Zdař Bůh od Hornické Matice slezsko-moravsko-české

ARCHIV 2005

text 20

Hornická ročenka 2004

Hornická ročenka, vydávaná Českým báňským úřadem a a Zaměstnavatelským svazem důlního a naftového průmyslu- Společenstvo těžařů ČR. Překvapením nám bývá, že řada lidí tuto významnou ročenku nezná .Díky pochopení přetiskujeme její obsah v češtině i němčině sub KKK. Objednat si jí můžete v distribuci Montanexu, s.r.o., Výstavní 10, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory,tel 596 621 133 (event 163).

OBSAH HR 2004

CONTENT

(Text 20 www HM SMČ H-leden-O5-Hornická ročenka)

text 21

MOST a okolí, MIKULOV

O zpravodaji HNĚDÉ UHLÍ.které vydává tamní výzkumný ústav viz v druhé časti sub KKK – H.

Anotace jednotlivých čísel ukládáme pro potřebu členů HM a kopie zasíláme redakcí měsíčníku Uhlí-rudy.

Předpokládáme, že v únoru dojde i na hodnocení letní akce v Mikulově (českoněmecké setkání) 2004, k němuž nám významně pomohlo pochopení Mostecké uhelné společnosti a.s. Další zásluhu měla ředitelka muzea v Mostě dr. Libuše Pokorná s dalšími spolupracovnmíky a přáteli.Nezapomněli jsme, pouze jsme se opozdili s hodnocením , když nám mimo dalšího stříklo vápno do očí. (To je prevít prevítská nevítaná paní Milerová - poznámka redakčního šotka).

(Text 21 www HM SMČ M-leden 05 – Most a Mikulov 2004)

text 22

Conferenciér 3

Opravili jsem některé překlepy a než si prohlédnete rozšířené příspěvky minulého vydání sub KKK v závěrečné části nabízíme náměty.

Vážení uživatelé, kolegyně, kolegové, (v neposlední řadě i vy, milé mi webové stránky Hornické Matice), připadl mi už potřetí úkol komentovat následující kapitolky k dějinám hornictví k závěru ledna 2005.Nic dokonalého to ani napotřetí není, ale blížíme se asymptoticky základní představě, nahozenému programu v prvních dvou slohových cvičeních a jejich přílohách.

Zdá se být vhodné , abychom si zde výběrově všímali současných časopisů a podobných tiskovin s přihlédnutím (odhadem) toho, co v nich z montanisticko- historického pohledu ¨může či bude mít někdy příští význam pro dějiny hornictví. Opatrnost (matka porcelánu) je zde namístě, ovšem papír snese vše a Internet ještě více a jestliže byl minulý týden nazván , možná trochu nespravedlivě , hlavně popelnicí informací, proč se pokusu zde sub Č-časopisy bát !? V popelnici už se našli nejrůznější hodnoty , podobně na výsypkách a skládkách. Muzejníci to možná vědí nejlépe. Podle toho ovšem kteří a jací:

01

Matice má s nimi zkušenosti různé i hrůzné. Na naši loni vypsanou soutěž v návštěvnosti montánních muzeí ta hlavní stovka v úvahu přicházejících zařízení reagovala nečekaně laxně. Až si k tomu vyžádáme konzultaci od odborníků, nejspíš dr. Žalmana a dr. Šebka, bude myslím jasné, co z naší strany jsme nedocenili a zda chyba byla pouze na nás, což se věřit nechce.

02

Z naší strany, matiční (HM SMČ), byla loni další snaha, získat některé společnosti dobrovolníků, kteří shromaždují hornické památky, k tomu, aby se orientovali, pasivně zatím či aktivně, směrem k centrální evidenci sbírek. O hodnotách, o bohatství, které v protikladu k některým institucím státním právě tito nadšenci zachránili, víme své. Přinejmenším já (zý) a pak pan dr. Andrzej Kozlowski, z Polské Organizacje Turystyczne. Jmenovaný A.K všude, kde ho potkávám, veřejně a vzorně vyzvedává právě tuto složku polských dobrovolných ochránců hornických památek . Přichází čas , nejen v Polsku zjistit, jak stát (panstwo) se chová k těmto specificky stranou se vyvíjejícím komplexům zachráněných hodnot a potažmo i k lidem, kteří se jedinečně zasloužili. V bulletinech HM SMČ i při jiných příležitostech jsme právě toto kladli na jedno z předních míst- současnost a budoucnost kolekcí neoficiálně zachráněných.

A v tomto směru nelze s otázkami končit. Podle praxeologických rad a zkušeností Kotarbinského víme (alespoň někteří), že nelze jinak, než postupně dosáhnout teoreticky vytčeného (Traktát o dobré práci, 1. Kapitola-podrobněji k tomu vrátíme se v únoru 2005).

Neoficiálně zachráněné, a to velmi blízko mezí osobní odolnosti, dořešil originálně někdejší báňský záchranář a sběratel, nyní již „pouze“ montánní archivář a dokumentátor Václav Jirásek. Dal to , když se rozhodl svou aktivitu kolem exponátů zabrzdit, muzejím. Po zralé úvaze, uvážení, prý kdo si co zaslouží. I tak mám dokumentováno , že někteří noví držitelé sbírkových fondů se nezachovali vždy „košér“ a tento nadšenec jej jim stále cizejší. Tento typ rozhodnutí je spíše kuriózní, na Jiráskové rozhodnutí se mohla maximálně možná podílet jeho zdatná žena a spolupracovnice Věrka. Jinak by to celé vyhlíželo, pokud by podobně obětavě chtěl či měl vystoupit jedinec či část z kolektivu dobrovolníků , z nichž každý jeden má svůj často nezastupitelný podíl na vzniku kolekce. Proto také ta , jinak mnohem složitěji determinovaná , nedůvěra ze strany dobrovolných muzejníků a dokumentaristů. Dobrovolníkům nikdo nařízovat nemůže a jejich motivace a souhlas, eventuálně spolupráce, je už jako představa něco zatím blízkého naivitě.

03

Podle zmíněného Kotarbinského je někdy třeba umět paradoxně obrátit pohled ze zcela jiné strany problematiky, třeba také zatím hypoteticky , později prakticky- o tom praxeologie je . Sledují zhruba od poloviny 60. let kromě vlastních také postoje mnoha muzejníků k externím spolupracovníkům. k Předpokládám, že většina muzejníků není a nikdy příliš nebyla spolupráci s externisty nakloněna – rád bych se v tomto prokazatelně mýlil.

K tomu ještě , a to možná už není věcí muzejníků, jako metodiků a metodologů z jejich řad, roste s převodem evidence sbírek prostřednictvím PC a příliš striktních příkazů shora (byrokratizace v onom pejorativním smyslu), značné ne vždy odůvodněné přetížení těch nižších složek. Důkazy jsem ochoten přinést jindy.

Mrzutý je podle mého až katastrofální důsledek další . Muzea promeškají i promeškala vlivem současné velmi omezené aktivní sbírkotvorné činnosti to, co budou potřebovat (očekávat) příští generace. Jistý algoritmus, chcete-li muzeologický diskurs, k tomuto jsem i kdesi vícekrát obhájil s vědomím širší platnosti mimo montanistiku. Nic se prakticky nedá dělat, jde-li se na to víceméně stále po staru. To znamená, jak už se praktikovalo za komančů, nyní aby ovšem byli našim specifickým kapitalismem předstižení:

„ještě více výstav“, „muzeum je pro lidí „( předtím bylo pro „lid) a podobně. Nejen gramatický mohl i měl být slogan k činům a výsledkům, které jsou zjistitelně zatím/?/ opomíjeny : muzea jsou především pro sbírky, jejich aktivní získávání ve formě representativních kolekcí , aby z lidí je využila příští či dokonce přespříští generace.

ODPOUTEJME SE NA ZÁVĚR OD TROJICE PROGRAMOVĚ OČÍSLOVANÝCH (01, 02, 03) LEDNOVÝCH NEPŘÍJEMNOSTI výše), abychom se k nim postupně vraceli třebas i jindy:

Dopisuji třetího Conferenciera v čase volby největšího Čecha (Češky). Na matičních stránkách najdete zmínku o tom, že bývá „přeagrikolovano“ a zapomíná se na Erckera. Při našem opičícím se pa-hledání největšího Čecha montanisty ( např. jen teritoriálně ) možná by to byla, pándánovitě k eventuální Boženě Němcová z našeho oboru paní Erckerová! Když se manžel toulal jako posudkář kde které šachty, vedla mincovnu a to i po jeho smrti. Ocenil i panovník.

V pracovně mám známou bustu Ing. mont. František Pošepný, u ní Kettnerův článek o Kašparu Šternbergovi, v závěru Naučného geologického slovníku jsou biografie pracovníků geologických věd. Na str. 690 Renatus Cartesius (Descartes), při bělohorské bitvě jako dělostřelecký důstojník, teritoriálně zrouna také „Čech“.

Zmíněná anketa potvrzuje, že najít toho největšího (=nejlepšího) ať Čecha či montanistu je oříšek s výsledkem problematickým . Najít nějaká nejlepší řešení , včetně dnešních (01, 02. 03) zdá se být snadnější. A místo inspirující velké ankety k nejlepšímu Čechovi by možná byla produktivnější nějaké volba Čecha nejhoršího. To by se vpravdě ukázala kriteria národa, co vlastně a) jsme – b) kdo a c) koho má za nejhoršího.

(Text 22 www HM SMČ C-leden O5 Conferenciér 3)

text 23

časopisy - nová rubrika

je od ledna 2005 výběrem z hornických časopiseckých článků s tématem historickým nebo současným natolik, že vejde jednou do historie hornictví –si myslíme.Náš výběr je navíc komplikovaný tím, že z každého čísla i při více možnostech zvolíme jen jeden článek. POKUD byste z anotace tušili, že chcete kopii celého článku mít, pošlete si frankovanou obálku s vaší adresou.

DIAMO –podnikový občasník známého podniku s vedoucím redaktorem Otto Hejnicem. E-mail hejnic@diamo.cz V č.1/2005 otiskli recenzi publikace Jiráskových z Trutnova, Věry a Václava o dole Vilemína u Malých Svatoňovic s anotací jejich knížky Ve znamení mlátku a želízka (2003).Hejnicův text se pokusíme pro únor získat na naše www, neskenovaný-při našich zatím malých znalostech máme obavy, možná liché, že by při převodu na www měl s tím náš neplacený obětavý technický redaktor příliš práce. Uvidí se.

DŮLNÍ NOVINY-list mostecké uhelné společnosti.E-mail dulni noviny@mus.cz . V č.1/2OO5 v článku Jaké bude okolí budoucího jezera Most? zaujal nás v projektu úprav hlavně Park rekreace, zábavy a vzdělání a potažmo oblast Minimost,v měřítku 1:25 model starého Mostu.Obojí sousedí totiž s Městským hřbitovem a i když půjde „jen“ o městské koupaliště, k tomu „základní objekty“ s jistou „úrovní poskytovaných služeb“, bude zajímavé jak to projektanti dohromady skloubí.Totiž jistou nutnou pietu hřbitova s tím co se může nebo bude dít za zdí, v parku Pé RZV a u Minimostu.

V Bratislavě na počátku 80. let řešil můj kamarád Šofi s dalšími přáteli proti vůli tehdejšího režimu nezbytné úpravy hřbitova uprostřed města.Hledání vhodných příkladů ho dovedlo jak do příbramského hřbitova, tak do Freiberku i k Malostranskému hřbitovu na Plzeňské ze Smíchova do Košíř.Mnohé poskytl k teorii i Goethe svým románem Spřízněni volbou.Byli jsme také v Písku,též významném tím, jak se tam s vyřazením zničených pomníků, vyzdvižením cenných děl památkových a s dalšími záležitostmi, což bývá při úpravách důležitější nade vše.A právě na Písek vzpomínám nad Důlními novinami.Úpravy hřbitova prvotřídní, veškerá možná kriteria splněna. Hned za zdí a vedle kostelíka ovšem zimní či jaký ještě stadion a správce či kdo milovníkem hlasité reprodukované populární hudby. Takže celý den zpíval Gott, Vondráčková a kumpáni až do noci nebožtíkům možná sto let nepoužívaného hřbitova.Dostali to, co za svého života neměli možnost slyšet.

V místech příštího Parku častokrát „s jednou jsem pod lípou stal, když vanul večerní chlad „ (verš z na půl ilegálně vydané písně Vaclava Šubrta).A uvažoval nad příštím jezerem, včetně mejšlenky JAK TO CHLAPCI DOLE UTĚSNÍTE !( Za naše daně samozřejmě).Chtělo by se tam zcela prostě s jednou či jinou stávat nad jezerem podnes- jen stát, bez rekreace, bez zábavy,i bez vzdělání - bez Parku RZV , jen tak rezavět, oxidovat.

A bez komentáře z č.2, 2005 Důlních novin zjišťujeme , že Mostecká uhelná podpořila vznik regionální vlastivědy pro školáky. V údajně různorodém dějepisně-zeměpisně přírodovědném obsahu bude pro nás nejzajímavější, jak tam dopadlo hornictví, tradice případně energetika s chemii. V Důlních novinách v r. 2004 bylo nespočetně obdobných důležitých zpráv a informací. Počet pokračování ukončeného seriálu věnovaného historii důlních velkostrojů dosáhl čísla 15.

HORNÍK-noviny zdarma nejen pro havíře.Šéfredaktor Mgr.Josef Lys. E-mail : josef.lys@okd.cz Delší dobu celou jednou stranou v polštině jim v každém čísle jde o vhodnou orientaci zaměstnanců OKD ze sousedního Polska.

