejším snahám knížete Puecklera, cestovatele usilujícího o projekty parků a zachování hodnot krajiny. Cílem je obnovit v Lužici více než desítku terénů průmyslem degradovaných . Příspěvek K. Pisarek (Bd1. str. 211 -217) a v její doporučující bibliografii citace M. Stangela s odkazy na speciální webowe stránky ( např. www.iba-see.de, www.lausitz.de a další jsou zřejmě vhodným zdrojem i pro naše hnědouhelné rekultivační aktivity !

Mike Clark se soustředil na přiblížení sítě anglických širokých i úzkých kanálů (v Bd1, str.83-89 otištěny obrázky bez komentáře !?).

Historický vztah mezi Slezskem a Poruřím (na základě technického a hospodářského ovlivňování a migrace) se na konferenci v Zabrze vícekrát projevil dvěma německými výstavami a kratšími nepublikovanými vystoupením jejich tvůrců. Thomas Parent (Bd1, str. 91 -92) , jen krátce sdělil přínos a působení dvou průmyslových muzeí při využívání budov pro presentaci historie práce (hornictví, hutnictví, sklářství), ukazováním jejích produktů a strojů v činnosti a prostřednictvím dalších akcí vzdělávacích i atrakcí doprovodných. Parent v městském muzeu v Zabrze také presentoval dokonalou fotografickou výstavu , která shrnuje letitou záchrannou činnost v severním Porýní-. Westfalsku . Přenesení výstavy k nám , její putování po republice, v návaznosti na její předpokládanou presentaci ve Vídni i případné využití u příležitosti 3. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2005 se Hornické matici SMČ se pro sběh několika okolností nedařilo zatím zajistit. Zdála se nám atraktivnější pro popularizaci průmyslového dědictví než pro NTM získaná výstava Symetrie a symbol , věnovaná meziválečným architektům Schuppemu a Kremmerovi . K vidění tam bude do 23.října 2005.

K zmíněnému tématu Poruří- Slezsko a k zřetelnému potvrzení atraktivnosti starých i nových průmyslových lokalit Slezska pro turistiku přispěla práce dvou autorek A. Plichar a M.Gabryš (Bd1, str. 167 -171). Pro období od roku 1989 sledované Poruří, tamní bohaté akce výše zmíněné IBA a jejich atraktivnost pro obecenstvo . Jeho zjištěný zájem anketou porovnávaly s požadavky turistů, kteří navštívili v roce 2002 Slezsko. Asi 60 % jich zůstalo více než dva dny, týden i více. Výsledky ankety ukázaly zatím malou známost některých objektů a potřebnost více návštěvníky inspirovat vzhledem památek a jejich využitím.

Michel Janowski (Bd1, str. 93-96) krátce a výstižně připomněl Valonsko, jako region s mnoha hodnotami (panenská krajina, lesy, potoky a historické budovy ) na vhodné křižovatce komunikací mezi Paríží, Londýnem a Amsterdamem. Průmyslové objekty jsou zde preferovány a jejich boření je považováno ve Valonii jako záležitost nezodpovědná a neodpustitelná ! Záchranu budov, kde i jejich ruiny připomínají hospodářské porážky či vítězství , a jejich nové využití zvláště pro turistiku připomněl Janowski s výčtem možných alternativ a mechanismů financování , vznikem nových pracovních míst a souhrnem toho, co se zde právě díky komplexnímu přístupu zdařilo. Na druhé konferenci (Bd2) se autor k turistice, jako skutečnému činiteli revitalizace průmyslového Valonska vrátil.

Náš příspěvek do sborníku v Zabrze vycházel a odvolal se na katovické zasedání roku 2000, kde jsme soupisem literatury už představili českou popularizaci technických památek od 80. let do konce XX. století. Na tu jsme v Zabrze navázali zmínkou o stovce hornických muzei a spolků, které se nám nepodařilo v létech 2004 -2005 jistou konec konců neúspěšnou anketou s soutěží pro návštěvníky (myslíme si, že nápaditou) zároveň propojit , aby se vzájemně propagovali v návštěvnosti. Nezájem institucí zatím připisujeme soustředění na záchranu, renovaci a konservaci a nejspíš i další nezjišťované překážky zřejmě převažují nad úsilím o aktivnější působení na turisty. Zde kriteriem výkonů a socialistickým měřítkem (" dědictvím" ) bývá návštěvnost. Tu ale a také eventuální zisk z návštěvníků nelze přeceňovat, stejně tak jako v průmyslovém turismu zásadní vliv na růst nových pracovních příležitostí, jak se to v populistických politických hrátkách někdy presentuje. Zakrývá to podstatu ekonomických a technických úspěchů, když nejdůležitější byla , je a bude mozky a šikovnýma rukama přidaná hodnota k tomu, co hlavního okolnímu světu chceme prodávat především.

Velmi nás mrzí, že uspěchanou redakcí anonymního redaktora konferenčního sborníku vypadl z našeho příspěvku podstatný závěrečný doporučující odstavec na ty instituce, které už s jen několika málo dalšími mohou ukázat Polákům, jak u nás dobrá promoce technických památek a pak i úspěch u turistů ve skutečnosti vyhlíží. K jisté propagační škodě tak přišli hornické muzeum Příbram, Výzkumné středisko průmyslového dědictví , důl Chrustenice, skanzen Solvayovy lomy, muzeum Jílové u Prahy , Oblastní muzeum Most a NTM.

Převážná část konferenčních příspěvků se týkala problematiky polské. A můžeme je rozdělit do těchto okruhů :

K oblasti hornoslezské a k jejímu turistickému využití vyjádřil se T. Wagner ( Bd1, str. 47 a násl.) Zdůraznil respektování jak historických tak pragmatických přístupů se zodpovědností k průmyslové kultuře a s universálním pohledem na svět - jak novou tradici , prostor, čas a architekturu pojímá S. Giedion. K témuž vymezil cíle, podmínky a prostředky zpravidla revitalizačního charakteru A.J. Wójcik(Bd 1, str. 53 a násl.) ,

Marketingová část byla zastoupena příspěvkem T. Burzyňskeho k plánování a finacování rozvoje turistiky (Bd1, str. 33 a násl.), prací L. Strzembického strategického charakteru, opřenou o bohatou speciální literaturu (Bd1, str. 41 a násl). A. Bartosik kromě vystižení hospodařského významu vývojově podané turistiky((poprzemyslowa a przemyslowa ) a exkurzu k turistice obchodníků (biznesowa turistika) shrnul počet evidovaných památek (Bd 1/178).

Mnohem podrobněji a přehledně se příkladem turistického produktu -památkami slezského vojvodství, zabývala Anna Nitkiewicz -Jankowska (Bd1,str. 189-197).včetně slabých a silných stráněk promočních . Tento přístup, traktovaný také už zmíněným Kozłowským, se jeví jako jedno z nejdůležitějších hledisek marketinkových úvah. Využila jej obdobně také Lidia Flak, výčtem dalších kulturních možností, které se kromě technických památek v Zabrze vyskytují, nastínila strategii rozvoje města s hodnocením dalších možností tvorby turistického trhu a ruchu.

K velmi zastoupenému okruhu prací faktografických , převážně regionálního charakteru, patřila M. Łesiaka (Bd1, str. 101 a násl.), který celkovým přehledem jen hlavních památek Zabrza (Królowa Luiza , Guido, Glówna Kluczowa Sztolnia Dziedziczna ) prokázal, že zdejší spjatost s počátky hornoslezského dobývání kamenného uhlí (1791) je jedním z mnoha důvodů podpory příštího turistického rozvoje.Pandánem k tomu byl příspěvek D. Walerjaňského, jinak proslulého znalce a ochránce židovských památek, o kterých přednášel i v Praze. Walerjaňski od XIII . do XX. století registroval v Zabrze okolo 1500 cenných nemovitých a movitých památek , z nichž jen 22 jako nejcennějších se dostalo pod právní ochranu. Deset objektů ((dělnická kolonie, huťe, parní stroje, elektrárna , plynárna , vodárna a další) představil s jejich hlavními hodnotami a krátkým exkursem k dějinám památkové péče o průmyslové objekty ve Slezsku. (Bd1, str. 29-32).Slezsko památkami hojné zdůraznil také L. Nowak (Bd1, str. 59-60),

Z dalších míst památky a péči o ně presentovali T. Kita (solný důl Bochnia ), J. Gładysz ( muzejnictví v regioně Częstochowa). Turistiku a jak jí využívá pivovar v Tychach představila D. Janas a Ewa. Mackiewicz pohovořila k využití šachty Ignacy v Rybniku. M. Kronenberg uzavřel sborník z konference podrobným referátem k nabídkám z průmyslové turistiky, nabízené cestovkami města Łodź .

Nad průměr této skupiny regionálně cílených prací vynikal příspěvek , věnovaný Muzeum Przemyslu a Techniky w Wałbrzychu . Jeho ředitel ing. Jerzy Kosmaty po průřezové chronologii takřka šestisetletého tamního dobývání uhlí přidal přehledy muzejnictví od počátku 20.století a soupis hlavních památkových průmyslových objektů. Připomenul objekty, které jsou ohrožené, nešetřil kritikou na likvidátory,kteří v době útlumu nenávratně a někdy protiprávně ničily cenné objekty, konservátory k ochraně doporučené i přikázané!Pro následnou konferenci v Zabrze (Bd2) pak Kosmaty připravil práci o možnostech wazłbrzyského turistického využítí Liščí štoly (" Lisia ").

Šlaskie Centrum Dziedzictwa Kulturowe ( ŠCDK) representoval na konferenci jeho ředitel Eugeniusz Paduch příspěvkem k zachování technických památek cestou adaptace (Bd1, str.61 -78).

Instituce ŠCDK více než 10 let uskutečňuje široký badatelský program a její publikační aktivity jsme vícekrát už připomněli. Například trojicí panelů při pražském 2. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2003, na kterých byly také presentovány hlavní památky Zabrze a tamní zvláště následování vhodný soukromý počin , zachráněné objekty při jámě Maciej , která dnes čerpá vodu do veřejné vodovodní sítě. ( viz Ukázka panelů, kterými HMSMČ propaguje hlavní zde zmíněné slezské aktivity)

Pozoruhodné publikace ŠCDK vychází na základě konkurzů, konferencí a úzké spolupráce s dalšími předními odbornými institucemi slezskými. Vhodným příkladem byla konference 17.června 2003 r. k možnostem rozvoje industriální turistiky ve slezském vojvodství . Zvláště inspirativní tam byly, také pro podmínky a vztahy v české republice , referát pana Andrzeje Kozlowskego ( Polska organizacja Turystyki - POT) a publikace Turystyka w gminie i powiecie ( praca zbiorowa pod redakcja Andrzeja Gordona (Warszawa , POT 2003) s několika dalšími publikacemi POTu. Nezdá se být marné někdy porovnat přístupy a výstupy činnosti POT s naší státní institucí Českou centrálou cestovního ruchu , které děkujeme, že velkým souborem různých vzorných representačních publikací přispěla v Zabrze k naší matiční presentaci české státní péče o turismus vůbec , ale k teoretickým otázkám promoce industriálních památek se nám nepodařilo od jejích pracovníků nic zjistit. V rámci česko-polských kontaktů, které rozvíjíme v rámci NTM a Hornické matice již 15 let , inspirováni předchozí obdobnou činností dr.Jiřího Majera , CSc, předkládáme tuto první část jako studijní pomůcku, k níž citovanou literaturu naleznete v knihovně NTM a rovněž na webových stránkách Hornické matice nebo přes hornik@centrum.cz další vhodné doplňky. Ze strany polské je zájem o naší republiku silný. Svého času jsme registrovali např, v Bochnie zájem o hluboký stalý kontakt, především s jílovským muzeem (bohužel neopětovaný) a je zde v podstatě trvalý zájem o Ostravsko a tamní presentované průmyslové památky .To podle našeho názoru je pouze část toho, co se u nás nalézá a je přínosné. Při objevování Poláky celé republiky můžeme poměrně snadno mít od nich recipročně informace o jejich aktivitách a názorech. K příspěvku připojujeme text rezolucí, schválených na závěr konferencí v Zabrze.

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA

SOUHRN I.části

Autor po stručném seznámení s důležitějšími montánními památkami Horního i Dolního Slezska pak připomíná dle materiálů a osobních zkušeností z několika konferencí v Zabrze a dalších městech vystoupení autorů , kteří se zabývali teoretickými otázkami turismu, zaměřeného na průmyslové památky v Polsku s využitím i zahraničních zkušeností, jak byly na konferencích překládány. Teoretickou názorovou základnu ,která je v Polsku pozoruhodná, považuje pro české poměry za inspirativní.