V čísle 1/2005 (a nejen tam) je zřetelná soustavná podpora dobrých vztahů mezi těžaři a obyvatelstvem, které hornictví „nefandí“-hejtman,primátoři a starostové odpovídali na anketu k tomu otevřenou.

V čísle 2/2005 Ing.Lubomír Hájek, někdejší ředitel Hlavní báňské záchranné stanice v nevelkém sloupku kvalifikovaně shrnul argumenty proti kverulantským peticím, matoucím veřejnost. V čísle 3/2005 se pak dozvídáme o nově vzniklém občanském sdružení Jáchym.Chce prosazovat rozumné a účelné využívání nerostného bohatství a přírodních zdrojů a nejspíš aktivitu podnítilo „hnutí myslí“ proti těžbě metanu z Dolu Frenštát.

Zasypat doly připomíná podiv snad jen anekdotické dámy:Proč stavět atomové elektrárny, když máme elektřinu v zásuvce? 4.číslo Horníka také už přišlo. O obdobné „jobovky“ a kvalifikované reakce na ně (např. Ing. Podhajského) není nouze.Obrovský přebytek má pravidelně otiskované foto Dívka týdne, pokud jde o její umělá ňadra.(Když cosi obdobného vídávám ve výkladu novinového stánku, obejdu ho obloukem, abych něco nepošlapal-poznámka redakčního šotka).

MINERÁLNÍ SUROVINY- SUROWCE MINERALNE vydávané Těžební unií. E- mail: unie@tezebni-unie.cz Z bohaté řady českých a polských textů říjnového čísla 3/2004 jsme zvolili Pařízkův o mramoru z Vysočiny u Nedvědic a z prosincového od téhož autora o měděných rudách u Štěpánova nad Svratkou.Čtvrtletník si zaslouží podrobnější přístup.

SLAVKOVSKÝ ZPRAVODAJ- leden 2005, vydávaný Městským úřadem v Horním Slavkově (tel.redakce 352 698 121.Na 2 stranách A4 otiskl nejvýznamnější data v dějinách města, od r. 966 do r.2002.

(Text 23 www HM SMČ H-leden-O5-časopisy)

text 24

Ruda Slaska

Stejnojmennou publikaci (1970) považuji za vhodné studijní východisko pro cestovatele, který chce prstem po mapě nebo nejlépe pěšmo vychutnat hornickou historii i současnost řady šachet i obcí,které se pod tí názvem RUDA SLASKA.dnes skrývají ( Ruda Chebzie , Nowy Bytom, Halemba,Orzegów, Godula, Bielszowice, Wirek Bykowina, Czarny les , Kochlowice , Stará Kužnica neboli po našem Stará kovárna a snad několik menších dalších) .Nejen názvy a vývoj tamních šachet v Rudě S. (dále jako RS) v publikaci po str, 64 shrnul + Jerzy Jaros, významný badatel, k němuž bude vhodné se vrátit jindy.

V době, kdy se blížil termín konference o turismu ( viz níže sub Koš,) rozhodl jsem se prohlédnout si možné zajímavosti s ohledem jejich lákavost pro případné příští návštěvníky. Zkusit odhadnout čím a jak asi je tamní prostředí zaujme a vtáhne. A případně se stát praktickým prvochodcem průmyslové turistiky v RS !

Začal jsem na vlakové stanici Ruda Chebzie 8.srpna 2004, s tím, že se dám průmyslovou krajinou stále na jih, kdesi „dole „ to otočím na půlnoc , jak jmenují Poláci sever , abych došel zpět do vlakové stanice Ruda Slaska. Většinou jsem se držel silnice vedle kolejí tramvaje. Už první most nad drahou v zářezu, která sloužila východní časti regionu k připojení na hlavní trať (Katovice –Zabrze) prozrazoval, že nyní bez koleji je zřejmě i řada dalších terénu v útlumu a nejspíš už delší dobu. Podobně tomu bylo v řadě dalších míst při aleji topolů opolů až k někdejší vrátnici hutě Pokoj. Betonový plot vyspraveny nouzově těžkými plotnami plechů byl jasným provisoriem .Vpravo familoky (činžovní domy) jen prozrazovaly někdejší mnohem bohatší obsazení lidmi i bývalý pracovní i odpočinkové aktivity RS.

Misto se jmenuje KAFALS, řekl mi muž o berlich: Plakal jsem, když po dvaceti letech jsem se vrátil z jiného pracovniho mista někde u Kališe a viděl, jak to vše sešlo, pracovní haly nefungující, střechy rezavé, mrtvo.

Křižovatka ul. Niedurnego a s ulicí Gwardii lidové, s výhledem na kříž a vedle něho vlevo i vpravo na zajímavé budovy, je už místo malebnější. A proti Niedurnego nr. 87 vlevo u silnice je budova někdejší laboratoře oné pochcípalé obrovské hutě. Na fasádě dvojice obdélníkových plastik s motivem hutnickým a hornickým má zcela legitimní nárok na památkovou ochranu a přímo se nabízí k jakémukoliv využití !

Podobně hodnotná je dále na téže ulici bývalá hasičská stanice v kombinaci s některými cihlami na bílo lo a měděnou věžičkou . Dnes je tam nejaký servis, RATIMEX 2 , prodej hasičáků. Ochotný někdejší hasič nešetřil potěšujícími informacemi, ze Ukrajinci o kus dál v ćásti huty ( česky hutě) obnovili tavbu a výrobu a dávají lidem práci., Nabídka sortimentu visí na výrazném bilboardu u vrátnice před pecí s již jasně novými , obnovenými barevnými plášti. Když přečteš, víš co obnovená huť POKÓJ dokaže a vytváří. Připomíná se tam, že na http www etc hutapokoj.com.pl lze si vyžádat informace na Board@hutapokoj.com.pl, Trade@etc i také Market@etc jsou divize podniku zřejmě připravené sloužit. Odhaduji, že nejspíš dobře.

Chtěl jsem si správnost opsaných adres ověřit v brožurce Informátor RS , katalogu rudzkých firem. Ovšem ouhá, byl jsem zaskočen, že huta tam svou adresu nemá (!!) a nebýt polštiny , připadal bych si jak v Čechách – poradci, oknaři, ohřívači k centrálhajcunku, remontážníci,reklamníci a četní slouhové automobilismu, zábavy a gastronomie, pro mámy 50 – 69 let mammografie nebo každému elektroniczne zabezpieczenie antywlamaniowé. Na portálu www.Ruda Slaska.com.pl si to můžete ověřit.

Je máloco z toho, co by vytvářelo nové hodnoty. Jen služby, pouhé četné služby jak když se naseje máku, některé nejspíš odsouzené k živoření až zániku, nezvedne-li se řádně výroba , výdělky , zaměstnanost , odsouzené k zániku !? Člověka v tom snadno může i mýlit. Na Osvětimsku jsem kdysi potkal trhovce byznysmana s menším kufříkem. Ptal jsem se mezi řečmi s čímže to obchoduje s tak skromným vybavením. Prý s portmonkama. Pousmál jsme se k čemu to, když lidé většinou nejsou na tom finančně dobře? Prý bych se divil: ano nemají třebas i dost peněz, ale peneženky kupodivu kupují ! Zřejmě s nadějí, že až ty příjmy přijdou, aby to mohli kam složit.

Vraťme se na trasu do RS. Za hutí Pokój, která by se dala i případněji přejmenovat (např. Naděje by mi sedělo nejvíc) , začíná moderni čast města RS s názvem Nova Bytom. Objemný velký dům tam má v půli své notné vyšky nastříkané stíny na fasadě ve formě jakýchsi symbolických nižších střech domů. Na první pohled ubírají výrazně celkové hmotnosti stavby a není už dnes důležité, zda tato účinná jednoduchá finta je původní nebo jí někdo chytrý vymyslel, když se na stavbu nedalo v původní obrovitosti dívat.

Přímo za a křižovatkou s jinou třídou, vedoucí sem odněkud z Chořova či z Katovic, jde se už s kopečka dolů kolem zbytků důlních hald a depozitů různého mělu a začíná ještě provozovaná šachta Pokój. U jedné, zřejmě dnes už vedlejší vrátnice snadno vypátráte stanici ratowníků- důlních záchranářů. Ve výklenku z hajcmanů je gypsová plastika haviře , jak se zrouna stará o někoho pořádně horstvem poškozeného . Vedle je dřevěný ochoz , připomínající ohrazení staré šachtice a ještě několik výtvorů tvořivosti. K oknu do ulice na mé zaťukání přišel Genszkowski Zbygniew , první ze záchranářů, u kterých jsme později zjišťovali názory na připravovanou výstavu českpolského záchranářství (listopad 2005). Dlouho jsem ho tehdy nezdržoval a putoval jsem dále kolem šachty a jejího hlavního vchodu k jihu. Došel jsem k obrovitému obchodnímu středisku a současně multikinu. V teplém srpnovém nedělním odpoledni se uvnitř chladili a lenivěli mladí Poláci a semtam rodinky. Ze střechy byl hezký pohled na další části RS a také na jinou ulici , než ta kterou jsem doputoval. V odklonu od azimutu mého příchodu asi třicet stupňů směřovala zpět na sever (půlnoc ) a tou jsem se rozhodl se vrátit těch několik kilometrů k železnici.

[dokončení vyjde v únoru]

(Text 24 www HM SMČ I.O5. R Ruda Slaska)

text 25

Conferenciér 4. (únor 2005)

Jsme blízko jara a jdou poslední únorové dny. Máme asociace další, třeba s někdejším svátkem, vítězstvím pracujícího lidu:

Naše www stránky dosahují také první malé Vítězství:

Je napravena chyba z minula, že při převodu připravených textů systémem HTML nám šly některé řádky mimo obrazovku. HTML - vážný odborný termín, byl pro nás HODNĚ TENKÝ MĚKKÝ LED, na kterém jsme se možná propadli u kritických čtenářů. Snad to napravíme tím, že na konci každé nové části Conferenciér si mohou pomocí klíčových slov nalézt bez pojíždění po obrazovce co je zajímá či zaujalo minule. Lze nalézat (přes lištu Úpravy+Najít), opět pomocí klíčových slov obsah minulých vydání internetových stránek Hornické matice slezsko-moravsko–české v 2. části sub K Koš.

Lid pracující na výrobě těchto stránek se tudíž omlouvá a bude hledět ještě jednou březnovou revizí hlavně v druhé části několik zbývajících překlepů odstranit a činit vše přehlednější.


Po publikaci

KAHANY, HORNICKÉ LAMPY A SVÍTIDLA Ing. Zdeněk Zícha s dalšími spolupracovníky, převážně z oblasti pod Krušnými horami připravil knihu další, dvoudílnou

DŮLNÍ MAPY A MĚŘIČSKÉ PŘÍSTROJE

Vydavatelství CDL Design s r.o., Ústí nad Labem se tím zapsalo v roce 2004 v oboru populárně odborné literatury mezi knižní skvosty roku. Za darování knížky ( bude k dispozici všem z HM SMČ) vedoucímu báńskému inspektorovi Zíchovi děkujeme!

K historii hornické kartografie si dovoluji poznámku. OTTŮV ZEMEPISNÝ ATLAS, (1924), jímž začíná objemná řada, kterou se může naše kartografie cizině chlubit, v úvodní stati k dějinám kartografie nemálo místa věnuje dvěma nejstarším mapám světa –obě se týkají hornictví, cest ke zlatým dolům v Egyptě z doby asi o 800 let starší než žil Anaximadros (kolem 610-546 př.n.l.), Řeky považovaný za vynálezce kartografie. Mapy hornické, či spíše plánky, jsou nejstarší kartografické památky světa-věděli jste to?

Nedávno jsem měl v ruce soupis map, které jsou ve správě hornického oddělení NTM. Spolu s další desítkou hornických map v dalším oddělení Ing Švejdy je pohromadě po pro případné badatele docela inspirující kolekce. Neuškodila by z nich i případná výstava. Pomýšleli jsme na něco takového letos v krušnohorském Mikulově, (viz AKTUALITY). Tam je ovšem výstavní prostor na toto téma jednak malý a byl by ještě omezen plánovanou dominantou- vystavením skoro stoleté plastické mapy Krušnohoří z majetku Státního archivu Litoměřice, pobočky Most. Že v Mikulově bude v srpnu k vidění Zíchovo dílo je jisté,autorovo vystoupení k témuž bychom si také silně přáli.


K preferencí slezanství v názvu sdružení i mezi obsahem textu nás vede určitá uzavřenost montanistů –historiků vůči Polsku , tam zejména Slezsko je hornicko historicky přinejmenším inspirativní, pro srovnání a objevování i fascinující. Hornická kultura rozvinutější, tradice pěstovány intensivněji.

Dr. Bogdan Kloch, nový ředitel Muzeum v Rybniku , nám daroval obsahově i výtvarně vzornou jubilejní publikaci. Je v ní podle odborníků na báňské záchranářství i tato záležitost poměrně bohatě zastoupena proti obdobným výročím jinde, nebudeme-li poměřovat se záchranářskou produkcí z Bytomi a Wlodyslaví.


O rysech slezského charakteru a dvanácti ctnostech slezských vyšel také, již podruhé kalendář s fotografiemi reportážního charakteru a s eseji o odvaze, muzikálnosti, rodině, religiozitě, čestnosti či poctivosti a dalších hodnotách , nositelé kterých jsou mimo dalších také Slezané – horníci. Kalendarz šlaski 12 cnót slaskich do knihovny Matice teprve dorazí a bude k dispozici zájemcům spíše pro slovesnou a myšlenkovou kvalitu. Z Polska nás v nejbližích týdnech také nemine knížka napsaná horníkem slezským nářečím –gwarou, která se zdá být začátečníkovi někdy bližší než polština. K tomu za šťastný krok na naší straně Slezska lze určitě považovat to, co násobně prezentuje už řadu týdnů časopis HORNÍK-noviny zdarma nejen pro havíře.Šéfredaktor Mgr.Josef Lys. E-mail: josef.lys@okd.cz

Pravidelně tisknou třísloupcový fejeton s podtitulkem Jak to vidí stryk Lojzek. Slezským nářečím komentuje vtipně a rázně pokaždé události republikové i místní.Valí si to přímo někdy i za kamošami Na Upadnicu, aby se zpravidla poradil i si poradil s jejich názory.


A JSME U KOMENTÁŘE K ČASOPISŮM

Minule jsme už ohlásili, že volíme z historicky významných jen jeden článek z každého čísla!

V čísle 7/2005 zmíněný HORNÍK v návaznosti na číslo 5 věnuje pozornost návštěvě a putování předsedy představenstva KARBON INVEST (KI) Zdeńka Bakaly, z níž mimo dalšího před odboráři potvrdil ve strategii cílů sociální stabilitu.S prohlášením,že na bytový fond OKD –vlastníka mají předkupní právo ti, kteří tam bydlí a s nabídkovou cenou 30 až 50 000 Kč. Jsou to zprávy potěšující spojené s vpravdě historickou etapou, spojenou s KI.

Z čísla 6/2005 připomínáme článek o pravidelných středách(vždy od 16 hod v kavárně Domu knihy LIBREX v Ostravě), kdy při Stoliku Polskem probíhají pořady a setkání zřejmě vysoké kulturní úrovně (např.o noblistce Szymborské).

DŮLNÍ NOVINY - list mostecké uhelné společnosti. E-mail dulni noviny@mus.cz. Z č.3, 2005 Důlních novin zjišťujeme , že Mostecká uhelná podpořila kromě minule zmíněné regionální vlastivědy pro školáky také vydání šestistovek nástěnných školních map Ústeckého kraje státoprávního i zeměpisného uspořádání,což je doplněno částí Energie regionu. Z ilustrativní fotografie dětiček u mapy není zřejmý obsah a vypovídací hodnota třetí části (k hornictví, k chemii, energetice ?), ale na studium této pomůcky bude vhodné se podívat. V údajně různorodém dějepisně-zeměpisně přírodovědném obsahu bude pro nás nejzajímavější, jak tam dopadlo hornictví, tradice případně energetika s chemii. Důlním novinám jsme předali následující opožděný především děkovný článek, na který pro nemoc nebyl předtím čas.


SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ

Komenského HORNICTWJ v jeho obrázkovém slovníku ORBIS PICTUS definuje obor v šesti jazycích . Je to roztomile krátká, v mnohém však dokonalá zkratka hornické činnosti včetně hutnictví. Stala se logem každoročního semináře a výstav v krušnohorském Mikulově. Od 26. do 28. srpna 2005 bude tato akce SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ probíhat již po sedmé . Už dnes víme , že závěrečné nedělní odpoledne bude patřit účastníkům a pamětníkům dobývání hnědého uhlí a besedě o báňském záchranářství.

Loňský šestý ročník přeshraničního setkání českých a německých zájemců o hornickou historii, badatelů i laiků , se ukázal jako nejzdařilejší ze všech předchozích.

Třídenní program převážně populárního charakteru ( přednášky, videoprogramy s tlumočením čeština – němčina) doplňovaly dvě výstavy ( hornická tématika, keramika,) v budově obecního úřadu Mikulov, který se každoročně organizaci věnuje a poskytuje vhodně vybavené výstavní prostory. Dále v jiné budově byly presentovány místní bohaté hornické sbírky ve malé expozici muzejního charakteru, která je celoročně přístupná.

K nahlédnutí byl také vstup do komor středověkého stříbrného dolu, který je v péči základní organizací České speleologické společnosti 4-04 Agricola v Mikulově. Někdejší zavalené ústí s černou skládkou nahradil portál štoly z Ohníče. Výsledky náročného záchranného transféru jsou dokladem pracovitosti, šikovnosti i péče místních speleologů nejen o dokumentaci starých důlních prací, ale také o vzhled obce.

Téma celého setkání Sláva krušnohorského hornictví vycházelo z minulých zkušeností blastního muzea v Mostě , které svůj zájem soustřeďuje na krušnohorský region, náležející do území České republiky a Svobodného státu Sasko. Jednotlivé příspěvkové bloky a vstupy semináře dokreslovaly přeshraniční území a roli Krušných hor jako nezastupitelného celku ve střední Evropě při osvětlování hospodářských, politických nebo kulturních dějin českých zemí a Saska.

Zvolené přístupy mohou reflektovat různé pohledy na význam a postavení Krušnohoří v minulosti i současnosti. Interdisciplinární přístup umožňuje věnovat pozornost specializovaným i shrnujícím aspektům či srovnávacím pohledům s jinými regiony. Jednotícím prvkem setkání zůstává kulturní krajina Krušnohoří viděná z hlediska vzájemné společenské provázanosti.

Hlavní zásluhy k organizaci a kordinaci programů měla ředitelka Oblastního muzea v Mostě dr. Libuše Pokorná s dalšími spolupracovníky a přáteli.

Významně k úspěchu pomohlo pochopení Mostecké uhelné společnosti a.s. Nebylo to poprvé, kdy za prostředky ze známého PROGRAMU PODPORY REGIONU byla vděčným spolupořadatelům mikulovské akce a Hornické matici (HM SMČ), byla dána možnost obměňovat různé aktuální náměty už tradičního projektu a zvát k němu vhodné aktivisty. A pro osvětové vyznění projektu roku 2004 bylo symbolické a příznačné , že na výstavě .vedle loga MUS bylo záměrně umístěno logo, převzaté z díla jednoho z největších vzdělanců dějin.

V tehdejším pravopise doprovod k obrázku byl následující:

Hornjicy ( rudnjcy, kowkopowé ) 1 spoustěgj se do rudnj báně 2 po raubjku 3 nebo po žebřjku 4 se swjtelnicemi 5 a kopagj motykau 6 rudu 7, kteráž do košů dáwaná wytahuge se prowazem 8 pomocý rumpalu 9 a nosý se do pecý 10, kdež ohněm se přehánj, aby wytékal kow 12. Škwáry 11 obzwlášt odhazugj se.

Miloš Zárybnický za HM SMČ

N.B. Verzi v latině, němčině, polštině a francouzštině přidáváme k případné komparaci.

DIAMO – podnikový občasník známého podniku (s vedoucím redaktorem Otto Hejnicem.E-mail hejnic@diamo.cz ) začal v č.2/2005 tisknout na pokračování od Jindřicha Pařízka Kdy byl na Vysočině objeven uran. Připomínají se v něm zásluhy kutéře Jana Osvalda , původně rolníka a v 30. letech činného u Habří v místech průzkumem geologů pak (1961)vyhloubené šachtice do 130 m.Z občasníku nám ochotně poskytli recenzi publikace Jiráskových z Trutnova - máte jí mít:

Znovuobjevený uhelný důl

O Dole Vilemína v Petrovicích na Jestřebích horách

Trutnovští Jirásci, Václav a Věra, našli a ověřili jeden z prvních dolů poblíž Malých Svatoňovic, kde se těžilo uhlí již kolem roku 1780. Shrnutím jejich práce je třicetistránková publikace s barevnou čtyřstranou a dalšími černobílými mapkami a nákresy. Dobývané uhlí sloužilo v cihelnách a vápenkách, začala se stavět pevnost Josefov. Samotný důl byl již v roce 1804 opuštěn a málem zapomenut, i když se v jeho okolí dále dolovalo. Například dědičná štola Ida sloužila ještě v roce 1992 a dodnes ji procházejí báňští záchranáři, protože slouží k odvodňování bývalých VUD Trutnov.

Václav Jirásek vysvětluje geologii a stratigrafii ložiska, cituje místní kroniky a archivy, například v září 1799 se na Vilemíně těžilo 1433 strichů uhlí, tedy 160,5 tun, ale byly problémy se spodní vodou a s dopravou, což vyřešila odvodňovací štola Vilemína, která sloužila i k těžbě a 28 metrů hluboká jáma Vilemína, na kterou navazovala úpadní jáma v hlavní sloji, byla v roce 1803 zlikvidována. Později přestala sloužit i štola těžbě, a zavalila se, stále z ní ale vytékala podzemní voda, až do roku 1970, kdy poruby Dolu Zdeněk Nejedlý se dostaly pod Petrovice a vodu stáhly.

Jirásek sleduje i druhý rozvoj těžby, kdy byla do podhůří přivedena železnice a uhlí se těžilo pomocí nových strojních šachet, (v mašinhausech byl parní stroj). Strojní jáma č. 1 byla úpadní a byla vyražena po hlavní sloji. Uhlí se dopravovalo k železnici úzkokolejnými koňskými drahami, dohromady cca 10 km dlouhými a na čtyřech svážných tratích se používaly brzdné stroje, kterým se říkalo bremsty (Bremsmaschine) o celkové délce 2,3 km. Při hledání Vilemíny Jirásci objevili petrovický bremst. Je zajímavé, že v celém revíru bylo Vilemín, jam a štol, šest.

Publikace O Dole Vilemína v Petrovicích na Jestřebích Horách měla křest na sv. Barboru 2004. Je neprodejná, vyšla s finanční podporou grantového programu kraje Hradec Králové a je v muzeích a regionálních knihovnách.

Navazuje na populárněji pojatou knihu Ve znamení mlátku a želízka 1, která krom začátků těžby uhlí popisuje také dobývání stříbra a barevných kovů v tomto regionu, má 210 stran, řadu barevných příloh a historických fotografií a Václav Jirásek ji vydal v roce 2003 v nakladatelství Bor. Zachycuje také řadu hornických pověstí, citace z kronik, hornické zvyky a historky. Psali jsme o ní v únorovém čísle 2004.*** Její pokračování, Ve znamení mlátku a želízka 2, je připraveno, Jirásci shánějí na její vydání finance.

Otto Hejnic

***Autor míní číslo občasníku Diamo a my mu děkujeme, že nám přetištění povolil.Recenzované i jiné práce Jiráskových by si zasloužily ještě pohled odborníka, zaměřeného jen na výtvarně kartografickou stránku. Zde jsou spolu s historickým výzkumem měřičské výkony v terénu až obdivuhodné. Korigováním mapových údajů z konce 2O. století na mapách stavebního úřadu byly Jiráskovými zjištěny rozdíly umístění důlních děl od 20 do 190 metrů (!!!) a objevena neznámá důlní díla, učiněn pořádek v chybných názvech šachet. Není to málo a zároveň nedobré vysvědčení pro některé měřiče a jejich trutnovské velení VUD za komunistů,kteří krom pití kávy se řídívali partajními thesemi a podle toho jejich zájem o hornickou historii se vyvíjel včetně různých sankcí vůči těm, kteří o jisté tradice a záchranu usilovali

Dá se doufati, že naznačené i příští výsledky soukromé dobrovolné iniciativy Jirásků dojdou či doklopýtají vždy k vhodnému využití.

Nemilé je,že nepokračuje doplňování Jiráskovy sbírky v NTM ! Téměř 40 dalších exponátů a na 80 výkresů nedostalo zelenou do nákupní komise Národního technického muzea a je na čase se ptát Proč ?

Kolekce, která od Jiráska už v depozitáři NTM je, jako příklad celku vysoké úrovně aktivního dokumentování a) útlumu hornictví u nás, b)tedy jistého konce hornictví u nás, c)ukázky,co vše dokáže jeden sběratel, d)bohužel i příklad zpoždění organizace, v tomto případě NTM. Jako shromaždiště jeden a půl stovky lidí bývalo toto muzeum někdy do mrtě podřízena Parkinsonovým zákonům,podle nichž se žije hlavně pro sebe vnitřním klamem, že ředitelství vždy ví, co mají hlavně jednotlivá oddělení(např. i hornické) dělat –i nakupovat. Výjimky byly, když se komise omladila včetně iniciativního Ing. Z., většinou až na chvostě čili vocase bývala aktivní sbírkotvorná činnost, o níž v jiném Conferenciéru také už byla řeč. A k této pochybné praxi by návrat byl až trestuhodný.Známe dosti sponzorů, kteří v tomto a podobných případech nebyli skoupí, aby se do muzea dostaly doklady representativní, což od Jirásků vždy byly.

Zárybnický(zý)


Vstup redakčního šotka Š-Skarbnika = permoníka:

Sy dovoluješ mnoho,sy bil přece semtam vedoucym odděleňý, tak sou v tom bezpochibi i tvoje chibi, ozval sy se někdy, cos dělal aby to bylo jiné ?

Zý: Ozýval, neozýval-to skarbníčku ať posoudí jiní, třeba podle mých někdejších inventárních karet nebo co mi eventuálně do očí před Tebou řeknou mí bývalci- nadřízení. Připomínáš mi (silně) jednu z mých někdejších kolegyň z jiného kooperujícího oddělení! Když jsem ne tak dávno chtěl pomoci odstranit celkem malé přehlédnutí evidenční,nakonec hlavně její (!),moc se zpočátku divila (a divila), proč tak činím,“přece se to stalo za Vás“(si rýpla).Mínila, že lépe by bylo pomlčet- když ale onu chybičku, nechanou bez opravy, by v budoucnu šlo přehodnotit v kohosi fingovanou výměnu původního exponátu za jiný s důsledkem ,zvláště pokud by se úmyslně chtělo,že by šajba vzala a) některého z mých nástupců nebo b)klidně i jí, nehledě na to, že stín by padl i na NTM jako celek.