(Text 60 www HMSMČ únor 06)

text 61

Conferenciér (březen-duben 2006)

„Tak nám dnes v Zabrze bourají záchranářskou výstavu , paní Milerová „ řekl jsem si 2.dubna a začal jsem psát projev k zahájení výstavy. Respektive projev mám napsaný už od vernisáže 19.ledna 2005-rukou a 2.dubna jsem jej přepisoval do PC. Je to zde Text 64 www HM SMČ-březen O6, který popisuje (místy jen heslovitě) předpoklady toho, aby záchranářská profese byla brána komplexněji.

Přiřazen k témuž je epilog Text 65. Nemohli jsme zamlčet zbytečné potíže a kontraproduktivní počínání českých partnerů výstavy, kterým jsme chtěli v Polsku udělat co nejlepší jméno.

Mostecká uhelná přistupuje velice promyšleně k příštímu rozšiřování dobývacího prostoru. Seminářem šla na to tzv. od lesa a důkladně - Text 62 www HM SMČ-březen O6. Kéž by se našlo trochu pochopení i směrem k projektu tamního Podkrušnohorského technického muzea (PTM). Podle nejnovějšího článku v Důlních novinách z informací od dr. Jeníčkové bude měněn. Měli jsme příležitost si s představitelkou PTM krátce pohovořit - zapomněli jsme jí jen sdělit názor jednoho z členů předsednictva Hornické matice, že už staří formané věděli, že „v kopci se nepřepřahá „ Autorovi rozhovoru (šifra pim) jsme nedávno poslali text, který vyvrací , že by prioritou atraktivity PTM snad mělo být zrovna budování silnice k PTM

A skutečné poučení k budování skanzenu PTM ?

Kromě Ostravska (tam především Hlubina !) lze nalézt po pečlivém studiu toho, co a jak se dělo v několika posledních letech v Příbrami a mohou poté být takové výsledky, jako shrnuje např. Text 63 www HMSM III-IV-O6

STEZKA K SLIVENECKÉMU MRAMORU, v jednom místě neprostupně zarostlá, naučný projekt před časem odložený. Měl velké zásluhy Tomáš Hromádka. Kombinoval to natolik jinými aktivitami, že nakonec nedokázal ani prostě zhruba vyčíslit , kolik asi hodin mu HMSMČ dluží s tím, aby mu bude alespoň část výdajů nahrazena . A dalo se vše do klidu, hlavní iniciátor odstoupil.

K tomu obec Lochkov slíbila , ale neuskutečnila - z tisícových nákladů (!) na odstraňování nežádoucích náletových dřevin a ošetřování zeleně odstranit asi 15 metrů hustých letitých křovin, překážejících schůdnosti stezky .Trvalo přes tři roky. Nedávno se to radikálně změnilo.Křoví zmizelo. Byli jsme jim za to děkovat s tím, že tudíž budeme v projektu pokračovat-kořba z naší strany dokonalá, uspokojení u nich blahovolné. Nakonec jsme , asi po týdnu, měli chuť si za ten hold dát pár pohlavků. Křoviny, jak jsme zjistili, totiž odstranili brigádně zdarma rančeři, kteří sídlí vedle známého orthocerového lůmku. Aby po stezce mohli vodit své koně.-ti dobří honáci takřka kaubojové. Jim výhradně patřit měl onen dík !

A závěr?

Nám nezbývá, než s naučnou stezkou pokračovat –dobře poučení o své ukvapenosti děkovat nepravým dobrodincům. Základní bod existuje-na návsi v Lochkově skřínka s obměňovanými materiály. Pokud se předem dohodneme (tel 257911514 se záznamníkem), tak světově známými lokalitami vápence (Kosoř, Slivenec, Lochkov) Vám můžeme ukázat cestu.

V Ostravě byla vyrobena a je v prodeji nova větérka system Urbánek, kus asi za 3ooo Kč .Více informací z výrobce nešlo dostat, takže si domluvte a objednejte přes:

grubenlampen@volny.cz
lampen@volny.cz
608710735
696924181
608 710 735

(Text 61 www HMSMČ III-IV-O4)

text 62

KE SPOLUŽITÍ PRŮMYSLU A OBCÍ

problematika Mostecké uhelné společnosti, a.s.)

(k semináři ze dne 22.9.2005 na Mostecku)

Stát deklaroval ve Státní energetické koncepci potřebu hnědého uhlí, když předtím řadu let, také s ohledem na to, jak těžba ohrožovala životní prostředí, vznikly pro ni územní limity. Revitalizace Mostecka se začala dařit, ale přitom se jeví (s ohledem na spotřebu elektrické energie a nutnou maximální nezávislost na dovozu energie zvenku), že těžba by měla pokročit mimo vytýčené území a získávat uhlí v místech dvou vesnic. Podle Horního zákona se vyhrazené zásoby musí vytěžit. Vznikl problém a začíná se řešit…

Loňský podzimní seminář se velkou částí svých přednášek týkal Mostecka a letité spolupráce těžařů hnědého uhlí s obcemi, ale měl i širší význam - sociologický včetně vzniku publikace. Knížka s názvem SPOLUŽITÍ PRŮMYSLU A OBCÍ je uvedena slovníčkem používaných pojmů, zpracovaným Františkem Titlem (viz Příloha 1) a čtenáře připravuje na složitější vývody a výsledky semináře.

Seminář patřil svým obsahem a zaměřením do strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje (SUR ÚK). O té informovala v 11 blocích prezentace Zuzany Kadlecové, vedoucí krajského odboru regionálního rozvoje Ústecka. Je to region silně průmyslový a autorka příspěvku představila základy dokumentu ke krajské strategii udržitelného rozvoje (KSUR) včetně připomínek principů partnerství a environmentální a sociální odpovědnosti ekonomických subjektů. Akcentovala, že „udržitelnost je přímo úměrná míře konkurenceschopnosti regionu“ (str.25) a neopomněla tudíž uvést v ekonomické části mezi priority také tvorbu a rozvoj infrastruktury cestovního ruchu, která může doplnit ekonomické fungování existujících podniků. Součástí KSUR jsou oblasti sociálních a environmentálních priorit - ty autorka vytýčila v metodice cílů a logiky příprav projektu přes různé pracovní verze a s příslušnými vazbami na ještě vyšší orgány. Doporučením, která Kadlecová podala, nechyběly koordinační prvky a krátkodobé cíle, ale i jistá decentnost v pojmenování některých jevů sociální oblasti („integrace minoritních skupin“), která bývá často synonymem současné celorepublikové bezradnosti a nerozhodnosti v řešení, tudíž i v pojmenování, např. tzv. rómské otázky.

Celkově priority KSUR v pohledech Dr. Kadlecové, zejména pokud jde o správu věcí veřejných, přinesly do semináře jistá doporučení a připomněly širší souvislosti, tedy sociální vazby na obce a města v problematice „dopadu činnosti těžebního podniku na sociální systém místního společenství“, což má jisté odezvy a důsledky v pohledu celokrajském!

Problém společenské odpovědnosti MUS

V ekonomické, environmentální a sociální oblasti z hlediska společenské odpovědnosti, konkrétněji ve vztazích se sousedními komunitami a zákazníky jako realizační úkol, shrnula aktivity MUS a jejích dceřiných společností ve své prezentaci Liběna Novotná, vedoucí odboru komunikace MUS a.s.

Společenská odpovědnost vychází s oblasti ekonomické, v níž firma, v tomto případě MUS, musí být zisková, efektivní s dlouhodobou perspektivou. Produkce hnědého uhlí MUS má základní vliv na energetickou současnost a budoucnost České republiky, včetně snahy o energetickou soběstačnost . Na milionech tun, každoročně těžených v Severočeském revíru, má podstatný podíl Mus, a.s. spolu se Severočeskými doly, a.s., kteří jsou nejvýznamnějšími těžaři hnědého uhlí celé ČR.

Tato základní skutečnost (za podmínek dodržení udržitelného rozvoje v regionu) má jak v environmentální, tak v sociální oblasti patřičné důsledky a projevy. Kroky, kterými se společenská zodpovědnost průkazně realizuje, jsou sepsány velmi konkrétné, včetně připravovaných inovací, v příspěvku Novotné. Realizace „firemního dárcovství k sociální investici “ je průkazná a v několika směrech (partnerství s obcemi, program podpory regionu a celoroční sponsoring) již řadu let probíhá.

MUS, a.s nabízí aktivně svou podporu dalším partnerům prostřednictvím velice jednoduchých přihlášek (příloha II), z nichž si pak pochopitelně vybírá a pečlivě váží. Již touto otevřeností vstupního základního kola se průkazně liší MUS, a.s. od většiny jiných sponzorských aktivit, kde sponzoři předem vyžadují složitá (těžkopádná) podání v několika kopích a řadou ověření.

Přehledně a podrobněji společenskou odpovědnost MUS přibližuje Zpráva o udržitelném rozvoji skupiny Czech Coal v roce 2005 (str. 55), která je inspirována mezinárodní reportovací metodikou Global Reporting Initiative (GRI). Tato GRI v souladu s principy udržitelného rozvoje prosazuje dobrovolné zveřejňování enviromentálních, ekonomických a sociálních ukazatelů ze strany organizací, zejména soukromých podnikatelských subjektů. Informace o iniciativě GRI je k dispozici na www.globalreportng.org. V případě zprávy skupiny Czech Coal je na zde vidět její transparentnost a důvěryhodnost aktivit (str. 54), spojených s udržitelným rozvojem. Je považována za zdařilou a nezpochybnitelnou, též podle uznávaného standartu GRI (a to i ověřením ze strany CEMC-Českého ekologického manažerského centra. (Přehled o ukazatelích GRI dává Příloha III a ilustruje roli CEMC).

Monitoring obcí

Podílník/akcionář (stakeholder) byl u mnoha příspěvků na semináři nosným pojmem pro řadu analytických úvah o vzájemných vztazích těžařů a obcí.

Příspěvek Františka Titla charakterizoval formou návrhu hlavní faktory a indikátory pro monitoring obcí ve vztahu k báňské činnosti včetně jednotek, kterými jsou zachyceny, např. tzv. „bromfieldy“ indikované počtem nevyužívaných průmyslových ploch v hektarech, chráněné přírodní objekty vyjádřená počtem kusů, sociální soudržnost naznačená počtem organizací atd. Environmentální, lidský a sociální přehled, zpracovaný k příštím řešením s dostatečným předstihem a přehledem o tom, co je k dispozici a v jaké kvalitě i rozsahu dává představu k dalším rozhodovacím procedurám. Pokud v budoucnosti podobný arsenál informací bude k dispozici, pak by nemuselo docházet k situacím, jako byl na Mostecku dávnější střet při vymezování průmyslové zóny u obce Havráň. Spor se soukromým zemědělcem Rajterem, ohroženým podnikáním firmy Nemak, měl nemalý mediální dopad a konec konců zpochybňoval, zda rozhodnutí ve prospěch Nemaku vycházelo z kvalitních podkladů. Podrobnosti v týdeníku Respekt 2005, čís.3 a čís. 10 zároveň ukazují na občasnou dvojakost „hrátek“ kolem této a podobných případů soužití průmyslu a obcí. Firma obci Havráň slíbila možnosti zaměstnaní pro občany, kterou údajně neplnila. Město Most v době, kdy měly začít do Havraně plynout od firmy příslušné značné poplatky, projevilo snahu obec k městu „ připojit“ - na základě možnosti dostat pak poplatky do rozpočtu města. V Česku to nebylo poprvé. Pražské městské části v blízkosti radotínské cementárny dostaly hned po sametové revoluce od německého vlastníka, jistou část akcií jako kompenzaci, odškodnění a poté téměř desetiletí usiloval pražský magistrát (MHMP) o převzetí akcií do své správy…

Titlova anotace výsledku výzkumu a hodnocení indikační schopnosti státní správy a samosprávy je krotká, pokud jde o jejich případná kritičtější hodnocení, ovšem jako i jiné příspěvky na semináři velmi vstřícná zpětnovazebně – to, co autoři zjistili, je státní správě a samosprávě k dispozici jako přínos pro ně.

Internalizovat externality

Positivní nebo negativní vlivy (činnosti), tzv. „externality“, které ovlivňují určité subjekty a nemusí se za ně platit, jsou ve speciálním zájmu při zkoumání vztahů ekonomie a životního prostředí. Na semináři je vtipně a názorně přiblížil ve svém příspěvku Erik Geuss včetně tzv. „internalizace“ –zahrnutí nákladů (přínosů) do celkových nákladů jejich původce.