Šotek-Skarbnik: Patřím a zastupuji tudíž v Hornické tatici z podzemní říše permoníky,co nelžou a nestrojí úklady dobrým lidem. Nerozuměl jsem vocode. Nepotěšil si mne invektivami, mířícími mimo chápaní moje.Du sy lehnouti-řku takto, bich se naučyl řečy spysovnější,čau babro vybabranej! )))

Být nyní u Lojzka Na Upadnici (viz výše)a v náladě se vytáhnout šrámy z bojů, prohlásil bych, že muzejník teprve po jednom či dvěma fingovaných(nastrojených)vyšetřováních, např i z hospodářské kriminality, když se z toho pomocí dobrých lidí vybabrá, je teprve dost otrlý i opatrný.

Pro začátečníky v muzeích,kde probíhají školení muzejní propedeutiky (či protetiky ?),by mělo cosi z tohoto a k prevenci zaznít. Muzejník čili kustod správného ražení má být stále ve střehu MNOHEM více než Franta Kocourek a chránit i milovat hlavně svěřené mu exponáty. Podobně jako ve skriptech pro skladníky prý úvodní věta zněla DOBRÝ SKLADNÍK MUSÍ BÝT ZNALÝ MĚR, VÁH A MARXISMU LENINISMU razil bych , že KUSTOD BYŤ JEN PO LEKCÍCH MUZEJNÍ PROPEDEUTIKY MÁ SE PODROBIT SLIBU ODDANOSTI VŠEM PŘÍŠTÍM EXPONÁTŮM A BÝT S NIMI PŘIPRAVEN, NA VŽDY PŘIPRAVEN.

Nadřízení takřka každého kustoda, byť měl za sebou i několik desetiletí praxe (a dovzdělával se muzeologicky bůhvíkde a jak často), budou vždy usilovat mu nejen neustále radit, ale činit: různá organizační opatření. Výsledkem je kromě občasného vždy pracného stěhování depozitářů nebo „jen“ pracoven a kanceláří na místo jiných kanceláří, depozitářů a pracoven také porušení sebelépe a sebepracněji vytvořených lokačních pomůcek. Byl , je a bude v tomto pro kustoda nikdy nekončící s tímto proces, k jehož realizaci přicházejí „náměty“ od nadřízených nejbližších i z ředitelství.Letitý kustod je k poznání např. u očního lékaře. Podle očních váčků, vyplakaných a)po mnohých reorganizacích SHORA, b)z hluboké lítosti nad těmi, kteří mu nesmyslně velí.

Jsou pak úskalí další.Vezměte takového vzdělaného jistě architekta, kterému připadne úkol na nárazišti památečního dolu vytvořit COSI k tématu dojmu, že zrouna horníci odešli, je po posledním pracovním dnu(=veliká prča, z původního námětu jednoho průkopníka obměňovaná. Je-li typu ZDOBIČ,bez invence vytvořené znalostí důlního prostředí, začne prosazovat (nepřímo, přes ředitelství zpravidla,mimo kustoda, by mu bylo z muzea cosi půjčeno¨.Kustod dostane SHORA pokyn k výpůjčce , často i velmi konkrétních cimelií, pocházející z mozkových partii ZDOBIČE. Pokud si kustod neověří „prostředí“ ( že např.žádané a poměrně vzácné exponáty mají být volně ložené k volnému kontaktu s návštěvníky atp., bez vitrín,v netemperovaném a vlhkém prostředí) a nenajde formu, jak Zdobiče odehnat (když přímo bičem nemůže),eventuálně jak mu do hlavy vsadit něco vhodnějšího, pak je velmi dobře zaděláno na poškození když ne dokonce ztrátu předmětu (-ů), které nahradit nejde.K uvedenému příkladu, který se skutečně stal, lze přilepit ještě další- při skupinové prohlídce i při dvou lektorech ( na začátku a na konci prohlížejících)sehraní vtipálkové jsou schopni odnést až patnáctikilovou vrtačku, aby jí z recese pohodili před budovu muzea nebo kořistí si vyzdobili kdesi interiér. O škodách, které vznikají např. při putovních výstavách by se dalo zase psát, avšak nic moc vtipného. Vari dnes od této tématiky!


A VZHŮRU NA PRACOVNÍ VÝSTAVU O MAPOVÁNÍ MEZIVÁLEČNÉ INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY.

Připravilo jí Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT a do 11. března se koná v atriu FA a FsV (fakulty: architekury,stavitelství) v Praze 6, Thakurova 6.

Od ředitele centra (VCPD@mailgw.cvut.cz) známe už přibližný termín, týden kolem 19.září 2005, kdy bude další bienale k této tématice.Až seznáme bližší program, dáme vědět mezi AKTUALITY


Z PRŮMYSLOVÉHO PROSTŘEDÍ REGISTRUJEME VÝSTAVU FOTOGRAFIÍ V ZABRZE - trvá do 10. dubna. Je o práci žen v hornictví, konkrétně v třídírnách uhlí. Autor je spojen se Slezskem i Poruřím. Jeho ikony industriální emancipace žen, ze světa , kde se třídí uhlí, drtí, pere a přesívá a klasifikuje, vynikají duchovostí a dokumentární předvídavostí k míjejícímu období, kdy práce žen v hornictví se stávala minulostí. Ve filmotéce NTM je kdesi uložen náš film z třídírny uhlí v Radnicích , když tam hornictví končilo . Vznikl při běžné faktografické práci a bylo by zajímavé zjistit, do jaké míry se nám tehdy podařilo jít nad všednost prostředí, zda mimo ní bylo něco jinak reflexniho, nutícího k úvahám, které mistrovsky zvládl Kantor.


B o r s i g o v é

S těmito průmyslníky je spojen Berlin i Slezsko. V roce kdy ve Slezsku Němci vojnu, kterou začali,už prohrávali (1944),vyšel u nás překlad August Borsig, stavitel lokomotiv. Populární knížka bohatě ilustrovaná. Také v Zabrze věnují této rodině často pozornost.Naposledy v tiskovině ZABRZE MIASTO TURYSTYKY PRZEMYSLOWEJ, kterou zájemcům můžeme darovat pokud zásoba bude stačit.

Na osmi listech velkého novinového formátu je přes 25 článků k technickým památkám, osobnostem, muzeím, skanzenům Guido a Królowa Luiza.K dějinám Zabrza i Horního Slezska je uveřejněn rozsáhlý chronologicky uspořádaný soupis desítek události v Horním Slezsku (1138-1996), též mapa Zabrze a fotografie objektů, nechybí výkresy strojů.

Stačí, když nám zašlete obálku A5 s vaší adresou, frankovanou 12 Kč (česká pošta zvýšila tarify) a my Vám v ní obratem pošleme zmíněnou tiskovinu.

(Texty 25 www HM SMČ - únor O5 - Conferenciér 4. - klíčová slova : hornická kartografie, sbírkotvorná činost, kustod a muzeum, slezanství – tradice a gwara, Mikulov v Krušných horách, Jirásek Václav, hornické časopisy, Hejnic Otto, Komenský J.A. Zícha Zdenek)

text 26

Conferenciér 5. (březen 2005)

Na hornik@centrum uvítáme vaše vyjadření k novým textům . Text * 27 www HM SMČ- březen 05 ( o bezohlednosti vůči muzejním zařízením v Litvínově-Mostě a na Kladně, kde zřejmě chtějí vládci města chtějí až snad vygumovat tradici kladenský průmyslový region , bez jakékoliv stopy a jednou provždy, že existoval a má jistý význam technický, hospodářský a společenský. Jako protiváhu radostnější jsme umístili ke Slezsku a slezanství *Text 28 www HM SMČ- březen 05–Dvanáct ctností a * Text 29 www HM SMČ- březen 05 o hraběti Reden.

Novinkou je dnes pozvání pro české účastníky bez vložného – na červencovou konferenci INHIGEOk dějinám geofyziky Text 30 www HM SMČ- březen 05 ( přednášky zdarma, zájezdy za min. poplatek)


Po několika předtančeních , jejichž stopy naleznete ve starších rubrikách Conferencier (druhá část těchto stran pod názvem KOŠ+BASIS), přišel

ČAS HORNICKOU MATICI BLÍŽE PŘEDSTAVIT

Letos 10.prosince tomu bude 7 let od našeho vzniku. Došlo k němu poznáním, že v druhé polovině 90. let se od sametové revoluce poměry v Národním technickém muzeu změnily a rámec Klubu přátel NTM včetně hornické sekce byl pouhou formalitou. Také proto, že přemírou dusivých tlaků-„úkolů“ shora (ředitel Janoušek se svým kolegiem) nebylo pro hornické oddělení snadné ani možné udržovat pravidelné a neformální kontakty s externími spolupracovníky. Okruh těchto spolupracovníků se změnil, místo někdejších několika stovek spíše pasivních přátel hornického odd. NTM zůstala sotva stovka někdejších aktivistů. Ti z nejčilejších založili spolky, sdružení nebo i formami podnikatelskými řešili nová zadání, kterým se věnovali natolik, že hornické oddělení se postupně dostávalo za hlavní peleton ochránců a dokumentace montánní minulosti.

Bylo to postavení někdy zahanbující , ale i na kabát z ostudy si člověk zvykne. Zvláště když ho už někdy předtím nosil – mám teď na myslí i těch pár let před rokem 1989 – útlum hornictví byl zřetelný, oficiálně přiznaný a prováděný, ale vnitřní poměry v NTM bránily většině nutných záchranných kroků. Místo nich jen improvizace a poznání , že externí jednotlivci dokáží mnohdy víc než instituce , jménem které jsme také ve zmíněném procesu figurovali.

Na tomto místě je nutné odbočit a připomenout již více než stoleté slovo Národní, spojené spíše s mnohem významnější institucí, Národním muzeem, ale dělající (právě proto !) také lidem z NTM dobrou pověst .(NTM teprve sto let bude slavit). Ve většině prostředí , když se člověk představil , že je z Národního technického muzea, musel sice někdy vysvětlit nebo přehlédnout, že velrybu NTM nemá a na Václavském nesídlí, ale vždy se mu dostalo až podivuhodné pomoci. Nelze zamlčet, že mnohdy rozdíl NM a NTM bylo zbytečné vykládat a mnozí NTM znali právě proto, že takřka půl století zde kromě jiného a třeba i důležitějšího měli takřka autentický zážitek z důlního prostředí a surovinového bohatství, které nás udržovalo mezi předními zeměmi i když jsme 300 let vlastní stát neměli a předtím stříbrem i zlatem naše panovníky stavělo na přední místo.(Euro je historický neopeřenec mezi jáchymovským tolarem i předchozími českými platidly, přijímanými v sousedních zemích!).

Vraťme se k současnosti, kdy Hornická matice se více či méně pospojovala s více než 70 pracovními kolegii a spolky ,dalšími spřátelenými organizacemi , korespondenčně i osobním stykem . Máme kontakty s desítkami jednotlivců , ročně si dovolíme (viz AKTUALITY) minimálně dvě větší mezinárodní akce a to s dalšími aktivitami takřka bez sponzorských přídělů.

Bylo nutné HM SMČ založit k stálé výměně informací hlavně a k různě modifikované spoluprácí občasné. Dále pod heslem , že nikoho nechce HM při sobě , pod sebou , integrovat – což se stalo zásadou konstatní, avšak „tajnou“, dnes už nehlásanou pravdou. Kdo sledoval naše přístupy a výsledky to jistě pochopil.


STANOVY HM SMČ

Oficiální stanovy Hornické matice slezsko-moravsko-české jsou velmi stručné.

Jejich každoroční interpretace dodržuje Cíle činnosti občanského sdružení: Dokumentace a ochrana hornické kultury (hmotné i duchovní, zejména tradic). Výzkumná činnost, na kterou navazuje prezentace a popularizace v pravidelně vycházejícím Bulletinu Hornické matice. Bulletinem jsou dnes už jen tyto internetové stránky HM, z kterých si zájemce může stažením Conferenciera každý měsíc doplňovat o nás své představy. A znát cizí i naše názory na skutečnosti , které patří k historii montanistiky nebo do dějin hornictví vstupují ( k tomu klikni hornické časopisy). Orgány HM jsou Správní rada (SR), Revizní komise(RK) a Valná hromada(VH).Členství v HM: Členem Hornické matice se může bezplatně stát každá fyzická i právnická osoba s právem být písemně informována o činnosti HM.

Pokud jde o strategii, pak zůstáváme s preambulí , že sebepřesnější záměr bude mít kvalitní výstupy jen tehdy, najdeme-li při realizacích pochopení u těch, jimž sloužíme. To jsme od strategie minulých let nezměnili.

K sjednocení sil a výměně informací v prostoru Slezska (českého i polského), Moravy i Čech působí Matice jako správce jisté sítě sobě blízkých organizací, a související informační sítě výše zmíněného geografického celku. Osou naší organizační činnosti jsou stále úspěšné kontakty mezinárodní: pravidelné setkávání polských i našich historiků hornictví a muzejníků, učitelů, studentů a dalších zájemců o horničinu AGRICOLOVI ŽÁCI a také vždy podzimní německo - česká setkání při výstavě v krušnohorském Mikulově. Těšíme se přitom i na vaši účast 26. – 28. srpna 2003.

Představili jsme se touto krátkou charakteristikou, případně zašleme některý z našich bulletinů , seznam námi vydaných publikací eventuálně s textem k současné strategii, která vyplývá ze spolupráce s již 70 spřátelenými organizacemi ( především hornické spolky a montánní muzea , z toho 10 zahraničních ).


HORNICKÉ ČASOPISY

Zásadu výběru "z každého čísla vybrat jeden článek" k tématu, které má či bude mít historický význam, se pokoušíme dodržet . Předjímáním události z malé noticky jako zárodek budoucího boomu rádi inspirujeme pravidelného čtenáře některého z uváděných titulů , aby nás upozornil na cosi významnějšího .( Co jsme přehlédli, podcenili ?)

DIAMO (hejnic@diamo.cz)

Březnové čís. 3/O5 krom pokračování k tomu, kdy byl na Vysočině objeven uran, referuje k vodní štole Příbram (Alterwasserlaufstollen) také o tamních hornických pracích z roku 1548.

DŮLNÍ NOVINY (dulni.noviny@mus.cz)

V čís.4/05 k budoucnosti rekultivačních projektů presentují projekt REVITAMIN, plánující nadnárodní územní strategii v oblastech dotčených těžbou uhlí. Partnerem projektu, presentovaném na Mostecku , jsou okres Weissenfels, srovnatelný s Mosteckem a jeho poradní německá společnost MBEG.

Podle čís.5/05 teprve si Litvínovští musejí důkladně promyslet , jak zámek,dosud rekonstruovaný a fungující pro mostecké muzeum, využijí, a hlavně kde seženou prostředky na jeho rekonstrukci . Po krocích, které už učinili, aby se stali mermomocí majiteli, začínají si všímat , že v zámku jsou muzejní sbírky , generacemi muzejníků právě zabezpečené -blíže ještě níže zde ( příp. klikni přes Úpravy +Najít K BEZOHLEDNOSTI ).

GÓRNIK (gornik1@wp.pl)

vydává Zwiazek Závodowy Górników v Polsce a vycházel od roku 1897 a jistý čas také v Ostravě. Pravidelně přináší životopisy osobností, které se zapsaly do historie hornictví. V čís. 2/05 je rozhovor s autorem řady historických článků a knížek Boleslavem Ciepelou, někdejším pracovníkem dolu Grodziec, v čís. 3/05 je připomenut J. Gryzbowski (+ 1922) geolog a paleontolog.

V čís. 4/ O5 je vzpomenuto 200 let od založení německé vyšší hornické školy v Tarnowských horách a působení následné školy polské (1924) s jejími dvěma představiteli. Byli to organizátor školy (a také polského báňského záchranářství) Bronislaw I. Pietrzykowski (vystudoval v Příbrami, + 1951) a ředitel školy Feliks Piestrak (vystudoval v Leoben , + 1947), který předtím řídil od r. 1909 hornickou školu ve Věličce. V čís. 5/05 je představen ing. S. Wyrobek (+1979) geofyzik se zkušenostmi v Polsku, byl pak významným odborníkem pro British Petroleum a spolupracoval jako expert OSN se svou vlastí.

TAK lub NIE , ano či ne, v referendu pro privatizaci hornictví v Polsku je hlavním tématem nejen hornických časopisů. Jak jistě víte, vlivem vzrůstu cen uhlí koncem roku 2003 a poptávce dařilo se odbytu exportu polského uhlí v roce 2004. K polské hornické současnosti vrátíme se příště , bude to Text 31 www HM ( s klíčovým slovem hornictví polské 2005).

HORNÍK (josef.lys@okd.cz)

V č. 8/ 05 je noticka o katovické schůzce E.Tošenovského, Jozefa Tarčáka a Michala Czarského k příhraniční spolupráci Moravskoslezského kraje , Žilinského kraje a Slezského vojvodství na základě dohody o kultuře, cestovním ruchu, dopravě a dalším. Problematika má evropský rozměr a sledovat její příští životnost bude víc než zajímavé a nezbytné i v rámci montanistiky.

Zpráva o sanaci zeminy( čís.9/ 05 ) v oblasti někdejší Karoliny při odstranění posledních cca 3000 čtverečních metrů je signálem: po sedmi letech práce podniku OKD Rekultivace dojde k bilančnímu shrnutí tak technicky i ekologicky významného projektu , který má skončit v květnu. Použít poté slov imposantní =imponující, působící mohutným dojmem, velkolepý vůči provádějícímu podniku, bude naprosto vhodné ! Hlubší společensko kritický pohled (např. zachování a využití některých objektů jak se mělo řešit ) bude visitkou jiných institucí.

Desítka nemusí být vždycky trefa ! V čís. 10/ 05 ale je, šéfredaktor v rozhovoru s odborníkem o hořících haldách OKR se vrátil k celorepublikové problematice, která se jistě také dočká dalších komparací a souhrnů. Sloupek v čís.11/ 05 naznačuje program CCMI (poradní komise pro průmyslové změny), která vznikla po ukončení platnosti Smlouvy o Evropském a sociálním společenství uhlí a oceli, „kterou to všechno začalo“- poválečné snahy o jednotnou Evropu.

HORNÍK * GEOLOG * NAFTAŘ

zkráceně HGN v roce 2005 vydává Odborový svaz pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS PHGN) jednou měsíčně jako dvoustránku týdeníku pro sociální otázky SONDY. Jak a proč to vzniklo , že původní noviny se smrskly je především záležitostí OS PHGN a jeho členů. Skuteční zájemci o odborový život si musí dohledávat případné informace i jinak, HGN je vskutku stručný !

V čís.1/ 05 jsme nemohli přehlédnout, že Praha je opět sídlem báňské záchranné služby a vzhledem k četným stavbám v podzemí zařídil- nařídil to ČBÚ jistě právem. V čís. 2/ 05 naši pozornost vzbudila zpravodajsky důsledná sonda k odborářské solidaritě v regionech( rozhovor moderoval Rudolf Unger ) a k horníkově ochraně zdraví výběr dokumentu německého, vycházející na pokračování na základě Spolkového zákona z r. 1980. Do čís.3/ 05 Petr Kolev k zákoníku práce a dalších odborových prioritách připravil rozhovor s předsedou OS PHGN Janem Sábelem.

SLAVKOVSKÝ ZPRAVODAJ

Vydávaný Městským úřadem v Horním Slavkově v prvním novoročním čísle nakráčel si z časté jen inzertní podoby k připomenutí osobností města , přináší výběr z kronik Ladislava Součka , tentokrát k 17. –18. století a podává zprávu o investicích a činech na obnově kulturních památek ( Pluhův dům, kostel sv. Jiří).

ZPRAVODAJ SOKOLOVSKA UHELNÁ, a.s. (srubarova@elisa.cz)

Je víc než dobře, že v každém čísle měsíčníku je něco důkladného k montánní historiografii. V čísle 1/ 05 je to souhrn hornických památkách v oblasti od Horního Slavkova , Krásna a Čisté , po Sokolov a Jáchymov. Výsledky tamních jednotlivých sbírkotvorných aktivit mohou najít své místo v projektu unikátního celku , geoparku mezi Karlovarskem , Sokolovskem a severovýchodním Bavorskem a naleznou se snad pro to i peníze. Také víc než dobře!

Víc než špatně však jest a ještě bude, pokud se programově nenalezne lepší řešení pro umístění cenných exponátů než je volné „povětří“ neboli někdejší 4 hlavní nepřátele socialistického zemědělství (jaro, léto, podzim ,zima). Není přece sběratelsko- muzejnickým cílem připravovat pro některé z příštích desetiletí šrot , znehodnocený korozí ! Poslední dva odstavce na našich prosincových stránkách (sub J-30.XII Jihlava ) v úvodu k semináři také popisují rozporuplnou stránku konání tvůrců skanzenů , které uznáváme , ale zároveň nás mrzí , že před rzi zavírají oči , uši a mysl.

V čís. 2 /05 se starosta Sokolova Karel Jakobec s redakcí rozdělil o promyšlený názor, že hornické tradice zřejmě nepřežijí těžbu uhlí v okolí města. Jistě by bylo cenné, kdyby zdůvodnil a obhájil svůj názor např. při Setkání hornických měst a obcí (srv.kliknutím na toto heslo v PC přes Úpravy + Najít), které by mohlo být příležitostí i pro vážnější témata mimo ta víceméně zábavná a od tradic trochu zavádějící.

(Text 26 www HM SMČ - březen 05 - Conferencier 5. – hlavní klíčová slova: Hornická matice (HM SMČ) - vznik a stanovy, von Reden, Irena Laboutková, Kladno-muzeum, Josef Ouhonický, hornické časopisy, Litvínov-zámek)

text 27

K BEZOHLEDNOSTI VŮČI MUZEÍM (Kladno, Litvínov)

Proč klapky na očích mívali koně (aby se v silničním provozu neplašili z předjíždějících aut) netřeba vědět, koně v silničním provozu nevídáme. Proč obrazně tyto klapky mají zastupitelé voličů na některých radnicích by bylo vhodné znát. Vezměme si takový Litvínov nebo Kladno a tamní zámecké budovy.

Oblastní muzeum v Mostě litvínovský zámek připravovalo k mnoha veřejně užitečným funkcím mnoho roků. Projektově od roku 1986 a postaralo se „o vše , co není vidět “ , jako např. sanace a další opravy. Byly tam pracně umístěny sbírky, začaly výstavy a jiné kulturní akce. Když se vše chýlilo k úplnějšímu vyvrcholení přišlo tamní zastupitelstvo k myšlence zámek využít po svém. Muzeum prý musí ven (což samo je velmi nákladná a pracná záležitost) a noví zámečtí páni zřejmě nestydatost, které se vůbec dopustili , zřejmě neregistrují, ale něco jim dochází (viz výše rubrika HORNICKÉ ČASOPISY-Důlní noviny č.5)

Na Kladně se děje obdobná nehoráznost , jak o tom níže Zachovat štolu… píše pan Ouhonický (1928) , rodák z Neutonic, bytem v Brně a dozvěděl se o tom při schůzce bývalých spolužáků až v Soběslavi ! ( Je to též o tom, jak ostudné radikální a zřetelně nepromyšlené činy mají u nás zelenou a jak se šíří ústně –bez medií). Ze státních peněz, ze společného rozpočtu všech občanů , se utrácí na užitečné projekty, které , když jsou uskutečněné , se dohodou úřadů výše postavených poměrně snadno předají jinému subjektu, který si pak počíná a nebo řádí po svém. Analogicky prý je silný zájem o část budov Masarykova nádraží , které dostalo přidělené Národní technické muzeum jako definitivum pro své železniční sbírky a zachráněné exponáty ze zatopené Invalidovny.


Zachovat štolu ve sklepeních zámečku Kladno pro kladenský průmyslový region!? (Josef Ouhonický)

Štola v kladenském zámečku byla vytvořena v 80. létech 20. st. ve sklepeních prostorách báňskými záchranáři (je sepsaná smlouva mezi báňskou stanicí a městem, že bude expozice prezentována veřejnosti a patří městu Kladno, přičemž nebyl požadován za vybudování honorář . BZS Kladno již neexistuje, nástupnický institut-úřad je snad ČBÚ ČR, tedy v případě likvidace muselo město asi požádat o stanovisko ČBU. Jsou zde ukázky jednotlivých těžebních strojů, částí dopravníků a několik kusů hydraulické mechanizované výztuže. Skanzen Mayrau (HMU v Ostravě) měl zájem o všechny stroje, ale po zjištění několika milionové dotace na přestěhování od akce odstoupili. Není známo, co vlastně bude realizováno v budově tzv. Sládečkova muzea v zámečku - po celkovém nařízeném vystěhování do náhradních prostor. Známý je datum rozhodnutý asi městskou radou, a ten je snad červen 2005, ředitelem muzea je Mgr. Kuchyňka, kterého jsem nezastihnul.

DŮLEŽITÉ:

všechny důlní stroje jsou ve štole bez působení povětrnosti,

je velký předpoklad zachovat do budoucnosti jejich hmotnou existenci.

Pokud je mi známo, nikde jinde tyto podmínky ve skanzenech na uchování v ČR podobným způsobem neexistují. Likvidace hydraulických výztuží a ostatních strojů při jejich přemisťování do sběrných surovin pomocí autogenu bude asi jediný způsob, jak tyto v budoucnu unikátně zachované exponáty odstranit bez pomocí jeřábu z muzea. Otázka je zda může být zachována štola ve sklepeních zámečku jednou provždy pro kladenský průmyslový region pohromadě s plánovaným hanbincem nebo hotelem, kterých je v dnešní době stovky? Takto schované výztuže nikde již nebudou, proto snad je lepší je nechat někde na dešti, ještě lépe zpeněžit v podobě prodaného šrotu ??

Josef Ouhonický, 82 mé členské č. HMSMČ

JAK TO DOPADNE ?

Pořád je však u nás dost chápajících lidí, kteří nejsou spokojeni se škodami, které už vlastním stěhováním sbírek vznikají , nemluvě o často zbytečném zatěžování pracovníků muzeí vícepracemi. Pokud si úřady a ouřadové podobné přístupy natrénovali např. na zahrádkářích ,( kteří když už nějaký kus země zvelebí a zkulturní, musí ustoupit nějakému záměru „ významnějšímu “ ), mohou v námi uvedených případech někde narazit na odpor veřejnosti.