Podrobněji se touto otázkou zabýval kolektivní příspěvek (autoři Rostislav Pegřímek, Oldřich Peleška a František Kružík) - zejména hlediskem negativních externalit, které se vždy nedají ekonomicky vyjádřit, resp. zejména u ekologických (poškozování životního prostředí). Je známo, že ne vždy byla snaha se o to pokusit a případně hledat zákonné prostředky k nápravě.

Po přehledu zákonů, o ochraně a využití nerostného bohatství i pracích geologických a výčtu zákonů, chránících životní prostředí, následuje popis vybraných příkladů úhrad, které za vyhledávání a průzkum zákon nařizuje včetně úhrad za vymezený dobývací prostor. Dále jsou úhrady z těžby nerostů (až 10 % z průměrné roční těžby) a existuje povinné vytváření finančních rezerv na vypořádaní důlních škod a provádění sanace a rekultivace těžbou zasaženého území včetně náhrady škod, které těžbou případně vzniknou na libovolném majetku. I laikovi by mělo být známo, že legislativní podchycení, oceňování a následné výpočty ke kompenzacím, nejsou jednoduchou záležitostí.

Kvantifikaci a kompenzaci externalit , vznikajících těžbou a užitím hnědého uhlí, je pak věnována druhá část příspěvku. Autoři přibližují metodu, vyvinutou v Hessensku (SRN). Ta hodnotí biotopy ekologickými měřítky a environmentální vzácností, zábor území, externality z vlastní těžební činnosti (např. ovlivnění ovzduší, hlukového pozadí, kvality vod a další) a samozřejmě také jisté pozitivní externality. Např. vytěžené prostory jsou kapacitami pro vhodné odpady, patří sem ovlivnění hospodářské oblasti multiplikačními efekty v jiných odvětvích a službách, také např. vlivy na zahraniční obchodní bilanci státu. Presentovaná metodika, důkladného a přehledného hodnocení externalit je pravděpodobně jediným známým případem řešení v naší republice.

Těžba a sociální systém obcí

Tato část výsledků mosteckého semináře má základ z několika monitoringů sociálních a socioekonomických funkcí udržitelného rozvoje, jak je ve vybraných obcích uskutečnila VŠFS, o.p.s. a další výzkumní pracovníci.

Profesor František Zich v kratším příspěvku posoudil vypovídací hodnoty veřejně dostupných údajů a datových bází a informačních zdrojů místních orgánů státní a veřejné správy. Připomněl např. problémy metodické povahy, kdy nelze v regionu některé aktivity malých a velkých podniků, promítané do sociálního systému místního společenství, dosledovat podrobněji, data mohou být neúplná nebo i zastaralá, jiná vhodná data jsou pak nedostupná. Nelze se vždy spoléhat na oficiální nebo podnikové statistiky a pod. Z těchto a dalších pohledů, podrobněji charakterizovaných (str.80-81), vzešel Zichův návrh souboru na průběžný monitoring sociálně ekonomické situace obyvatel ve sledovaném regionu.

Velký průmyslový podnik a jeho vliv na sociální systém obcí a měst je název výsledků výzkumu, provedeného v květnu 2004 na části území, ovlivňovaném báňskou činností podniku MUS. Zjišťovaní sociálních a ekonomických podmínek ve vybraných obcích, v blízkosti uhelných těžebních polí, proběhlo kombinací několika metod, od shromaždování veřejně dostupných dat a doplňujícího šetření situace v obci, monitoringem akcionářů, případně místních kulturních elit s dotazníky s kvótním výběrem respondentů apod.

Pokud jde o výzkumné výsledky, je třeba odkázat na vlastní tisk materiálů se semináře. Závěrečné shrnutí (str.118-119) prokazuje MUS, a.s jako významnou integrální součást regionu s převažujícím vlivem oproti ostatním stekeholdrům jako složce doplňující. Ve zkoumaných obcích byl částečně identifikován další přímý vliv, kterým je spolupráce s místními podnikateli, dále pak poskytování finančních prostředků obcím a dalším organizacím. Kolem 13 % ze všech osob v produktivním věku ve zkoumaných obcích pracuje v některém podniku MUS. Jejích platy ovlivňují ekonomiku v obcích regionu, kde jsou realizovány a patří mezi nepřímé dopady.

Výzkum ukázal i jisté nepřímé vlivy činnosti MUS na podnikatele, živnostníky a obyvatele, jako jsou zakázky do MUS, ovlivňování veřejného mínění obyvatelstva (též ovlivňování politických postojů) včetně vytváření vztahů k podniku a těžbě, i k ekologickým důsledkům. Těžební činnost je většinou chápaná jako „nutné a celkem užitečné zlo“ (str. 119).

Jak tyto dopady a trendy hodnotit, verifikovat a zpracovávat data a testovat hypotézy naznačila prezentace Bořeckého a Titla (str. 197-203).

V brožuře z jednání semináře je otištěna z výzkumu vycházející názorná promítaná prezentace Sociální kapitál – pojem a měření (str. 121- 129) s dílčími závěry, že sociální kapitál zkoumaných obcí je relativně nízký s nižší vzdělanostní strukturou obyvatel, jejich nezájmem o místní záležitosti včetně politických, a s nevýraznými projevy místních kulturních a ekonomických elit.

Domníváme se , že v jistém směru tyto závěry a jimi daná situace paradoxně může i pomoci v očekávaném složitém procesu kolem změn těžebních limitů. V postojích k změnám se zřejmě promítne vějíř nyní zjištěných vztahů i závazků části obyvatel, hlavně zaměstnanců, vůči MUS. Své sehrají i migrační tendence, včetně aspirace „vlastní dům“ – odejít ze sídliště do jiného prostředí.

Kompletující složky semináře

Retrospektivní monitoring sociálních a socioekonomických faktorů udržitelného rozvoje (UR), hodnotící posledních dvacet let vlivu báňské činnosti (str. 130 – 147), což není v rozporu s předchozím. Trojice autorů Patrik Galeta, Stanislav Kužel a Vladimír Sládek přinesla řadu metodických postupů, zároveň potvrzujících význam i zpětného monitoringu UR. Pokud jde o výsledky, pak např. s množstvím dalších výsledků ukázala obce s báňskou činností jako lépe vybavené (např. vodovody a kanalizace a jiné), s vyšším podílem osob se základním vzděláním, po roce 1991 odklon preferencí obyvatel žít na zbudovaných sídlištích a snaha stěhovat se zpět do malých obcí.

Seminář poskytl poznatky k občanské a politické angažovanosti na příkladě Jirkova a Litvínova (Zdeněk Cecava, str..148 a následující) s postoji těchto obyvatel k činnosti významných podniků v regionu a k pojmu udržitelný rozvoj (Jan Rytina, str. 161 –174).

Monitoring environmentálních faktorů - interpretace výsledků je název kolektivního příspěvku autorů kolem Františka Skácela (str.174 –196). Dává možnost pro severozápadní Čechy nahlédnout do poměrů kolem vod a ovzduší, znečisťujících látek, emisních bilancí, produkce odpadů na celorepublikovém pozadí a v závěrech pak (str. 196) připomíná ne vždy uspokojivý stav i některé zatím nedoceněné a zřejmě významné vlivy na region, jako je vliv lokálních spalovacích zdrojů, vliv dopravy a další. Rámec monitoringu faktorů udržitelného rozvoje vhodně vyplnil příspěvek Stanislava Kužela (str. 48 –56), který řadí monitoring do širších souvislostí (OESD, EU, různá NGO )

.

Vztah firmy a komunity jako součást společenské odpovědnosti firem, upravený výtah ze studie Alexandry Brabcové, zařadili redaktoři sborníku na závěr knížky. Badatelka tam poukazuje na evropský trend SOF – společenské odpovědnosti firem vůči veřejnosti, která je tlačí k zodpovědnosti za společenský dopad, jež má jejich podnikání. Připomíná takové dosahování komerčního podnikání, které ctí etické hodnoty, respektuje lidi, komunity a přírodní prostředí.

Vztahu firmy a komunity věnuje autorka pozornost rozeznáváním a definování škály stakeholderů, dále z hledisek zohledňování komunitních potřeb ve firemní strategii SOF rozvedením možností při vytváření komunitního partnerství. Přibližuje další klíčové otázky SOF a pojmově i obsahově rozšiřuje popis metodiky o formy, používané k měření firemních investic a standardy iniciativ, které mohou firmy využívat. Tato základní studie by sama vyžádala speciální pozornost a popis. Jako širší pohled na společenskou odpovědnost firem byla vhodným epilogem k tomu, čím se speciální seminář zabýval .

Závěr?

Domníváme se nad výsledky semináře, že zmíněná MUS, a.s. a s ní spojená výzkumná základna se vcelku se dobře připravuje na pokračování partnerství s obcemi a bude i vhodným protějškem státních rozhodnutí stran rozšíření limitů těžby. Prokazují to některými články i Důlní noviny, list Mostecké uhelné, a.s. Ještě před komentovaným seminářem byla zde zmínka o zřízení webových stránek www.spoluziti.cz , dále o možnostech zasílat dotazy, názory, náměty a připomínky k tématům spolupráce, soužití firem s lidmi a k budoucnosti obcí, které změnou územních limitů budou zasaženy. Slouží k tomu také e-mailová adresa a bezplatná telefonní linka 800 800 555 se záznamníkem.

O tom, jak průmysl a obce spolužití řeší vycházely i předtím zprávy a rozhovory s představiteli obcí. Po informaci o semináři (6.9.2005) následovaly další: 20.10. o Strupčicích, a počínaje listopadem přehled názorů odborářů („Z limitů se udělal politický problém „) a úvahy lidí z lomu o tom, že změny limitů jim zaručí práci. S prosincem 2005 přišel sběr podpisů za zrušení limitů - vládě a krajskému hejtmanovi - a také návštěva premiéra v Mostě, který podle citovaných výroků (Důlní noviny č.24) poněkud diplomaticky přešel skutečnost, že zásadní řešení (rozšíření limitů) přijde „shora“. Zřejmě s ohledem na blížící se volby vláda a jiným způsobem se distancující hejtman Šulc nic zásadního neučiní. V roce 2006 petiční odborářská akce pokračuje a o budoucnosti těžby mluví celý region. Probíhá zároveň veřejné projednávání konceptu územního plánu, kdy k polovině března Krajskému úřadu Ústeckého kraje došlo, nejen k těžbě, více než 2200 připomínek, nejvíce k limitům těžby, ale také k jezům na Labi. Podstatnější jednání zatím ovšem nenastalo.

K tomu, co bude, nelze nevidět zjištění, že sociální kapitál zkoumaných obcí je relativně nízký, s nižší vzdělanostní strukturou obyvatel, jejich nezájmem o místní záležitosti včetně politických a s nevýraznými projevy místních kulturních a ekonomických elit. Může to paradoxně v jistém směru usnadnit s některými skupinami lidí jednání např. s těmi, které bude zajímat pouze finanční efekt.

V regionu bude mít na řešení vliv také již zmíněných 13 % ze všech osob v produktivním věku ve zkoumaných obcích, které pracují v některém podniku MUS. Snadné to nebude nikde, zejména však v Černicích a Horním Jiřetíně. Nabízí se i pro ně nikoliv nemožné řešení - nalézt podobně položený terén, kde vytýčení obdobného půdorysu parcel a domů a zaplacení výstavby podobného „intravilanu“ by některé postoje změnilo. Snáze by šlo přesvědčit k změně bydliště (snad i starší lidi) a při tendenci, monitoringy zjištěné, že lidé hledají stále příhodnější bydlení, by pak ani dosídlení „nových „ Černic a Jiřetína nedělalo potíže.

JANA ZÁRYBNICKÁ

Zájemcům o přílohy výše citované je můžeme zaslat včetně vysvětlení některých pojmů jako stateholders a pod.

(Text 62 www HMSM III-IV-O4)

text 63

Hornický skanzen Březové hory

Informace z Hornického muzea Příbram

HORNICKÝ SKANZEN BŘEZOVÉ HORY - Ševčinský, Vojtěšský, Anenský a Drkolnovský důl a hornický domek - je otevřen od úterý do eděle od 9 do 17 hodin (poslední prohlídka v 16 hodin).Návštěva expozic v jiném termínu je možná po předchozí dohodě. e-mail: abusinov-r@muzeum-pribram.cz Novoknínsku.