Text 27 www HM SMČ - březen 05 (klíčová slova: bezohlednost vůči muzejním zařízením v Litvínově-Mostě a na Kladně).

text 28

12 CNÓT ŚLĄSKICH<

S názvem kalendáře 2005 o ctnostech a jeho anotací se vracíme k pojmu slezanstvi, který uvedl Conferencier minulý (Texty 25 wwwHM SMČ-´únor 05). Ve Slezsku literárně preferované ctnosti mají několik společných jmenovatelů s horničinou i hutnictvím A s hodnotami vůbec , o nichž jednu z nejzdařilejších filosofických prací napsal Polák Florian Znaniecki, později význačný americky sociolog. Na jeho rozboru hodnot lze prokázat, že obecné pojetí každého exponátu (ve všech oborech) je především založeno axiologicky. Hodnoty, kterými se zabývá axiologie, jsou jistou osou pro muzeologický výklad docenta opavské university Karla Boženka.

V zmíněném kalendáři eseje o rysech slezského charakteru, byť nahlodaného minulým režimem a současnou konzumní společností, jsou ilustrovány fotografiemi předních slezských reportérů.

Marian Sarzyński umístil se v jistém konkurzu slezských fotografů na předním místě, v šachtě Pokój v Rudze Ślaskiej pro vítězný snímek osvětlil horníkovu tvář pouze svou hlavovou lampou, zatímco všichni další přítomní fotografové sebou vlekli fleše.

Sarzyńského snimek v kalendaři je přiřazen k eseji Anny Sekudewicz s názvem

ODWAGA

Autorčin příspěvek je připomenutím starých horníků, kterým současný nedostatek společenského uznání, vadí někdy více než ekonomická a historická degradace s tím spojená a než pokles životního standardu ( někdy i materiální nedostatek!) Anachronicky obraz Slezska a portrétu Slezska mění mladé pokolení slezských Evropanů a konservuje jej neznalost, lenost posuzovatelů, zlovůle- ačkoliv lidé na Slezsku nejsou horši od jiných. Odvaha je toto změnit!

MUZYKALNOŚĆ

Připomíná ji známý mim Ireneusz Krosny na příkladě vlastní rodiny, z níż pochází i té, kterou založil. Zpívalo se, hrálo, každodenně a pokračuje to včetně muzicírováni jako nezbytnost.

CZYSTOŚĆ

Jev, který literát Tadeusz Slawek vidí hlavně v privátním životě lidí, kteří po práci pečlivým umytím vstupovali ze šachty do části „dne, který měli vskutku pro sebe “, stejně jako čisté obydlí s precizním t.zv „vypucovaním „ oken, čistými záclonami. Péče o čistotu a práce s tím spojená patřila a patři mezi člověčí rysy „nepodléhající plánu, normě , štajgrovi. Je vstupem do svobody, kde práce má jiný rozměr.

RODZINA

Zdrojem lásky a víry je skladateli J.Skrzekovi, když poukazuje na jistoty matky { čistota, harmonie, estetika vnitřní } a otce { práce pro dům i na živobytí } i připravenost bojovníka nést jako uctivý křesťan každý kříž. Nová generace, nucená hledat práci daleko od domova, ráda se domu vrací, byť někdy k rodičům už jen na hřbitov.

RELIGIJNOŚĆ

V pohledu Marie Panczyk je celoročním , nejen svátečním faktorem manifestovaní víry, která má regionální charakter také vyjádřený v kapličkách, křížích i nespočtem poutníků k nim. Že oddanost církvi a farářům až nekritická je výrazem potřeby a situace Slezanů by autorka eseje nejspíše také uznala, .Vnějším projevem pak jsou nově postavené kostely 1945 až 1989 – to jich vzniklo sto osmdesát tři.

POGODA DUCHA

Gwarou (nářečím) píšící literátka Aniela Langer, zvolená Slezankou roku (1996) vyhrála také titul Slonzaka nad Slonzakami (2002), hlásá životní nadhled na příkladě své sestry, která bývá vždy nad věci- „na rozdíl od bratra, pesimisty,který má dostatek takových výstřižků z novin, které ho denervují.“ Mluví mu GODOM IGNAC, ZOSTOW TO, NIECH SE TAM PISZA, DAJ TYMU POKOJ.

Autorcino UWIERZ W SIEBIE, POMÓZ INNYM, SMUTKI ODRZUC PRECZ/ I W JESIEN ZYCIA RADOŚĆ NIEŚ stejne jako SOM MY PIEKNI, JAK UMIEMY SIĘ SMIOĆ naznačují to, co v našich poměrech svého času hlásal svými veršíky věčný optimista Ing Solar.

UCZCIWOŚĆ

Standarty každodenního života, náležité chování , vidí sociolog Marek S. Szczepański jako vhodnou ochranu i pro zkorumpovaný vnější svět. Varuje, když ryba hnije od hlavy a také od ocasu, my to často uspíšíme,,když se sami tohoto procesu zúčastníme.

ZARADNOŚĆ

Důvtipnost či pohotovost nechyběla nikdy Gerardu Cieślikovi /1927/, už když se jako chlapec připravoval, že bude hrát za Ruch Chorzow, kde pak za svou kariéru vstřelil 167 branek a získal v Polsku titul Fotbalista padesátiletí. Bere onu „zaradność“ jako důležitý rys i pro život mimosportovní. Umět si poradit mu s pohotovostí připomnělo, že chybí dospělým lidem, když dnes aktivně nebuduji sportovní možnosti pro mládež , která místo sportu holduje televizoru .

TOLERANCJA

Z latinské formy „ snášenlivost vůči něčemu“ se filologovi Janu Miodekovi promítá do úcty vůči lidem, jejich různorodosti stylu života, obyčejů, zvyků, viry a nevíry v Boha, uznávaní práva jiných lidi mít vlastní názor. Etnicko historické vztahy ve Slezsku mezi Polskem , Německem a Čechami, vícekulturovost je důležitý vklad i v období, kdy jde o duchovní jednotu Evropy, otázku, kterou musí řešit i obyvatelé Slezska.

PRACOWITOŚĆ

A jeji opravdovost je spojena s motivací a pak také s úspěchem hlavně lidí podnikavých a dynamických. Společensky angažovaný arcibiskup Damian Zimoń {1934] přidává k teto thesi cenné rady k jakémusi vězení,které si připravujeme, .když pracujeme jenom kvůli vlastnímu dobru materiálnímu . To dle Antoine de Saint -Exupéryho jsme na cestě k osamění, k „minci z popela “, kterou celkem zbytečně vytváříme.

PATRIOTYZM

Slezský jako každý jiný patriotismus je forma lásky, nemající nic společného s egoistickým nacionalismem, nic společného s nenávisti k jiným lidem. Teolog Jerzy Szymik }1953] připomíná k němu , ze milovat Slesko znamená cosi pro tuto zemi dělat. Množit dobro pro její lidi, stavět více na být než mít.

SLASKOSC

Uznávaným typem všestranného Slezana je Karol Stryja (1915- 1998), slavný dirigent , mnohokrát v Evropě vyznamenaný a pro své schopnosti vážený- zejména za interpretace děl Karla Szymanowského.

Autor filmové hudby a skladatel symfonií Wojciech Kilar (1932) k tomu přidává , ze jako narozeny ve Lvově, cítí se tam dobře jako v Katovicích nebo New Yorku s tím, ze slezanství mu splývá se zodpovědným vztahem k životu, práci, víře.

Hořejší přiblížení textů s převážným použitím pojmů autorů vidíme jako v jistém směru romantickou ilustraci k našemu článku

O trvale hodnoty polské kultury r.1976 usilovalo v anketě SŁOWO POWSZECHNE. Padesátka vyznání tehdejších předních osobností kulturního života vyšla v knížce TRWAŁE WARTOŚCI KULTURY POLSKIEJ [1977], která má podnes trvalejší znam pro poznáni polské národní i kulturní svébytnosti v tehdy již stale více se integrujícím světě. Převážně Poláky vyslovované myšlenky ne vždy korespondují s názory autothonních Slezanů. Maji ale aktuální význam i pro naše češství-viz anketa o nejlepšího Čecha, tu jsme také glosovali s otázkou, zda dobře ukáže jak je to s naši totožností národní i kulturní, co było preferováno a proč. Srv příp.zde Conferencier 3, poslední odstavec (neboli Text 22).

Text 28 www HM SMČ - březen 05 (klíčová slova: slezanství, Slezsko, hodnoty)

text 29

FRIEDRICH WILHELM HRABĚ REDEN

FRIEDRICH WILHELM HRABĚ REDEN (1752 – 1815)
OSUDY TVŮRCE MODERNÍHO ŽELEZÁŘSTVÍ HORNÍHO SLEZSKA A PŘÍBĚH JEHO POMNÍKU

IRENA LABOUTKOVÁ (O autorce viz na konci článku)

Není mnoho osobností, které se tak výrazně zapsaly do dějin středoevropského hornictví, hutnictví a dějin umělecké litiny jako Friedrich Wilhelm hrabě Reden. Ze starší u nás vydané literatury známe o něm prakticky jen útržky, probleskující z nekrologu napsaného v r. 1824 Františkem Josefem Gerstnerem k úmrtí Redenova přítele Rudolfa hraběte Vrbny. Novější česká literatura zaměřená k dějinám železářství se jeho životem a dílem nikdy podrobně nezabývala. Přitom Redenem založená slévárna umělecké litiny v Hlivici (Gliwice, Gleiwitz) v roce 1796 s první vysokou koksovou pecí na evropském kontinentu a jeho největší projekt ve Slezsku - Královská huť (Königshütte), znamenaly pro české a moravské železářství významnou inspiraci. Jeho činnost je svázána s regionem Horního Slezska, kde jako ředitel horního úřadu ve Vratislavi (Breslau), a později jako pruský ministr hornictví a hutnictví, zaváděl na přelomu 18. a 19. století technické novinky podle vzoru tehdy průmyslově vyspělé Anglie. Hrabě Reden zemřel před 190 lety a tak je příležitost při tomto výročí představit podrobněji život a dílo tohoto výjimečného muže, který byl po dlouhá desetiletí zapomenut dokonce i v rodném Německu.

Friedrich Wilhelm baron Reden se narodil 23. března 1752 v saském městě Hameln, v rodovém sídle Redenhof, jenž bylo v majetku Redenů od 2. poloviny 16. století. Mládí Friedricha Wilhelma významně ovlivnil jeho strýc Claus von Reden, vrchní horní ve službách hannoverského knížectví, který si jej vzal v roce 1768 k sobě do Clausthalu, aby mu poskytl vzdělání a seznámil s problematikou hornictví [1]. Studijní a pracovní program šestnáctiletého Friedricha Wilhelma byl bohatý a vyznačoval se poměrně tvrdou disciplínou. Studium začínalo po šesté hodině ranní a trvalo až do oběda. Odpoledne mladík pracoval v úřadu svého strýce a večer navštěvoval tamní doly, takže málokdy šel spát před půlnocí. I tak si našel čas, aby se věnoval své zálibě – biliáru, ve kterém dosahoval údajně pozoruhodné zručnosti. Život a studia u strýce trvaly dva roky a byly předstupněm ke skutečnému studiu přírodních věd a práv na univerzitách v Göttingen a Halle, která v roce 1774 ukončil státními zkouškami. Jak bylo tehdy obvyklé, následovaly studijní cesty po Evropě, při kterých navštívil Belgii, Francii, Holandsko a také Anglii. Cesta do Anglie ovlivnila celý jeho další život, neboť se zde seznámil s technickými a technologickými novinkami - použitím kamenného uhlí v hutnictví a parním strojem. Reden byl moderními hutními závody a doly v Anglii nadšen a zatoužil závody tohoto typu co nejdříve uvést do života také v ostatní Evropě, která byla v tomto směru za Anglií pozadu. V Anglii se shodou okolností stýkal s rodinou generála Friedricha Adolpha Riedesela a jistě netušil, že generálova tříletá dcerka Friederika, se kterou si hrál a choval na svém klíně, se za 26 let stane jeho manželkou.

Ve stejné době dalšího Redenova strýce Friedricha Antona von Heinitze čekalo závažné rozhodnutí, neboť jej pruský král Friedrich II. Veliký (1712 – 1786) lákal jako hornického a hutnického odborníka do pruských státních služeb. Heinitz měl za sebou dvě špatné zkušenosti, kdy po neshodách odešel nejprve ze služeb braunschweigského vévody a posléze i ze služeb saského dvora. V roce 1776 ale neodolal nabídce funkce pruského státního ministra hornictví a hutnictví a místo u pruského dvora přijal. Henitzův krok měl dopad i na další osud jeho synovce Friedricha Wilhelma von Redena. O rok později, v roce 1777, jej totiž Heinitz povolal k sobě do Berlína jako svého spolupracovníka a zajistil mu kariéru horního rady. Nejprve poslal tehdy pětadvacetiletého Redena ještě na rok studovat hornickou akademii ve Freibergu, jejíž založení sám v letech 1765-66 inicioval. Poté byl Reden konečně jmenován vrchním horním radou a před ním a Heinitzem vyvstaly velké úkoly.