V měsíci dubnu HMP nabízí:

KULTURNÍ AKCE:

Děkujeme za spolupráci, se srdečným pozdravem

Roman Abušinov prezentace a práce s veřejností
Hornické muzeum Příbram
Náměstí Hynka Kličky 293
261 01 Příbram VI - Březové Hory
tel. 318 633 138, 318 626 307
e-mail: abusinov-r@muzeum-pribram.cz
http://www.muzeum-pribram.cz

(63 www HMSM III-IV-O6)

text 64

Bánské záchranářství historicky, sociologicky, muzeologicky a muzeograficky

Historicky

je báňské záchranářství (BZ) sledovatelné například z hledisek bezpečnosti a hygieny hornické práce. Před nebezpečím se v hornictví každý především chrání sám, ať jde o pád horniny nebo vlastní.

Nedýchatelné ovzduší a nebezpečné prostředí –další kriterium– s tím související pomůcky na semináři představil Petr Trojan. Jeho text k světové historii dýchací techniky měl u příležitosti výstavy vyjít v polštině a jaksi to nevyšlo.V Polsku i u nás existuje více prací a řada knížek , které různým způsobem problematiku také z historického zřetele usilují . Bibliografické zpracování čeká na svého autora…

Vlastní bánská záchranná služba začíná v 19. století, Industrializace s velkými výkony v těžbě hlavně v uhelném hornictví a také pak úlohy pro záchranáře při velkých neštěstích( někdy až stovkové ztráty na životech a hledání nových cest , jak uchránit záchranáře) pomohlo vzniku oboru. Někdy to byly požární sbory při šachtách včetně toho, že jejich členové měli i funkci havířských kapel , avšak většinou už zcela specializovaná záchranná mužstva na principech blízkých současným. Známě jsou výsledky průkopníků jako byli rada Mayer (Ostravsko)nebo profesor Ryba na Teplicku,-k tvůrčímu výkladu jejich osobností lze ještě mnohé přidat…

Přehledné práce o neštěstích, statistiky, existují .stejně jako jsou popsána jubilea velkých událostí se strašnými následky. Ztráty živitelů s důsledky pro pozůstalé vdovy a děti se objevují s popisy někdy jen sporadickými , spíše vznikla komentovaná statistická zpracování (rok, kde , kolik mrtvých někdy i heslovitě cosi dalšího např. proč neštěstí vzniklo. Monografie, výstavy, kalendáře opakují , připomínají a rozšiřují současné znalosti. Pro širší polskou veřejnost jako ukázku pars pro toto jsme zvolili výstavku z Oseka. Shrnuje vše podstatné k neštěstí na Nelsonu 1934.

S přibývajícími desetiletími za podobnými tragediemi roste také odstup od událostí , čas jako by třídil informace a narrace se někdy liší, známe zhruba dvojí výsledky:

  1. Praktický přístup od dramat přechází k příčinám, k doplňování detailů, uplatňují se interpretační schopnosti. Dobrým případem je ostravská listovka Záchranář se zkušenými autory a faktografií. Z období totality se rýsuje možnost připomenout některé i nepublikované údaje , když jisté interpretace byly záměrně utajovány nebo byly zmanipulovány. Mlčí ti ,kteří cosi vědí . Kriminalisté neznalí hornické prostředí si komplikovali přístup, když na počátku vyšetřování hleděli mít maximum informátorů a objevili se zkreslující fikce těch, co se chtěli zavděčit nebo i předvést (Mostecko).
  2. Literárnímu zpracování důlních neštěstí a roli záchranářů při nich se také věnovali autoři nebo jsou pamětnické vzpomínky.Kolega Příplata z NTM nalezl lidský dokument před několika roky(Březové hory- Arnošt Paderlík) a k němu ještě další pandán ( Řezáčová)-oboji jsou objevné skutečnosti! (Současné změny v NTM mu už takové až „zbytečnosti „ pěkně zatrhnou- je v oddělení na dvoupatrovou expozici, správu sbírek a mnoha dalšího samotinký-poznámka redakčního permoníka)

Zajímavá práce k tomu vznikla k Mostecku . Zemřelý ing.Míra Mašek dokázal spojit obojí. Faktografii a čtivé zpracování.Pokusy širšího zaměření byly ještě dva. Nedokončený ostravský, když na HBZS chtěli někdejší expozici dýchací techniky rozšířit o knížku, ale došlo k vážné poruše sítě PC a byl ztracen konspekt literárního zpracování. Nejnovější je mostecký počin , očekáváme vynikající výsledek (pisatelem záchranářský odborník a řídící pracovník ) včetně vypořádání s historicitou obvodních stanic a BZ na jednotlivých šachtách (o nich je pramenů nerovnoměrně nebo žádné, je to o jménech a událostech méně známých, někdy nezanedbatelných ( paměti mechanika dýchací techniky G.máme v šuflíku ).

Navrhovali jsme , aby derniéra výstavy v Zabrze , pokud by jí muzeum MGW dokázalo organizovat, byla příležitostí ke schůzce těch, kteří se historiografií záchranářské specializace zabývají. Polsko jich má několik.

Muzeologicky aspekt

Muzejnictví, muzealnictwo má možnost plně (=iniciativně)prokázat, jak rozumí době a jejím potřebám i v oboru záchranařiny.Naše výstava by za určitých podmínek měla být k tomu příkladem. Nelíčeným zájmem o BZ jako profesi, které chce posloužit. Tehdejší ředitelka MGW- hornického muzea v Zabrze , Krystyna Barszczewska naše cíle přijala, byť s jistými odklady ( ohledy i na jiné akce muzea MGW). Společné cíle jsme zpočátku viděli takto :

CÍLE VÝSTAVY O ZÁCHRANÁŘSTVÍ, TAKÉ POUŽITÉ PROSTŘEDKY A KOORDINAČNÍ KROKY SE V POSLEDNÍM ROCE ZMĚNILY.

Lépe by k tomu, včetně důvodů a překážek, mohl referovat ing. Loster, iniciator spojovací osy mezi MGW a výrobní firmou Faser , Tarnowské hory. Tam pochopili, jak se dnes stává běžně, že muzejní presentace moderních podniků není handicapem a nějak špatnou či hanlivou visitkou, ale mimo dalšího významnou podporou toho, co se jinde platí jako drahá reklama. Obdobně by nemělo muzeím chybět sebevědomí a schopnosti soustavně motivovat manažery vhodných podniků, aby byla muzejní zařízení považována za plnoprávného partnera-spolupracovníka i propagátora technických tradic a současné techniky.

Prokázat to lze několika způsoby a příklady. Hlavní visitkou je zporavidla stávající sbírkový fond (SF) a jeho presentace (muzeografická složka), ovšem mnohem důležitějším důkazem je soustavné pokračování ve výběru a doplňování SF. Pokud právě toto pracovník v muzeu necítí jako jednu z hlavních priorit a neprovádí ji přednostně a aktivně , není zcela na svém místě ! Jeho dluhy v aktivní sbírkotvorné činnost (ASČ), tudíž v programu každého skutečného muzea, mají blízko k politikovi, který zadlužuje stát částkami , které budou splácet generace příští, až on bude na odpočinku nebo v hrobě.

Metodika ASČ pro jakýkoliv obor, když má mít skutečné representanty v příslušném SF, není jednoduchá . Výběr je doprovázen pochopitelným požadavkem, abychom k exponátu znali vše podstatné , pokud jde o jeho vlastnosti a další vztahy.

Splněním právě těchto požadavků při výběrové a uvážlivé tvorbě SF je tvořen základ , aby příští generace muzejních pracovníků mohla připravovat programy s důkazy a doklady o dnešku, současné technice apod. Je to tudíž o tom, že roli muzeí ve společnosti neprospějeme , když pouze seženeme po lidech a podnicích exponáty, třebas i s renomovaným architektem vkusně poskládáme a jen toto považujeme za hlavní cíl, kterým se eventuálně možné pyšnit. Muzeum je sice pro současníky, ale také a hlavně pro generace příští…

Muzeologicky myslícími a konajícími v hořejším smyslu snažili jsme být i při přípravě výstavy v MGW. S tím, aby po skončení výstavy , na základě důvěry, která bude získána u báňských záchranářů , by se se SF MGW representativně rozšířil. Posoudit, jak se toto podařilo musí jiní - stejně jako to, co jsme široké veřejnosti dali možnost poznat. Např. fotografiemi z činnosti některých českých stanic a připomenutími tradiční spolupráce polských a českých záchranářů v případech společné likvidace velkých neštěstí. V tom jsme , HM SMČ , byli handicapování nejen finančně, ale hloupou skromností a špatným kalkulováním – až po výstavě přiznáváme, že výrobní náklady na jeden panel asi 5000 Kč jsme předem odhadli na polovic a podle „ odhadu“ také účtovali…

Muzeografie

Dostáváme se k muzeografické stránce této a podobných výstav. Jsou určeny našim současníkům, veřejnosti. Ta má právo vidět předmět dokonale ošetřený konservačně případně i restaurátorsky. Je to sice známo, ale ne vždy dodržováno. Komplikaci je i úměrná a nutná ochrana exponátů před návštěvníky, např. vhodné vitríny. Tím se ale někdy ztrácí autentický , hodnověrnější kontakt návštěvníka s exponátem! Avšak je lepší tento úbytek pro návštěvníka než ztráta nebo poškození exponátu.

V případě polské části výstavy je třeba zvláště vyzdvihnout experimentální a zároveň bezpečný novátorský počin instalace přístrojů dýchací techniky bez vitrín s využitím výtvarně velmi působící oloupané kulatiny. Pro krátkodobé ukázání exponátů při řádném dohledu muzejního personálu je to způsob konec konců vyhovující. Zkušeně excelovala z MGW výtvarnice –plasticzka Mgr. Božena Mazur. O jejím podílu se při vernisáži příliš nemluvilo-jakoby to byla samozřejmost a stejně tak byl trochu zamlčen podíl kolegy Zenona Szmidtkeho, s nímž se o mnoha záležitostech už v době příprav výstavy daly vést velmi i k záchranářině plodné debaty, snad proto, že si osvojil mnohé metodologické postupy ze vztahů mezi politikou a hospodářstvím a je tudíž badatelsky použitelný i jinak .

Záchranářství a sociologie

Historiografie záchranářské profese , zvláště při úsilí o čtivost a zajímavost textu, dostává se k sociologickým i psychologickým otázkám velmi blízko: Člověk v hornictví -záchranář maximálně , se při výkonu svého povolání dostává do extremních situací - obdobně jako profesionální potápěč nebo hasič.Bojuje se živly, jakými jsou voda , oheň, toxické látky. Je blízko nebezpečí zranění nebo i smrti ! Zažil bezprostředně smrt kamarádů. Nebo byl odvolán k jinému úkolu těsně před před nějakou dílčí akcí své čety, které pak zahynula-jen takovou náhodou ušel smrti. Tyto a podobné příhody poznamenávají lidskou psychiku navždy.

Stresových situací nejsou uchráněni ani šéfové záchranných akcí při volbě postupů, kterými mají chránit životy svých podřízených v podzemí a zároveň je řídit při záchraně ohrožených životů jiných osob nebo celých osádek. Manévruje se v nebezpečných místech, o kterých často nebo téměř vždy není dost informací. Je to spojeno s odhady, vážením dilemat, s obrovskou zodpovědností a ne vždy předvídatelnými důsledky a následky. Rodina zahynulého pracovníka se ptá, zda bylo nutné, že právě on zahynul. A ptají se dodatečně a někdy opakovaně sami sebe ti, co rozhodovali, zda vše tehdy dobře zvážili. Ačkoliv jde často o nehodu přirozenou, přírodním vlivem, otevírá se možnost fabulace, několika dalších zneklidňujících interpretací.

Z povolání záchranáře se mnohé promítá i do rodinného života, někdy negativně, jako je rozvodovost, zdravotní potíže a další následky stresu, alkohol.

K tomu existují jisté protilátky.U jedince je to někdy vlastní uspokojení z dobře vykonané práce, hrdost na profesi, která je zřetelná i někdy ve skupině, , když vzpomínají na společné akce. Pak rozměr události se projeví zcela jiným způsobem, nedeklarativně, intimně. Naslouchající nezasvěcený má o čem přemýšlet nebo psát!

Je také společenské uznání , hledají se i nalézají prostředky, jak záchranáře -významnou hornickou elitu ,vyzdvihnout např. udělováním vyznamenání. Dnes zásluhou Báňského úřadu a jeho současného předsedy vzrostl význam a prestiž při udílení záchranářských záslužných křížů – s dekorováním různého stupně(bronzový, stříbrný , zlatý).