Prusko v tzv. slezských válkách bojovalo s Rakouskem o získání Slezska. To se mírem u Hubertusburgu v roce 1763 stalo definitivně pruským územím a Prusko bylo uznáno evropskou velmocí. Osvícený pruský král Friedrich II. Veliký si význam nově získaného teritoria známého svým nerostným bohatstvím velmi dobře uvědomoval. Vítal a podporoval všechny plány k rozvoji tehdy zaostalého slezského hornictví a hutnictví, neboť Prusko dosud muselo železo dovážet ze Švédska a výstavba nových hutí ve Slezsku slibovala v tomto směru úplnou soběstačnost. Proto již v roce 1753 nechal zřídit v lesnaté oblasti u řeky Mała Panew železářskou huť nazvanou podle této řeky (Malapane), produkující hlavně vojenský materiál, kterého bylo v době neukončených prusko-rakouských válek stále zapotřebí. Pro další rozvoj a podporu hospodářství potřeboval pruský král ale odborníky Heinitzova a Redenova typu. Oba muži tedy v roce 1779 vykonali inspekční cestu do Slezska, aby ve zdejších dolech a hutních provozech prověřili současný stav, možnosti modernizace a zlepšení organizace práce horních úřadů. Jejich zpráva se stala podkladem k vypracování plánu přestavby celého slezského hornictví a hutnictví, včetně technologických a dalších změn. Heinitz s Redenem předložili tyto projekty králi a ten je podpořil. Reden se stal téhož roku ředitelem celého horního úřadu ve Vratislavi, získal hlavní dohled nad všemi slezskými doly a hutěmi a vyvinul po svém nástupu do tohoto úřadu úžasnou aktivitu. Provedl organizační změny v jemu podřízených složkách, při dalších inspekčních cestách zjistil, že všude chybí školená pracovní síla. Jako první ze svých konkrétních projektů předložil králi plán investic na oživení stříbrného dolu v Tarnowitz (Tarnowskie Góry). Král po určitých připomínkách nakonec Redenův plán, týkající se především zakoupení parního stroje k čerpání důlních vod, schválil. Atmosférický parní stroj byl objednán v roce 1786 v Anglii u Samuela Homfreye a v roce 1788 byl stroj v Tarnowitz již v činnosti. Je považován za nejstarší parní stroj pracující v Prusku. Stroj se stal senzací a toužilo jej jako technický zázrak shlédnout mnoho osobností. Zdaleka se přijel podívat dokonce i Johann Wolfgang Goethe a pobýval u Redena jako host.

Redenův příchod do Slezska zahájil čtvrt století trvající dobu rozkvětu a nebývalého rozvoje zdejších průmyslových oblastí tak, že Horní Slezsko bylo zakrátko nazýváno „druhou nebo také pruskou Anglií“. V roce 1785 získal Reden panství Bukowiec (Buchwald) na dnešní polské straně Krkonoš. Původní zámek zde nechal přestavět v duchu berlínského klasicismu a založil zde první anglický park ve Slezsku. V roce 1786 byl baron Reden u příležitosti korunovace nového pruského krále Friedricha Wilhelma II. (vládl 1786 -1797) povýšen za svoje dosavadní zásluhy o rozvoj slezského hornictví a hutnictví do hraběcího stavu. Svoji vizi Horního Slezska stručně vyjádřil ve svém dopise novému králi ze dne 29. července 1787, kdy napsal: “Nacházím nepopsatelné potěšení v představě možná ještě velmi vzdálené budoucnosti a těší mě předem doba, kdy se oživený průmysl, rychlejší koloběh a kultura tohoto neváženého kouta (Horního Slezska) povýší na perlu pruské koruny a jeho obyvatelé budou přetvořeni z chudých a utlačovaných otroků ve vzdělané a šťastné lidi“ [2].

Do konce 90. let 18. století, tedy asi 10 let své činnosti ve Slezsku se Reden snažil nejen o rozvoj stávajících podniků. Zakládal nové doly a hutě, dbal o budování transportních cest, které zde původně zcela chyběly, věnoval se sociálním otázkám. Pro horníky a hutníky budoval sídliště, staral se o jejich dobré profesní školení a vzdělání pro jejich rodiny, prosazoval využívání kamenného uhlí k vytápění domácností. Do konce 90. let 18. století byly Redenem v Horním Slezsku vytvořeny předpoklady pro novou etapu v historii slezského hutnictví železa. Spolu s Heinitzem hodlal zavést podle anglického vzoru novou technologii s použitím koksu jako paliva vysokých pecí. V roce 1788 procestoval Reden s anglickým majitelem hutí Wilkinsonem slezské hutě, aby posoudili možnost založení nové železárny pracující s využitím koksu, protože rozšíření a přestavba huti v Malapane nebyly uznány za dostačující. Reden totiž plánoval zřízení slévárny litiny s odléváním do pískových forem a chtěl, aby tato slévárna produkovala jemnější litinu pro všechny potřeby veřejnosti tak, jak to viděl v Anglii. Aby se znovu přesvědčil o správnosti svých úvah a již konkrétně pracoval na projektu nového závodu, odjel v roce 1790 znovu do Anglie a s Wilkinsonem stále pracoval na svých plánech. Zde se tehdy setkal s nadějným sedmnáctiletým Johnem Baildonem [3], který také o několik let později spojil svůj osud se slezským hutnictvím. Již v tomto roce pověřil Reden Baildona některými úkoly kolem projektu slévárny a anglického pobytu využil ve svém duchu i takovým způsobem, že nakupoval litinové výrobky a modely, které se staly prvními předlohami pro odlitky budoucí slévárny. Mnohé z nich byly produkty Wilkinsonovy huti, velká kolekce modelů gem a medailí s antickými náměty pocházela z proslulé továrny na kameninu Etruria Josiaha Wedgewooda a Thomase Bentleye.

V roce 1790 se Reden vrátil z Anglie zpět do Slezska a o rok později už nic nebránilo ve stavbě. Nová huť v Hlivici (Gleiwitz) byla budována na břehu řeky Kłodnica, která ovšem v tomto místě nebyla splavná. Pro budoucí činnost železárny bylo ale třeba spolehlivé dopravní tepny, která by umožnila spojení s Odrou a sloužila pro dovoz surovin a transport výrobků. Reden tedy naplánoval stavbu 46 km dlouhého tzv. Kłodnického kanálu ústícího do Odry u Kożle. Kanál, jehož stavba byla zahájena v roce 1792, dokončený v roce 1812, měl až do zavedení železnice v této oblasti prvořadý význam. Založení huti v Hlivici, stavba Kłodnického kanálu a otevření dolů na kamenné uhlí v Zabrze (1791), bylo v této době významným počinem tvořícím základ rozmachu hornoslezského průmyslu.

V roce 1793 přijel do Slezska na popud Redena hutnický odborník John Baildon, aniž tušil, že navždy. Jeho úkolem byla pomoc s projektem hlivické slévárny. Současně již probíhal nábor dělníků do hutních provozů. Stavební práce byly dokončeny v roce 1796 včetně stavby první koksové vysoké pece v kontinentální Evropě. Pec o výšce 12,9 m a objemu 40,3 m3 byla zapálena 21. září 1796. První tavba v této peci ale skončila nezdarem, protože pec vyhasla. Teprve při druhém pokusu 10. listopadu téhož roku se dostavil úspěch. Přesto provoz pece provázely zpočátku těžkosti související částečně s jakostí železné rudy. O rok později byly dokončeny dvě kuplovny. Prvními litinovými produkty byly odlitky určené pro provoz hutí a dolů. Umělecká litina v pravém smyslu slova zde spatřila světlo světa v roce 1798, kdy bylo započato s odléváním drobných gem a medailí s podobiznami slavných Řeků a Římanů podle modelů z Redenovy anglické cesty. Odlitky, tvořící celek o 165 kusech, byly od počátku dokonalé a na dlouhou dobu se staly žádaným zbožím. Hrabě Reden ale založil také vlastní uměleckou dílnu, která připravovala modely pro chystaný široký sortiment výrobků. Prvním modelérem se stal Anton Friedrich König (1756-1838). Z jeho ruky pochází jedna z nejstarších původních hlivických medailí s portrétem ministra Heinitze. Hrabě Reden se tak zasloužil o založení slévárny, která po dlouhá desetiletí udávala směr a tón v produkci drobných užitkových a okrasných předmětů, plaket, bust, plastik, šperků a dalšího zboží označovaného dnes uměleckou litinou. Nebylo žádné další středoevropské slévárny, která svojí produkcí tak ovlivnila podobné podniky v sousedních zemích, jako hlivická. Na školení sem mířily cesty formířů a slévačů a její odlitky se v cizích slévárnách kopírovaly, někdy s drobnými změnami podle místních potřeb a vkusu. Ačkoli i slévárny v tehdejším Rakousku, tedy i v českých zemích, měly své umělecké ateliéry odkud putovaly předlohy též za hranice, slezská slévárna byla co do množství a úrovně odlitků v této době na prvním místě, i když zprávy některých současníků hovoří o tom, že v kvalitě odlitků komárovské železárny Hlivici často předčily. Redenův přítel hrabě Rudolf Vrbna budoval v Komárově na svém hořovickém panství železárny ve stejném moderním duchu jako hrabě Reden. V roce 1800 Reden navštívil komárovské železárny, pochvalně se o nich vyjadřoval a v hodnocení jim dával dokonce přednost před anglickými. V Komárově tehdy shlédl i nové truhlové dmychadlo a zaujala jej jeho konstrukce převodů s použitím excentrických kol, podle návrhu profesora pražské polytechniky Františka Josefa Gerstnera. Zakrátko sem vyslal své úředníky, aby se svolením hraběte Vrbny i konstruktéra Gerstnera provedli dokumentaci neobvyklého technického řešení [4]. O vztahu Komárova a Hlivice ve věci výměny modelů nemůže být pochyb. Dochované výrobky železáren v Komárově z 1. poloviny 19. století jsou odlity často přímo podle hlivických modelů, nebo na nich nalézáme rysy vedoucí k hlivickým originálům. Pro nedostatek pramenů např. dobových ceníků železáren v Komárově, nemůžeme z jistotou určit, které odlitky z Hlivice byly naopak inspirovány komárovskými modely. Jedna z cestovních zpráv Karla Podmanitzkého, jenž vykonal v této době cestu do Hlivice, vypovídá o tom, že zde měli z Komárova modely kamen [5].

Klíčovým rokem pro hraběte Redena byl rok 1802. V tomto roce (15. května) zemřel jeden z duchovních otců hornoslezského hornictví a hutnictví, Redenův strýc a mecenáš Friedrich Anton Heinitz. Ještě před svou smrtí doporučil synovce Redena za svého nástupce ve funkci ministra pruského hornictví a hutnictví. Ve stejném roce (9. srpna) se hrabě Reden ve svých padesáti letech oženil s osmadvacetiletou Friederikou von Riedesel [6] a do Hlivice povolal dalšího výtvarníka Christopha Mendela (1777-1845). Kromě hlivické slévárny se hrabě zabýval dalšími projekty. Tím byla především stavba tehdy největší slezské huti nazvané Königshütte (dnes město Chorzów), jejíž provozy byly již projektovány pouze s využitím parního pohonu [7]. Protože hlivická huť, přes všechny úspěchy, ležela poněkud stranou evropského dění a nezbavila se jistého provinčního charakteru, jeho plánem bylo i založení dceřinné slévárny litiny. Reden rozhodl o jejím umístění ve Vratislavi, kde byl k dispozici pozemek bývalé mincovny a jako vždy myslel daleko dopředu. Zatímco probíhala jednání o realizaci projektu, hrabě již žádal okamžité školení nových slévačů. Po Heinitzově smrti byl ale Reden, jako nový ministr hornictví a hutnictví, pracovně více v Berlíně a pozornost musel věnovat i jiným problémům než oblíbené slévárně v Hlivici. Své plány na založení slévárny ve Vratislavi proto změnil a předložil králi plán na její umístění přímo v Berlíně. Stavba započala v roce 1804. Berlínská královská slévárna zprvu převzala hlivické vzory, v dalších letech ale získala vůdčí postavení v umělecké tvorbě a navázala spolupráci s nejlepšími sochaři té doby.

Hrabě Reden si Horní Slezsko velmi zamiloval. V roce 1779 přijel se svým strýcem Heinitzem do zaostalého neznámého kraje a věnoval rozvoji průmyslu této oblasti 27 let svého života. Ačkoli byl Sasem v pruských službách často tvrdil, že se cítí být Slezanem. Jenže rozvoj slezských podniků se neodehrával v mírové Evropě. V roce 1806 Napoleonova armáda po předešlých vítězstvích nad Prusy u Jeny a Auerstadtu obsadila Horní Slezsko. Nyní nastaly těžké časy pro všechny zdejší doly a hutě. Francouzi plenili, ničili a co nebylo připevněno odvezli. Byla zastavena těžba, bez činnosti čerpadel byly doly zaplaveny, zastavil se provoz vysokých pecí, což vedlo k velkým hospodářským ztrátám. Hutníci a horníci se ocitli bez výdělku a v zemi zavládla bída. Tento stav sledoval hrabě Reden s pochopitelným znepokojením, neboť kromě toho, že bylo ničeno pruské hospodářství, to znamenalo především zkázu jeho životního díla. Ministr Reden zůstával ve svém úřadě s úmyslem zamezit další zkáze. Vyjednávání s Francouzi, aby zemi ušetřili, nepřineslo žádné výsledky. Audience, kterou si vyžádal u pruského krále, tehdy již Friedricha Wilhelma III. (vládl 1797-1840), a na které jej chtěl přimět, aby se s Francouzi dohodl, trvala jen několik minut a byla zcela neúčinná. Mezitím ale prozatímní francouzská vláda na dobytém území žádala od hraběte Redena přísahu věrnosti. Reden to kategoricky odmítal, ale další úvahy jej nakonec vedly k domněnce, že jeho postoj může podnikům pruského krále spíše uškodit. 9. listopadu 1806 Reden složil žádaný slib. Král Friedrich Wilhelm III. ale nepochopil Redenovy pohnutky k tomuto činu a považoval jeho jednání za zradu. Po uzavření Tylžského míru o rok později král hraběte Redena s dalšími ministry propustil ze státních služeb bez nároku na penzi. Propouštěcí list, psaný velmi zdvořilou formou, neobsahoval ani slovo o skutečném motivu propuštění a odůvodňoval toto opatření nutností reorganizace státní administrativy. Královo rozhodnutí nezvrátil ani přípis Redenových spolupracovníků a přátel, kteří se za svého ministra zaručovali a připomínali v něm všechny Redenovi zásluhy o rozvoj pruského hornictví a hutnictví. Hrabě Reden se s pocitem hořkosti uchýlil na své panství v Bukowci. Teprve v roce 1810 se mu dostalo určité rehabilitace, když král přehodnotil svůj postoj a za zásluhy o pruské hornictví a hutnictví udělil Redenovi řád Červeného orla (Rote Adlerorden). Návrat do státních služeb se však již nekonal. Hrabě Reden čekal ještě šest let než Francouzi po porážce Napoleona v Rusku odešli i ze Slezska. I tak odvezli z pruských sléváren mezi jiným mnoho odlévacích forem a kolem 750 modelů litinových šperků.