Je třeba zmínit i rub tohoto dekorování, kdy někdo medaili dostane, jiný jí očekává a není toho roku vybrán a musí se s tím nějak vyrovnat.To jsou dosud neprobádané stránky záchranářského povolání, jehož etický rozměr i jistou vysokou morální hodnotu symbolizuje známá grafika do akce nastupujících bánských záchranářů s pozadím hořícího dolu.Hornicí opouštějí pracoviště a záchranáři riskují své zdraví případně i životy při záchraně zaměstnanců nebo jen majetku.

Vnitřní integrita záchranářských kolektivů je posilována výběrem a výcvikem vhodných osob, zpravidla předtím zkušených havířů, uplatněním zdravotních měřítek. Jedná z nejcennějších hlásaných a uplatňovaných sentencí , která dobře definuje podstatu záchranářského kamarádství (a zdá se být universální i v jiných povoláních a životních situacích !!) zní : Neumíš – naučíme Tě, nemůžeš - pomůžeme Ti a nechceš - nechceme Tě.

Miloš Zárybnický

(Text 64 wwwHMSM III-IV-O4)

text 65

Výstava v Zabrze

V příloze přibližujeme textovou část české části výstavy v Zabrze SPOLUPRÁCE ČESKÉ A POLSKÉ BÁŇSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY HLAVNÍ BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE OSTRAVA ÚKOLY HBZS OSTRAVA

Dva panely k těmto třem tématům v Zabrze byly založeny na dokonalých podkladech , když jsme k nim nalezli zvláště velké pochopení v Ostravě, jmenovitě u pana ředitele Ing. Počty a jeho kolegů Smičky a Ing. Papřoka. Také v Mostě, v Odolově a v Sokolově se dobře spolupracovalo.. Polská veřejnost měla příležitost se také seznámit s výstavou o neštěstí na dole Nelson v roce 1934, kterou připravil místostarosta města Oseka Jiří Vondra.

Citelně chyběl k úplnosti panel o NTM , potažmo i další panel k nové expozici v Petřkovicích , kde ovšem pan ředitel Fojtík se ještě nenaučil za cca 7 let odpovídat Hornické matici na jakoukoliv korespondenci …K jejich vlastní škodě- si myslíme .HBZS jim vybudovala výbornou expozici záchranářství, jejíž presentaci v Polsku se vyhnuli.

Další stanice , pokud měly zájem, byly ukázány hlavně representativními fotografiemi z jejich typických činností a záměrně krátkými charakteristikami v češtině a polštině (viz níže).

Výtvarné stránce pomohla spolupráce s výtvarníkem Františkem Tomíkem, kdy jsme nakonec zvládli i to, že v etapě lepení fotek měl zraněnou ruku, zato však takřka orlím zrakem vybral z možných ilustrací ty nejvhodnější !

HLAVNÍ BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE MOST

Systém stálé pohotovostní služby (2 čety záchranářů, ,2 mechanici, velitel pohotovosti se zástupcem, lékař se řidičem sanitního vozu v obvodu působnosti dolů a lomů v celé západní polovině Čech vede k rychlýma účinným zásahům havarijním, dále při speciálních nebo rizikových pracích. Řádově ročně je to několik set případů vážnějších ( 321 v roce 2004, 340 v roce 2003, předtím díky prevenci poklesy až o 70 událostí ročně). Detekční , indikační , měřící a dokumentační práce laboratoře včetně rozborů důlních plynů a stanovení nitrózních plynů , dále seřizování a údržba dýchací techniky v útvaru hlavního mechanika, patří mezi přední činnosti V oblasti protipožární prevence a při sanačních pracích častá účast mosteckých záchranářů je řadí mezi důležité činitele.

V období komorového dobývání byl zde přiveden k dokonalosti systém průlezného potrubí, hydraulicky protlačovaného , používaný na záchranu horníků zavalených v komoře.

„HLAVNÍ BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE HODONÍN

Je zřízena pro Moravské naftové doly a.s. a další dozorované organizace. Ze staletých tradic dobývání nafty vzešly dnešní asanační práce, odborné havarijní zásahy a prevence k zvyšování bezpečnosti těžby kvalifikují stanici ke spolupráci s integrovaným záchranným systém české republiky.Likvidací starých vrtů přispívá tato HBZS k zlepšování životního prostředí.

BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE SOKOLOV

Současná báňská záchranná stanice po zrušení své revírní funkce revírní (1994) zůstala v systému BZS jako důležitý prvek nejen pro akciovou společnost Sokolovská uhelná,které mimo dalšího, jako je např. likvidace záparů udržuje podzemní čerpací chodby. Složitější likvidace vrtů s termální vodou 54 stupňů teploty s tlakem 7 atm a teplotou kolem 54 stupňů Celsia patří také do náplně práce záchranářů stejně jako obsluha a řízení heliportu v jejich působišti.

BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE ODOLOV

Na jižní části dolnoslezské uhelné pánve tři samostatné revíry Žacléř, Svatoňovice a Radvanice, kde bylo uhlí objeveno už v poslední třetině 16. století, měly své záchranářské stanice. Po útlumu hornictví koncem dvacátého století sídlí záchranná služba od r. 1985 jen na Odolově. Zajišťuje dopravní zdravotní službu, práce ve výšce a nad volnou hloubkou s průzkumy podzemních prostor požární prevenci .Také plnění tlakových lahví, revize roznětnic a měření koncentrací plynů s dalšími úkoly při technické likvidaci dolů patří k úkolům stanice. Báńská služba svými zdravotními službami , především neodkladnou předlékařskou pomocí a odvozem pacientů též slouží občanům okolních obcí.

ZÁVODNÍ BÁŇSKÁ ZÁCHRANNÁ STANICE HAMR NA JEZEŘE

Mezi mnoha stanicemi někdejší uranové těžby patřili mezi přední , také svou metodickou a školící činností včetně vydávání skript. Po útlumu byl stanici koncem roku 1994 stanoven obvod působnosti na pracovištích těžby a úpravy uranu státního podniku DIAMO Stráž pod Ralskem. Zde svou odborností s téměř stovkou stálých i dalších členů a stálou pohotovostní službou je BZS akceschopná pomoci při únicích technologických roztoků , kontaminacích a jiných problémech se starými důlními díly a odvaly včetně skládek odpadů-lagun. Protipožární prevence, výcvik, školení pro řadu profesí, osvěta a profesionální zásahy lezců a pracovníků ve speciálních sanačních oblecích také patří k podstatě činnosti této ZBZS.

(Konec přílohy k Textu 64 www HMSM III-IV-O6)


EPILOG k mezinárodní báňské záchranářské výstavě

Bylo dohodnuto, že projevem na semináři (nyní Text 64 www HM SMČ-březen O6 ) mám shrnout vše podstatné kolem příprav a cílů výstavy. Dost málo se to pak podařilo.

Zařadili mě až na závěr programu někam k polednímu.V polovině programu, který se dost vlekl proti předpokládanému času, jsem původně určenou dvacetiminutovou promluvu zkrátil na polovinu a přišel moderátor Adam . Ptal se , bylo to po přestávce na kávu , zda má nyní navrhnout diskusi . S ohledem na to, že celý seminář měl odeznít za dopoledne před obědem, odpověděl jsem „ne“. Takže Adam diskusi navrhl…

Přihlásil se čilý stařík, který k proslovenému už příspěvku o sanaci podzemí Věličky nediskutoval , ale provedl nekončící koreferát o všech možných zajímavostech Věličky. Byl k nezastavení a dostali jsme se zcela mimo hlavní cíle semináře.Trvalo to až do oběda, po kterém- proti původnímu určení- seminář pokračoval, když většina hostů definitivně odešla. Po brilantním projevu pana Ing. Musche jsem se rozhodl , také proto, že naše vystoupení nebylo tlumočena do polštiny, že uberu z textu novou polovinu tudíž během pěti minut se letmo zmíním k tomu, co vše jsem vynechal. Toho jsme se pak držel , jen malinko jsme přetáhl, Poláci mi stejně myslím nerozuměli a mohla se konečně výstava zahájit. Papír snese vše a v moderní době počítačová obrazovka počítače obdobně . Tak berte prosím případně doplňky, epilog i k mému referátu jako zvláštní bavičsky levný ornament ale i ventilaci vzniklých potíží s výstavou .Pokud ale šlo o spolupráci s NTM, pak se část vymyká zdravému rozumu a nešlo to přejít ruky mávnutím…

U příležitosti výstavy z naší strany o snahu posloužit pověsti NTM v mezinárodním kontextu, což to nezdařilo téměř vůbec či polovičatě. A dopadlo by takřka katastrofálně - měřeno nezaujatě zvenčí. Posuďte sami:

UŽ V ROCE 2004 (!) BYLO ÚSTNĚ A POTÉ I PÍSEMNĚ ZPRACOVÁNO NÁSLEDUJÍCÍ SCHÉMA PANELU NTM.

Na počátku roku 2005 pak měli Příplata a Zárybnický připraveny veškeré dokumenty k bodům 1-5 níže a bylo samozřejmé, že panel typu KAPA si NTM zakoupí a my v rámci výroby ostatních panelů výtvarnou stránku zařídíme-už s ohledem na jednotný vzhled výstavy. Záměr:

Připravovaný panel NTM Praha na mezinárodní výstavu báňského záchranářství v Zabrze v Polsku, konané od 23.11.05

  1. sbírka báňského záchranářství je jedinečná v rámci střední Evropy, kde jsou zřejmé vzájemné vazby při vývoji tohoto typu techniky. Zahrnuje záchranné přístroje od roku 1883 (důlní záchranářský přístroj - dýchací přístroj PNEUMATHOR WALCHER – GAERTNER), 1884 (hasičský BREMEN), vývojovou řadu v současnosti nejvíce používaných přístrojů v dolech a při hasičské práci od firmy DRÄGER (od roku 1904 až po rok 1924). Dräger 1904 je vůbec jediný exemplář na území ČR.
  2. Historie sbírky – největší podíl při tvorbě sbírky měl ing. Suldovský, bývalý velitel báňské záchranné stanice v Kladně, v současnosti pracující ve vedoucí funkci na ČBU v Praze.
  3. Suldovský se podílel se na zhodnocení a při sestavování vysoce odborné sbírky, její fotodokumentaci a prezentaci na putovních výstavách po celé republice v sedmdesátých letech 20. st. (Kladno, Most, Ostrava, včetně výstavy v prostorách bývalé H1, dnes vysoušecí pracoviště v areálu NTM Praha atd. – nejméně 10 výstav).
  4. Postup při zpracování souboru zahrnoval spolupráci báňských inženýrů a záchranářů, společně se zpracováním v rámci NTM Praha.
    1. původní (ukázka prvotního zpracování na popisové kartě), čelní strana dílčího rejstříku oddělení hornictví, počínající katalogové zpracování sbírky
    2. fotografický snímek z depozitáře v Ostravě – Radvancích, dnešní fotografie novodobé expozice záchranářství v hornickém muzeu v Ostravě – Petřkovicích
    3. Ukázka diplomu za 2. místo v sutěži Gloria Muzeaelis za rok 2003, fotografie s jejími aktéry - ředitel RBZS Ostrava- Radvance, ing. Pošta, ředitel HM OKD ing. M. Fojtík, generální ředitel NTM Praha ing. T. Kupec.
  5. Symbolika báňské záchranářské práce na fotografiích

UBEZPEČENÍ K VYKONANÝM PŘÍPRAVÁM BYLO USPOKOJIVÉ :

PROSINEC 2005 V NTM

když mělo dojít k uskutečnění panelu a také k ZÁPŮJČCE EXPONÁTŮ DO POLSKA (o té nakonec), odpovídal spíše výkladu prosince podle Jungmanna , když se jmenoval původně prasinec, tedy omen nomen.

Začaly „obtíže“- sdělením pana Zemana, že „finační situace NTM nedovoluje panel realizovat, je nejasné, jaké to vlastně bude umělecké ztvárnění eventuálního panelu, bylo by potřeba vědět cosi o celkové výtvarné stránce výstavy v Zabrze, o tom pan ing.Petrik nic neví ani snad o obsahu panelu (!?). Motiv? Podnes nejasný i jasný., eventuální iniciativa potlačená disciplinou, kterou nové vedení nasazuje uzdu nejspíše většině podřízených, ale i a samo sobě jámu kopá.

ZEMANOVO KAŠULÍROVÁNÍ BYLO JINAK VELMI KOREKTNÍ – ZŘEJMĚ MIMO PRAVOMOC V TOM COSI UDĚLAT. A S PEVNOU SNAHOU ZRUŠENÁ DÁVNÁ I NEDÁVNÁ UJEDNÁNÍ I PREKÉRNÍ DISKREPANCE NĚJAK OMLUVIT ..//AŽ OKECAT- poznámka matičního webového permoníka//.

Nezbylo, než na sekretariát pana generálního předat znova rok staré schéma panelu a připsat na něj ruče a ručně

6.XII.2005

Pane řediteli,

před 1/2 rokem jsem zejména s panem Petrikem hořejší koncept **/ projednal…Nedávno rámcově s Vámi.

Velmi nezřetelně se dozvídám, že pan Petrik zcela neproduktivně prosazoval cosi, co se mi podařilo pochopit až dnes díky panu Zemanovi. Zná nyní mé stanovisko a zklamání, že tolika práce, kterou jsem právě presentaci NTM chtěl v Zabrze věnovat, narazilo na fungování Parkinsonových zákonů a neschopnost NTM komunikovcat s externisty včetně mé osoby .

Po rozhovoru s Vámi jsem Vám předběžně zajistil kolem 18. a 19.I. v Zabrze nocleh s tím, že to ještě zpřesníme!? Těch 1000 Kč za panel, na kterém by byly presentovány výše uvedené faktory sub 1-5 ( prostě –bez přehnaného estetizování) to snad také nelze (panel by Matice zaplatila). Nevím, co se vlastně chce!?

257911514 Zárybnický

**/chybělo slovo „panelu„

Odpověď na toto nebyla.! Žádná! A přibyla starost další –zda bude alespoň včas připraven předávací protokol k zapůjčení exponátů do Polska. U příslušného náměstka Karla Ksandra dokument k podepsání ležel 10 dnů za každodenního urgování! Pak až pouhý den před předáváním náměstek „laskavě“ přenechal spis k podpisu generálnímu řediteli.! Tam to prošlo hladce a skončila poslední obava, že nakonec budeme na poslední chvíli korespondovat s Polskem, aby si přijeli později a bude se termín otevření výstavy odkládat

Další komentář není třeba, snad jen proložit sem tam otazníky a vykřičníky. A děkovat kolegovi Příplatovi , že zcela vytrvale a přirozeně se staral , aby takřka konstantně hrozící ostuda NTM byla minimalizována.

Miloš Z.

(Text 65 www HMSM III-IV-O6)

text 66

Conferenciér (květen-červen 2006)

Zdař bůh milý Internete,
Oslovuji Tě v personifikované podobě, i za čtenáře našich webových stránek dostávají novinku. Máme ji v předstihu a bude v rozšířené podobě na připravované tiskové konferenci zajímat i profesionální novináře. Tobě , milý Internáte, jak Ti někdy familiárně říkáme , DĚKUJEME , že nám svobodu informací umožňuješ

Jdeme obsahově poněkud mimo hranice naší specializace, ale ne proti jejímu prospěchu ! V Praze se totiž ustavila Skupina za Nové Národní technické muzeum. Bývalí i současní pracovníky NTM jsou silně znepokojeni současnou situací kolem tohoto ústavu. Připravují , Skupina NNTM , materiál, kterým chtějí oslovit před blížícím se stoletým výročím širokou veřejnost včetně jejích špiček, vlády a parlamentu k lepšímu zabezpečení dějin a dokladů hmotné a duchovní technické kultury pro současnou a příští generace.

Než v obsáhlém textu na CD oficiálně vystoupí spolu s prohlášením a ochotou veřejně diskutovat, objevila se možnost vybírat z jejich námětů. Překvapili, i pro šíři záběru , závažnost tvrzení a množství konkrétních důkazových materiálů. O jistých závadách v řízení NTM jsme věděli, zejména pokud jde o omezenost kompetencí takřka každého, s kým jsme za HMSMČ byli povinni jednat. O některých až bolestných ztrátách montánní specializace na půdě NTM nalezne pozorný čtenář v minulých textech, vše řádně dokumentované. Vedlo až k tomu, že jsme maximálně omezili kontakty s hornickým odd. NTM, které dnes tvoří jeden člověk(!) vytížený starostmi o rozsáhlou expozici a dalšími administrativou . Bylo by arogancí chtít na něm cokoliv, co sice z hlediska hlásané koncepce NTM, cílů a povinností ústavu se jeví jako běžné až nutné a dokonce by bylo přínosem . Příkladem pars pro toto a důkazem že Parkinsonova knížka a jeho zákony dodnes platí, je zde minulý Text 65 www HMSM III-IV-O6 epilog k výstavě v Zabrze , jeho druhá část.

PhDr Miloš Zárybnický

SETKÁNÍ V KRUŠNOHORSKÉM MIKULOVĚ 25. AŽ 27. SRPNA s možností bezplatného přespání (vlastní spacáky , ostatní tel. inf. na 257911514) má hlavní program v sobotu - přednáškové dopoledne k místnímu stříbrnému dolu a dalším hornickým tématům, odpoledne od 10.30 ke krušnohorským železnicím a jejich ochraně a historii s výstavou těchto témat na obecním úřadě od pátku do neděle.

(Text 66 www HMSMČ V-VI O6)

text 67

Skupina za Nové Národní technické muzeum<

Zpráva pro www HMSMČ

V Praze se ustavila Skupina za Nové Národní technické muzeum .Jde o bývalé i současné pracovníky NTM, silně znepokojené současnou situací kolem tohoto ústavu. Připravují, Skupina NNTM, materiál, kterým chtějí oslovit před blížícím se stoletým výročím širokou veřejnost včetně jejích špiček, vlády a parlamentu k lepšímu zabezpečení dějin a dokladů hmotné a duchovní technické kultury pro současnou a příští generace.

Předtím než v obsáhlém textu na CD oficiálně vystoupí spolu s prohlášením a ochotou veřejně diskutovat, dostali jsme možnost si vybrat z některých jejich námětů. V několika případech jsme krátili (…) a příslušný dokladový konkrétní materiál je pro naše liniové uspořádání webovek k uveřejnění příliš rozsáhlý.

JAK I ŘEDITEL KUPEC KOLEDUJE O VYMAZÁNÍ PRAHY Z LISTINY SVĚTOVÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ UNESCO!

V záležitosti železničního muzea v empirové části Masarykova nádraží totiž prohlásil, že NTM odstupuje od budování svého „Železničního muzea“. …odborníci na historii dopravy se s touto ústupnou eventualitou v žádném případě nespokojí a veřejná vedená diskuse neujde ani zahraničním specialistům na tyto záležitosti včetně UNESCO. Tam je již z několika jiných novinek známo, že památkově chráněná Praha i jako celek (špičkovou formou ochrany a presentace u UNESCO) je ohrožena a nechybí názor, že tuto ochranu sejmou !

UNESCO opakovaně nyní provádí vědecky a odborně dobře podložené monitoringy toho, co se děje v již zapsaných místech a městech s přírodním i kulturně – technickým dědictvím . Neváhá přehodnotit objekty států, kde se nedbá prověřených kriterií: některý z celků již prohlášených přesunout na tak zvaný červený seznam. Je to vždy (a především světově) degradace celého státu, který v českém případě nemá prostředky přímo zasáhnout (“Praha je Praha“- v tomto zřejmě přespříliš nespoutaně svým statutem svébytná).

Ovšem tím, že dobrovolné sdružení ARNIKA zřejmě oprávněné se zasadilo přímo v UNESCO proti připravované, zatím poloilegální, výstavbě výškových budov v oblasti Pankráce, jsou tu spolu s Kupcovým polínkem do ohně předpoklady, že vyslaný expert UNESCA na základě hromadících se indicií shledá pravdy pozoruhodné ! Také, že Praha už v minulém monitoringu fixlovala (na to jsou důkazy) a v plnění mezistátních smluv o kulturním dědictví neupřímnost (také důkazy podložená) s jednostrannými ekonomickými zájmy je důvodem jí vyřadit.

Jaký je skutečný stav s pražskou presentací historie dráhy? Železniční muzeum má zpoždění především proto, že do jeho schválených prostor v důsledku ničivé povodně 2003 bylo nezbytné prozatímně uložit významné sbírkové fondy ze zatopené Invalidovny. Po nápravě tohoto provisoria se budování podle připravených scénářů zlikviduje a oddálí. Také z Prahy - do Děčína, jak s tím přišel nyní Kupec. Nejde o tápání či selhání, ale také podporu velmi „nebezpečné protistátní hry“ pražského zastupitelstva v tomto representovaného i nečinnosti náměstka Buergemaistera (Pankrác).

Za silně kontraproduktivní se nám jeví změněný postoj generálního ředitele NTM Kupce k železniční expozici v empirové památkové atraktivní části Masarykova nádraží. Znenadání vstupuje do známých lobystických kšeftařských zájmů stavitelských kruhů s viditelnou podporou, možná i korupčně podloženou, že „Děčín bude pro historii železnic vhodnější“ . Z tiskové zprávy 13.6.2006 je čitelné , že usnesení vlády ČR č. 1147 z roku 2000 pro nižší složky znenadání přestalo platit a chtějí rozhodnout jinak. Není už toto samo zvláštní?

TRVALÝ BEZKONCEPČNÍ STAV S NESKUTEČNÝMI NÁSLEDKY

(Ze shrnutí personální politiky a dokumentů k tomu vyjímáme)

Bezkoncepčnost, bezradnost, místo spolupráce paranoidní podezírání, podpora donášení Vztahy… nevěcné , nepartnerské…znalosti, kvalifikace, odborná práce nic neplatí. Věcné oponování se trestá šikanou…

Sdružení polygrafů (SP) je organizace polygrafických odborníků- nadšenců, která získala pro exposici sice jen několik set korun (400 tis. v penězích) ale zajistila a udělala repase exponátů, které by měly hodnotu téměř 1 mil. (bylo to písemně podáno do NTM). O dobré prezentaci NTM svědčí i to, že generální ředitel nepokládá za nutné předsedovi této organizace ani odpovídat na dopisy a to ani na opakované.

Za dobu posledních 2 let spolupracuje SP již se čtvrtým prezentačním pracovníkem pro exposice NTM.. Většina z nich neví jaké bude směřování expozic, na co klade NTM důraz. Neví co to je scénář exposice, netuší, že muzeum má především prezentovat své sbírky.

KULTURNÍ DISFUNKCE NTM V OBLASTI VĚDECKÉ, DOKUMENTAČNÍ, UMĚLECKÉ A OSVĚTOVÉ

Příprava prezentace v rámci 100. výročí založení NTM.Koncepci předložil panu Kupcovi v na jaře 2005 jeho kolega architekt Krajčí . Dosud nabyla s odbornými pracovníky projednána a ani se na ní prokazatelně napracuje, není oponentura…

U vědecké a prezentační instituce se předpokládá jistě alespoň základní způsob oslav: znovuotevření exposic, speciální výstava, odborná publikace, odborný mezinárodní seminář…netřeba připomínat, že tyto aktivity se musejí dlouhodobě připravovat…

Spolupráce s VŠ se v NTM za řed. Janouška jakž takž rozvíjela. …bylo by logické kdyby se u odborné–vědecké instituce tato složka práce prohlubovala.

Genřed NTM nesvolal vědeckou radu od svého nástupu do funkce. Vzhledem k tomu, že u založení stály osobnosti z České techniky, dalo by se předpokládat, že alespoň před 100. výročím založení se tato spolupráce obnoví a budou se oslavné aktivity konat ve vzájemné součinnosti. Ticho po pěšině !

ORGANIZAČNÍ ZMATEK S NEUSTÁLÝMI PERSONÁLNÍMI ZMĚNAMI

Prezentace takovéto odborné instituce je pro veřejnost nejzajímavější, pokud je dělána odbornými pracovníky a tak je to také ve vystavujících institucích zvykem. Ne tak v NTM. …de byl ustanoven tiskový mluvčí. Došlo to tak daleko, že pan Ksandr, který informoval o historickém kolotoči na Letné měl na základě toho roztržku s panem generálním ., která vyústila ve velmi rychlý odchod Ksandra z NTM do Národního muzea odborníka, kde bude jistě vítaným přínosem.

Pověření pan Zeithammera – ředitele Železničního muzea, funkcí v bezpečnostní komise a druhý den odvolání z funkce ředitele ŽM, a to den před tím než odjíždí na měsíční dovolenou do USA.

(Text 67 www HMSMČ V-VI O6)

text 68

KRÁLOVSKÉ HORNÍ MĚSTO HORY MATKY BOŽÍ - MUZEUM A NAUČNÁ STEZKA

Místo výtahu, který je v novinách, sem dávám celý dlouhý text přednášky. Hejnic
KRÁLOVSKÉ HORNÍ MĚSTO HORY MATKY BOŽÍ - MUZEUM A NAUČNÁ STEZKA
Ing. Josef Bernard

Úvodem

Na jednom z údolních svahů šumavského podhůří, sevřeném na jihu táhlým masivem vrchu Křížovka (765 m) a na severní straně lesnatými stráněmi výšiny s Kalvárií (726 m), leží v nadmořské výšce 637 m bývalé královské horní město, dnes osada ve správě obce Velhartice, Hory Matky Boží. Za svůj vznik vděčí báňským pracím na zlatonosných náplavech a stříbronosných ložiskách ve svém okolí, jež původně malé hornické sídliště povýšily na prahu 16. století do řady horních měst.Bohužel minulost zachovala jen nečetná písemná svědectví, která by mohla blíže osvětlit období aktivních důlních prací. A tak svědectví o nich podávají dnes již jen pozůstatky v terénu v podobě odvalů po středověkém rýžování, tak zvaných sejpů či hrůbat, a mnohaset metrů dlouhé pásmo hald hlušiny a propadlin důlních děl.Pokusme se přesto aspoň částečně poodhalit roušku zakrývající minulá století a vrátit se do dob, kdy vznikaly první dřevěné domky v hornické osadě, jež bývala zprvu zvána Stříbrnými horami u Velhartic, záhy však Mariánskými horami (Montes Mariani) či Městečkem naší milé Paní (Bergstadtl unserer Lieben Frau, Muttergottesberg, Frauenstadt). Jí byla Kristova matka Marie, do jejíž ochrany horníci jako své patronce svěřili své životy, zasvětili jí kostel a jejím jménem nazvali i své město.

Dolování v matkobožském revíru - trocha historie

Již v průběhu 10. až 12. století se v obci a jejím okolí rýžovalo zlato, což dokazují zbytky rýžovnických sejpů, nebo také "hrůbat" podél říčky Ostružné a jejích přítoků. Další zbytky rýžovnických sejpů jsou v mokrosuckém údolí podél potoka a cesty do Mokrosuk v délce asi 3,5 km ve směru sever - jih, na které navazují z pozdější doby také hornické haldy a obvaly. Také podél potoka, tekoucího od Hor Matky Boží k Drouhavči jsou zbytky rýžovnických prací až po jeho ústí do Ostružné.

První zmínky o dolování jsou doloženy zápisem v "Horní knize" z 19. 11. 1519, kde je uvedeno, že dolová pole na jámě Sv. Anny byla propůjčena panu Baltazaru Bohuchválovi a několik dní poté byla dolová práva na "Náleznou jámu Matky Boží"propůjčena panu Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Snad právě název této jámy Matky Boží se stal základem pro pojmenování celého důlního revíru jako "matkobožský". V roce 1520 je už použit název osady Hory Matky Boží u Velhartic.

V okolí Hor Matky Boží jsou rozsáhlé zbytky po dolování stříbrných, olověných a ojediněle i měděných rud a také zlata. Přesto, že písemné zprávy o hlubinném dobývání rud se zachovaly až z počátku 16. století, lze podle nepřímých důkazů předpokládat rozkvět dolování již ve 14. století. Za vlády Jana Lucemburského byly ze zdejšího zlata raženy mince.

Doposud se nepodařilo lokalizovat řadu dolů a štol, které byly v provozu v první polovině 16. století. Mezi tato stará díla patří první dědičná štola sv. Kryštofa, Svatánálezná jáma, jáma sv. Anny, Jáma Matky Boží, zvaná také jámou Naší milé Paní, dále pak šachty sv. Barbora, sv. Václav, Marie Magdalena, Abraham, Mauritius, Mikuláš, Zikmund, sv. Trojice, Zabořená stará šachta, Na svini, kde se vyskytovaly i železné rudy a Stará nálezná jáma. K nim také patří později otevřené jámy Apolonia, Nálezná jáma David, Šachta Pěti bratří, Nálezná jáma u Červené žíly, důl Osel, sv. Jiří, Suchý smrk, Nebeský Pán, sv. Merten, Selský důl, Švihovský důl, sv. Michal, sv. Trojice a sv. Kateřina. Poslední dva byly již v roce 1551 zatopeny.

Hluboká dědičná štola byla podle předpokladů ražena z údolí pod obcí západním směrem ke střední skupině dolů. Její jméno, ani ústí na povrch se nedochovaly. Dalšími štolami byly dědičné štoly Vavřinec a Šmelcířská.

Z tohoto výčtu důlních děl je možno oprávněně usuzovat, že také v první polovině 16. století bylo dolování velmi úspěšné.

Nejvýznamnější doklady o starém dolování jsou patrné v terénu jižně od obce, směrem k východnímu úpatí vrchu Křížovka, kde je dosud zachováno 16 velkých obvalů, propadlin a hald 8 až 10 m vysokých. Toto pásmo se táhne od cesty z Pozorky k hájovně Žďár (obr.č.1). Dědičná štola odváděla vodu z dolů na Křížovce do Kalného potoka, tekoucího do Svojšic. Na uvedené obvaly navazuje řada rýžovnických sejpů v pásmu dlouhém asi 300 m.

Ke Křížovce směřuje ještě další pásmo propadlin a to od silnice do Mokrosuk. Toto menší pásmo je jihovýchodně od obce. Severovýchodně od Křížku při cestě do Lešišova je osamělá halda a u cesty do Drouhavče jsou dvě asi 3 m hluboké propadliny s haldou.

Na jihovýchodním svahu kopce Kalvarie, severně od obce,jsou také zachovány zbytky po starých hornických dílech, převážně v okolí kapliček Křížové cesty, která kruhem obchází kapli Proměnění Páně. Vedle kaple je nevysychající studánka, napájená pravděpodobně vodou vytékající ze staré opuštěné štoly (obr. č. 2). Východně, těsně u turistické cesty do Kolince lze spatřit odval bývalého dolu Antonína Paduánského. Severním směrem od kaple, pod hřebenem směřujícím ke kopci Holub se na pokraji lesa a sousedící louce nachází sedm velkých propadlin v délce asi 100 m. Největší z propadlin má průměr kolem 6 m a je 4 m hluboká. Pravděpodobně bylo v tomto prostoru ústí štoly dolu sv. Michala.

Ve dvacátých letech 16. století byla pod Křížovkou postavena stříbrná huť, jejíž stavební objekty se však nedochovaly. Po roce 1562 byla již většina dolů opuštěna a hornické práce začaly upadat. Úpadek dolování trval až do počátku 18. století, kdy zde dolování úplně zaniklo.

Ve druhé polovině 19. Století byly zahájeny pokusy o obnovu dolování. Pod vrcholem kopce Holub byl vyhlouben důl Antonín Paduánský a na severním svahu kopce Křížovka byla hloubena jáma Františka Serafinského, zvaná také dolem Jana Křtitele. Další důkaz byl otevřen u cesty do Drouhavče a zbyla po něm 2 až 3 m hluboká propadlina s haldou. Všechny uvedené pokusy o obnovu těžby však nebyly úspěšné.

Roku 1914 bylo obnoveno jedno z ústí štol pod Křížovkou, ze kterého vytéká čistá důlní voda. Tento zdroj kvalitní vody je po řadu let využíván k napájení místního koupaliště.

Doklady o historické hornické činnosti lze nalézt i v širším okolí, např.podél cesty od obce Petrovice k Velharticům v Pichelském údolí jsou patrné zbytky po rýžování a rýžovnické sejpy jsou téměř v nepřetržité řadě i podél Ostružné od Velhartic ke Kolinci. Na hlubinných dolech byly dobýváno již ve 13. století což dokládají staré doly na na úbočí kopce Borku (Jámay Trojice a Nálezná III a štola sv. Martina-obr.č. 3) a v okolí osady Horního Staňkova. Rozvět dolování spadá do období poloviny 16. století, kdy byla v údolí Ostružné postavena stříbrná huť. Koncem 16. století nastal úpadek dolování a již nikdy k oživení nedošlo. Zbytky dolování nalezneme i v okolí Mokrosuk, Drouhavče, Svojšic a Kašovic.

Právě v okolí Kašovic, Černé, Puchverku, Tedražic, tedy i v okolí Hor Matky Boží byl v padesátých a šedesátých letech realizován průzkum na radioaktivní suroviny. Dokladem toho jsou opuštěná důlní díla v Černé (jáma o hloubce cca 180 m), Tedražicích (úpadnice), Damněticích, Želenově, Ustali a jinde. Tato díla jsou ve správě závodu Správa uranových ložisek Příbram a jsou pravidelně kontrolována a udržována dle platných předpisů. Vyjma horažďovicka, v tomto regionu v okolí Kolince a Hor Matky Boží nebyla hornická činnost realizována.

Dolování v matkobožském revíru však nemělo dlouhého trvání a jeho rozmach je datován na počátek 16. století, kdy majitel velhartického panství, kam nově vzniklá osada Hory Matky Boží správou patřila, pan Zdeněk Lev z Rožmitálu, svým vlivem u dvora a na základě dobrých výsledků dolování rozvoj šachet urychlil. Významnou podporou rozmachu dolování v revíru bylo udělení výsad malé hornické osadě, kdy ji český král Ludvík Jagellonský dne 12. listopadu 1522 povýšil na královské horní město s mnohými právy, jako např. přidělení městského znaku a vlastní pečeti, pořádání trhů, právo pivovárečné, opevnění města (obr.č.4) apod. Výstavba města se uskutečnila v letech 1522 - 1530 jehož základem je velký obdélníkový rynek s kostelem Jména Panny Marie na východní straně náměstí. Na konci 16. století však došlo k úpadku těžby, horníci odešli na příbramsko a do opuštěných domků se stěhovali řemeslníci s okolí, v převážné míře tzv. králováci - svobodní lidé z blízkých královských rychet, znalí rukodělných prací potřebných pro venkov. Katastr města zahrnoval převážně pozemky pro těžbu a postrádal pozemky pro zemědělské využití. Ty byly v držení sousedních obcí.

Součástí hmotného kulturního dědictví obce je i kaple Proměnění Páně z roku 1842 s Křížovou cestou postavenou v roce 1863 na popud p. faráře Pavla Fortunáta.okolo kaple na jižním svahu kopce Kalvarie (dříve Vrch, nebo Holubí vrch).Jednotlivá zastavení křížové cesty jsou tvořena zděnými kapličkami. Od roku 1980 jsou Hory Matky Boží osadou ve správě obce Velhartice.

Místní muzeum

Muzeum v Horách Matky Boží bylo otevřeno v srpnu 1995 jako stálá výstava historie bývalého královského horního města a západní části šumavského regionu v okolí Sušice. Podnětem ke zřízení muzea byla snaha soustředit a pro budoucnost zachovat upomínky na způsob života tohoto kdysi hornického a později řemeslnického městečka, obklopeného převážně zemědělským krajem. K této snaze přispěla i nastalá situace využít objekt bývalé školy po uzavření Mateřské školy (obr.č. 5).

Exponáty muzea tvoří jednak již zmíněné stopy po hornické činnosti v regionu rozmístěné v okolí obce a začleněné do naučné stezky, jednak exponáty a dokumenty o historii města ve vlastním muzeu (obr.č. 6,7).

Hlavním exponátem, který byl také podnětem ke zřízení stálé výstavy, je divadelní opona z roku 1900 (obr.č.8). Oponu namaloval zdejší rodák, malíř pokojů Jan Valdman ve svých jednadvaceti letech, když předtím namaloval 14 obrazů do kapliček jednotlivých zastavení Křížové cesty na Kalvarii. Opona zachycuje pohled na Hory Matky Boží ve středověké podobě a je zajímavým dokumentem o vývoji obce. Návštěvník může spatřit velké náměstí ve tvaru obdélníku vymezené řadovou zástavbou přízemních domků bez dvorů a hospodářských objektů. Nejsou zde ani žádné výstavné budovy, snad jen "horní úřad s horním hejtmanem", který sídlil v objektu dnešní fary, jak by o tom mohl svědčit dřívější název "na havířské", je honosnější budovou. Místní havíři a později řemeslníci bydleli ve skromných domech.

O četnosti a různorodosti řemesel vypovídá místopis z roku 1836. V něm je možno zjistit, kdo v domku bydlel, čím se živil, jak četná byla rodina, jak se kde říkalo po chalupě apod. Jsou uváděna řemesla: punčochář, zedník, švec, truhlář, pekař, bednář, trakslíř (soustružník), krupař, tabáčník, papírník atd. Exponáty v muzeu připomínají některé tyto činnosti. Pro hospodáře z okolních vesnic se spřádala ovčí vlna (kramplování) a pletly se punčochy, kazajky a spodní prádlo. Rozšířena byla i ruční výroba obuvi s bohatou vlastní historií. Jako doplněk byla i výroba dřevěné obuvi - dřeváků (nejšle). Z dovážené rohoviny se vyráběly cigaretové špičky a špičky k fajfkám. Pro potřeby tesařů, truhlářů, ale hlavně pro potřeby státních drah vyráběla rodina místního kováře Milforta kalibrované nebozezy o průměru až 120 mm (vrtání potrubí, pump, železničních pražců). Po domácku se vyráběly perleťové knoflíky a krabičky na sirky pro sušickou sirkárnu. Z příležitostných sezóních prací lze jmenovat "mravenečkářství", tj. sběr mravenčích kukel, chození s mlýnkem (na lněné semeno), sekání trávy v Alpách atd.

Návaznost prací na široké okolí vytvořila z Hor Matky Boží přirozené středisko tehdejšího života. Do vzniklé farnosti byly zařazeny okolní osady Mokrosuky, Lešišov, Pozorka, Cihelna a Drouhaveč, které patřily do Hor školou a poštou. Rovněž služeb "Spořitelního a záložního spolku v Horách Matky Boží" využívaly občané širokého okolí. O životě farnosti vypovídají četné exponáty sakrální, tak i fotodokumentace. Školu, dnes již zrušenou, připomínají výpisy ze školní kroniky a drobné školní předměty. Dále je zde zdokumentována i činnost dobrovolných hasičů, tělovýchovné jednoty Sokol a dalších spolků a hudebních těles.

Život obyvatel pošumavského kraje přibližuje instalovaná výminkářská světnička včetně opisu postupní smlouvy, která právní formou zajišťovala starým lidem klidné dožití (obr.č.9).

Samostatnou část výstavy představuje pohled do minulosti městečka spojenou s hornickou činností, která svým prudkým vývojem dala vzniku městečka základ. Je zde opis listiny českého krále Ludvíka Jagellonského z 12. Listopadu 1522, kterou povyšuje Hory Matky Boží na královské horní město s popisem městského znaku a vyobrazení městského pečetidla z roku 1560. Rozsah důlních prací přibližují důlní mapy(obr.č.10) matkobožského revíru. Nalezené hornické nářadí, repliky kahanů, dobové zobrazení nářadí a postupu prací, názvy šachet a štol, vzorky hornin - to vše vypovídá o úrovni a způsobech tehdejšího kutání(obr.č.11).

Na závěr prohlídky muzea lze shlédnout dvě videokazety o historii městečka a některých již zapomenutých řemeslech.

Naučná stezka - důlní činnost v okolí Hor Matky Boží

Na část muzeálních sbírek a exponátů týkajících se hornické činnosti v regionu navazuje naučná stezka, která úvodní tematicky zpracovaný blok informací o důlní činnosti doplňuje ukázkami jejích pozůstatků přímo v terénu. Jedná se o pásma sejpů, nebo také hrůbat po rýžování zlata, pásma pinek a odvalů (obvalů) na výchozech žil po hlubinné těžbě stříbrných rud, ale také ukázka středověkého těžního zařízení - rumpálu, podle kreseb báňského odborníka té doby Georgia Agricolly(obr.č.12). Trasa naučné stezky navíc zahrnuje i zdejší kulturní památky (kostel Jména Panny Marie-obr.č.13 a kaple Proměnění Páně-obr.č.14, Křížová cesta-obr.č.15) a většina zastavení z celkových 12 poskytuje krásné šumavské scenérie v okolí vrchů Kalvárie a Křížovka (Rozhledna Svatobor, hrad Velhartice, kostelík Zdouň atd.). Za jasného počasí lze zahlédnout vrcholky Alp, hrad Kašperk a další pozoruhodnosti.

Naučná stezka začíná souhrnnou informační tabulí na náměstí proti kostelu (obr.č.16), prvním zastavením je stálá výstava a expozice muzea. Na každém zastavení je informační tabule s upozorněním na subjekty zájmu a vysvětlení souvislostí(obr.č.17). Na několika krajních zastavení jsou osazeny lavičky k odpočinku a relaxaci. Naučná stezka byla otevřena v roce 2000 zásluhou několika nadšenců a sponzorů s přispěním obce a evropského fondu (1000 euro PHARE).

Závěrečné zamyšlení

Možná někoho napadne se zamyslet nad účelem budování lokálního muzea, či naučné stezky v zapadlém koutku kdesi na Šumavě. Zda se nejedná pouze o naplnění snů několika nadšenců. Jaký přínos tato činnost má?

Na tuto otázku mohu s odstupem času odpovědět pouze kladně. Po 8 letech činnosti muzea a po třech sezónách otevření naučné stezky zájem o poznání dějin bývalého královského horního městečka roste. Po sametové revoluci a přechodu na tržní mechanismy v řízení ekonomiky dochází i v tomto malebném šumavském kraji k restrukturalizaci průmyslu a výroben živnostenského typu (staré ekonomické zdroje zanikly a nové dosud nejsou) a odlivu obyvatel za prací do velkých měst.Často jediným zdrojem příjmů obyvatel Šumavy je turistický ruch. Do této koncepce činnost, která je předmětem této přednášky, zcela logicky zapadá.

Zároveň s muzeem vznikl i Spolek přátel muzea v Horách Matky Boží, v jehož rámci se pořádají různé akce a přednášky, zaměřené na regionální historická, či kulturní temata. Bylo uspořádáno i několik koncertů v místním kostele a výstav fotografií p. Milforta v prostorách muzea. Poměrně rozsáhlá je i publikační činnost. Během několika let byly vydány pohlednice divadelní opony, publikace "Po stezkách dějin Hor Matky Boží","Ševci na Šumavě", dvě videokazety o Horách Matky Boží, upoutávkové barevné letáky (skládačky) pro muzeum a naučnou stezku a v rámci oslav 480 let povýšení obce na město byl vydán barevný nástěnný kalendář. Z tohoto krátkého výčtu je vidět, že muzeum, respektive lidé kolem něj sdružení, plní i funkci regulátora kulturní úrovně v obci. Činnost kolem muzea a naučné stezky je v tomto směru nezastupitelná a každý rozumný správce statků veřejných by měl takovou činnost podporovat.

Použitá literatura:


Termizo 2006

Ve dnech 6. - 15. března 2006 se ZBZS Hamr zúčastnila (jako již mnohokrát od roku 2001) čištění kotle spalovny odpadu Termizo v Liberci. Tentokrát to však bylo přece jen jiné a to v některých okamžicích přímo diametrálně. Asi měsíc před vlastním čištěním provedla skupina švýcarských odborníků za provozu spalovny několik desítek malých výbuchů dodaného plynu přímo v kotli, jejichž účelem bylo vyvolat vibrace instalovaných kotlových trubek a teplosměnných ploch a následně mělo dojít k opadu usazenin (spečeného popílku) z nich. Smysl tohoto experimentu byl ve zmenšení rozsahu a tím ke zlevnění celého čištění. Podle vyjádření technických pracovníků spalovny se celá akce povedla a na čištění většiny kotlových tahů tedy nebyla vznesena potřeba. Při nástupu ZBZS Hamr na čištění spalovny však na nás ve spalovací komoře čekalo překvapení v podobě nadměrně velkých spečených bloků strusky (pro představu - jeden z bloků měl rozměry 4 x 2 x 0,6m a jeho váha se pohybovala okolo osmi tun), visících na bocích komory ve výšce od dvou metrů nahoru do výšky šesti až osmi metrů. Pohled jako do velké jeskyně. Bloky strusky, na první pohled černohnědé, skrývaly pod asi deseticentimetrovou vrstvou barvu tmavě rudou, svědčící o jejich vysoké teplotě. Sundat tyto bloky na rošt byla práce nesmírně náročná a namáhavá a byly při ní využity všechny zkušenosti, dovednosti a návyky báňských záchranářů z bývalého podzemí, protože spalovací komora se se svými bloky strusky až příliš podobala nezabezpečené čelbě dobývací komory dolu Hamr I. Při této práci bylo využito rovněž celé škály techniky používané při zásazích ZBZS Hamr (např. výškové práce byly prováděny pomocí techniky průmyslového lezení, uvolňování bloků pomocí pneumatických podušek). Dopadlo to dobře, spalovací komoru jsme po dvou dnech vyčistili. Práce náročná, leč záchranáři nezklamali, chovali se zodpovědně, k žádné mimořádné situaci nedošlo. Čištění ostatních prostor kotle již byla klasická rutina, která nevybočila z běžných nároků a byla již v tomto časopise popsána.

Ing. Václav Vrubel


Hornické míry a váhy

Z nejedné publikace významného českého historika hornictví, PhDr. Ladislava Jangla, se staly učebnice a pracovní pomůcky již pro dvě generace báňských techniků, montanistů, geologů, speleologů a všech ostatních, kteří se ve svém zaměstnání i při mimopracovních aktivitách setkávají s hornictvím v Českých zemích. Z prací vydaných sekretariátem sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice uveďme například čtyři díly z celkem pětidílné edice České horní právo, dvoudílný Báňskohistorický slovník německo - český, český Hornický slovník, stejně jako spoluautorství českého překladu Peithnerova Pokusu o přírodní a politické dějiny českých a moravských dolů z roku 1780.

V současné době PhDr. Jangl pracuje, se svou obvyklou precizností, na tématu obzvlášť obtížném, totiž na katalogizaci, výkladu a vzájemných vztazích hornických měr a vah používaných v Českých zemích od středověku do přelomu 19. a 20. století, tedy do zavedení metrické soustavy. Tato problematika je černou můrou snad každého, kdo se někdy pokusil o přesnější interpretaci délkových, plošných, objemových či váhových údajů uvedených ve starých písemných a mapových pramenech. Středověká i novověká hornická metrologie nebyla zdaleka jednotná a byla výrazně ovlivněná dobou, regionem, druhem a účelem měření, používanými báňskoprávními normami a konečně i vzděláním a původem toho, kdo měření prováděl. PhDr. Jangl se rozhodl sumarizovat a dát odborné veřejnosti k dispozici na zhruba 250 stranách po desítky let získávané poznatky z této oblasti. O připravované publikaci říká:

„Světové zásoby nerostných surovin se postupně vyčerpají. Evropská ložiska nerostných surovin byla postupně opuštěna, nová nejsou. Zvýšení světových cen umožní rentabilní dobývání chudších částí starých ložisek rud i uhlí i u nás. V roce 2000 jsem počítal, že k takové situaci dojde za 30 - 50 let. Ukazuje se, že k tomu dojde podstatně dřív. Navíc v Česku existuje přes 4 000 poddolovaných území. Na značné části leží dávno opuštěné doly, propadání ohrožuje inženýrskou i bytovou výstavbu na povrchu.

Noví geologové a báňští technici získají znalost ložisek i rozsahu jejich dosavadní exploatace pouze ze zachovalé dokumentace. Bez znalosti širokého spektra starých hornických měr a vah ji nelze interpretovat, a to ani na těch dolech, které zůstávaly v provozu později (např. Jáchymov, Příbram, Kutná Hora, malé separátní pánvičky uhlí), protože jsou nově zdokumentovány jen částečně, případně jen hlubší obzory.“

Dosavadní odborná literatura k tomuto tématu není četná. Měl jsem možnost vybrané kapitoly z připravované práce číst. Je v nich shromážděno mimořádně velké množství faktografického materiálu. O to cennější je, že PhDr. Jangl svá konstatování dokládá podrobnými odkazy na historické prameny, takže případný budoucí badatel může na jeho práci navázat a rozšiřovat ji o další poznatky.

Ač současná tržní doba příliš nepřeje neziskovému sektoru a bude ještě řadu let trvat, než se podaří v montanistice dosáhnout publikačního potenciálu, který kdysi představovalo Národní technické muzeum v Praze a sekretariát sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, je třeba, aby připravovaná publikace PhDr. Jangla nezůstala pouze v rukopise a aby se našel co nejdříve její vydavatel.

RNDr. Jiří Vosáhlo

(Texty 68 www HMSMČ V-VI O6)

Zpět na hlavní stránku matice