Redenovo zdraví, které nebylo nikdy nejlepší se v posledních letech života zhoršilo. Trpěl srdeční chorobou a zejména žaludečními vředy, které mu způsobovaly ohromné bolesti. Křivda a nespravedlnost, kterou cítil po svém sesazení, jistě jeho zdravotnímu stavu nepřispěly. Friedrich Wilhelm hrabě Reden zemřel bezdětný 3. července 1815 ve svých 63 letech na svém zámku v Bukowci [8]. V zámeckém parku byl okázale pohřben se všemi hornickými poctami do rodinné hrobky v gotickém stylu, kterou si dal již dříve vybudovat [9].

Hned po smrti hraběte Redena se objevily snahy o vybudování pomníku na počest tohoto výjimečného muže, které ale tehdy nedošly uskutečnění. Teprve od roku 1847 se tyto úmysly znovu nadějně oživily zásluhou průmyslníka Franze von Wincklera, vlastníka dolů a hutí v okolí Katowic. Tuto iniciativu podpořil tehdejší pruský král Friedrich Wilhelm IV. (vládl 1840-1858), který sám přispěl částkou 2500 tolarů na vytvoření Redenovy sochy. Modelováním pomníku byl pověřen sochař Theodor Kalide (1801-1863), rodák z Königshütte [10]. Kalide zobrazil hraběte v hornickém kroji, stojícího levou nohou symbolicky na rudné žíle, jak se pravou rukou opírá o švancaru a levou ukazuje na mapě, položené přes nakročenou nohu, místo dolu Friedrich (Fryderyk) v Tarnowitz. Bronzová socha o výšce 3,1 m a váze 750 kg byla pod Kalidovým dohledem odlita v Berlíně u C. Warmutha. Místem pro její umístění se stal kopec zvaný později Redenberg, z kterého se otvíral pohled na město Chorzów s Königshütte - největší Redenův projekt v Horním Slezsku. Odhalení pomníku bylo plánováno na 25. září 1852 k příležitosti 50. výročí zapálení tzv. Redenovy vysoké pece v Königshütte. Zároveň v tomto roce uplynulo 100 let od Redenova narození. Slavnostní akt musel však být odložen z důvodu epidemie cholery, která právě vypukla. Celá akce se uskutečnila o rok později 29. srpna 1853 a zúčastnil se jí samotný pruský král Friedrich Wilhelm IV., který následně navštívil v Bukowci dosud žijící Redenovu vdovu. Redenova socha byla ve své době jedinečná. Byla realistická, současná, zobrazující šlechtického podnikatele s atributy jeho práce. Takové zpodobnění nebylo svým námětem v polovině 19. století ještě obvyklé. Pomník hraběte Redena stál na návrší v poklidu 86 let a stal se oblíbeným výletním cílem obyvatel Chorzówa.

V květnu roku 1939 vyvolala atmosféra blížící se nacistické okupace první požadavky některých organizací odstranit pomník, jenž se náhle stal nechtěnou připomínkou německých dějin tohoto území. 18. července téhož roku se protiněmecké nálady a hněv obrátily proti pomníku a Redenova socha byla svržena z podstavce. O rok později, kdy toto území bylo již pod kontrolou německé armády, došlo opět k jeho znovuobnovení. V Hlivici byla odlita kopie Kalidovy sochy hraběte pod vedením posledního modeléra slavné hlivické slévárny, jímž byl Peter Lippe a socha byla znovu usazena na původní místo. V roce 1942 hrozilo pomníku roztavení pro vojenské potřeby, k čemuž nakonec nedošlo s ohledem na uměleckou hodnotu sochy. Reden stál na svém návrší nehnutě ještě dalších šest let. Ale po skončení druhé světové války byl jeho osud definitivně zpečetěn. V roce 1946 byl pomník pečlivě odstraněn a zničen včetně všech stop po jeho umístění na návrší. Stejně tak jako pomník byla úmyslně, ve snaze vyhladit vše německé, zničena velká část modelů a staré umělecké litiny ve vzorkovně hlivické slévárny, jejíž umělecké odlévání železa bylo tak po téměř 150 letech nepřetržitého provozu ukončeno.

Uplynulo dalších 50 let. Ne všichni zapomněli na to, že město Chorzów - bývalá Königshütte a okolí vděčí za svůj rozvoj hraběti Redenovi. Z iniciativy místního učitele R. Liczby se kolem roku 1997 rozproudila debata na téma znovuobnovení původního Redenova pomníku podle Kalidova návrhu. Ne všichni ve městě byli pro a mnoho lidí nechtělo ani v této době přijmout pravdu o německých dějinách Horního Slezska a města Chorzówa. Myšlenka znovupostavení památníku zakladateli zdejšího moderního průmyslu ale nakonec získala převahu. Zhotovením byl pověřen místní sochař August Dyrda, který měl k vytvoření repliky původní Kalidovy sochy hraběte k dispozici pouze dva dobové obrázky formátu A4. Odhalení sochy bylo naplánováno na rok 2002 k příležitosti 250. výročí Redenova narození. K odhalení sochy dne 6. září roku 2002 byli přizváni také členové rodiny Reden, žijící dosud v původním saském sídle Redenů v Hameln a také v Rakousku. Slavnosti se zúčastnil profesor F. Grundmann z Hamburgu, jehož prapradědeček F. W. Grundmann z Katowitz přednesl, při odhalení původního Redenova pomníku v roce 1853, slavnostní uvítací řeč k pruskému králi Friedrichu Wilhelmovi IV. Akci provázela v chorzówském muzeu výstava slezské umělecké litiny [11]. Bronzová Redenova socha v původní třímetrové výšce velmi věrně kopíruje Kalidův originál. Není ale umístěna na původním místě - Redenově návrší, nýbrž na malém náměstí (Plac Hutników) v blízkosti huti Kościuszko, jejíž jádro tvořila kdysi Redenova nejvýznamnější slezská huť Königshütte. Dlužno poznamenat, že program doprovázející odhalení pomníku byl narušen skupinou demonstrantů hlásící se k jedné extrémní nacionalistické straně v Polsku, domáhající se jeho zrušení pod hesly převzatými z dob protifašistického odboje.

Příběhem památníku jakoby pokračoval osud hraběte Redena. Shodou nešťastných okolností jej odvrhl král, pro kterého, i jeho dva předchůdce na pruském trůně, tolik vykonal. Paradoxem zůstává, že na druhé straně potomci obyvatel jeho milovaného Horního Slezska, jehož rozvoji věnoval prakticky celý svůj život, jej v průběhu dalšího času z neznalosti a ve zjednodušeném pohledu ztotožnili s německým nacionalismem a ideologií, se kterou hrabě Reden neměl pranic společného.

Redenovo dílo v Horním Slezsku mělo zásadní význam pro rozvoj okolních zemí, které zde čerpaly inspiraci a nové směry v době počínající industrializace střední Evropy. Znovuobnovení jeho pomníku je oceněním desetiletí opomíjených Redenových kvalit a uznáním jeho zásluh o rozvoj evropského hornictví a hutnictví. Pro veřejnost tohoto slezského regionu by mohl znamenat i jakési usmíření s vlastními dějinami


POZNÁMKY A LITERATURA:

  1. Claus Friedrich von Reden (1769-1791), vrchní horní v Clausthalu, byl vzdělaným mužem s širokým rozhledem. V roce 1775 inicioval založení jednoročního vzdělávacího kurzu pro horníky, který se vyčlenil z místní Latinské školy. Je tak považován za zakladatele vysoké hornické školy v Clausthalu.
  2. www.silesia.biz/personen-reden-friedrich-wilhlem.htm.
  3. John Baildon (1772-1846) skotský inženýr. Vyučil se u hutních odborníků a pracoval se svým otcem v železárnách Carron, druhých nejvýznamnějších ve Skotsku. V 17 letech se setkal s hrabětem Redenem, který hledal mladé perspektivní odborníky pro Horní Slezsko. Zde byl John Baildon činný 53 let (1793-1846). Projektoval stavby hutí (první vysoká koksová pec v Hlivici 1796, projekt Královské huti - Königshütte 1802), mosty (první litinový most v kontinentální Evropě na řece Strzegomce odlitý v huti Malapane 1796), jeho prací je i projekt prvního parního stroje v Prusku z dílů vyrobených ve Slezsku pro porcelánku v Berlíně v r. 1800 ad. Větší část života zasvětil investiční činnosti v hutnictví železa, hornictví kamenného uhlí a zinkových rud. Byl spoluvlastníkem mnoha dolů a hutí ve Slezsku, zejména ve spolupráci s podnikatelskou rodinou Hohenlohe a jinými šlechtickými podnikateli. Na Moravě spolupracoval s rodinou Homoláčů při technologických zlepšeních jejich hutí ve Štěpánově, Frýdlantě, Benešove, Polničce a Čeladné, kde nevykonával pouze funkci technického ředitele, ale měl též spoluúčast na zisku. Zemřel v Hlivici a je pohřben na tamním hutnickém hřbitově. Jeho litinový náhrobek zdobí medailon s jeho portrétem z dílny H. Beyerhause z r. 1852.
  4. Na rozdíl od koksové vysoké pece v Hlivici pracovaly v komárovských železárnách vysoké pece dřevouhelné. Pokusy s použitím kamenného uhlí (i v přetavovací peci) podle anglického vzoru se zde neosvědčily, neboť provoz slévárny byl velmi nákladný a prodražoval se dovozem uhlí. V roce 1804 navštívil syn Rudolfa Vrbny Eugen spolu s profesorem Gerstnerem Hlivici a sdělovali, že se zde užívá komárovských metod (podrobnosti literatura neuvádí). Viz Abhandlungen der königlichen böhmischen Geselschaft der Wissenschaften. Neuer Folge, erster Band von den Jahren 1824, 25, 26. Prag, 1827, s. 77.
  5. Čepelák, V. – Dvořák, K. – Habětín, F. K.: První hořovická ročenka. Hořovice 1938, s. 69.
  6. Redenova manželka Friederike rozená von Riedesel (1774 -1854) se provdala za hraběte Redena ve svých 28 letech a prožila s ním třináctileté šťastné manželství. S Redenem, se seznámila již jako tříleté dítě. Podle dobových zpráv a deníku, který si psala, se do ní hrabě Reden zamiloval na plese, konaném u příležitosti narozenin jejího strýce ministra von Massova v Berlíně, kde byla jako devatenáctiletá dívka oblečena v kostýmu květinářky. Proslula hlavně svou činností a aktivitami pro sociálně slabé vrstvy. Po Redenově smrti převzala vedení tzv. Biblické společnosti založené krátce před smrtí jejím manželem. Nechala vydat 6000 biblí, které rozdala slezskému obyvatelstvu. Na své náklady založila a vedla sirotčinec a chudobinec, učila děti svého služebnictva, v období hladu zřídila kuchyni vydávající polévku a chléb, během cholerové epidemie v letech 1833 a 1837 se aktivně zapojila jako nemocniční ošetřovatelka. Místním přadlenám v době nedostatku prodávala levně len a kupovala od nich přízi za ceny vyšší než bylo obvyklé. Soustřeďovala kolem sebe společnost stejně sociálně smýšlejících lidí. Mezi její přátele patřili členové pruské královské rodiny i král Friedrich Wilhelm IV. Hraběnka Friederike von Reden se ještě jako téměř osmdesátiletá dožila vztyčení pomníku svého manžela v roce 1853 a devět měsíců na to zemřela. Byla rovněž pochována v rodinné hrobce zbudované Redenem v parku jejich zámku v Bukowci. Viz [13] a [25].
  7. Královská huť - Königshütte (dnes město Chorzów) byla projektována již od roku 1779. Původně byly naplánované dvě koksové vysoké pece, projekt byl ale rozšířen na čtyři. První, zvaná Redenova, byla dokončena v roce 1802, druhá v roce 1808, třetí 1809, čtvrtá 1820.
  8. Po Redenově smrti o na něm napsal J. W. Goethe: „.......vynikající bylo na něm právě to, že žádná jeho vlastnost nevyčnívala nad jinou, nýbrž všechny se v něm rozvíjely a tříbily ve stejné míře do jediné vzácné velikosti“. Viz [15].
  9. Redenova hrobka v Bukowci - tzv. „Opactwo“ je stavbou v gotickém stylu s věží a podzemím. V zámeckém parku byla kromě ní vybudována řada dalších objektů v romantickém stylu té doby, jako umělé ruiny, rybářská chata, rozhledna, svatyně Athény, umělá jeskyně, kaplička, kruh druidů ad.
  10. Erdmann Theodor Kalide (1801–1863). Syn hutního inspektora v Königshütte. V mládí se vyučil v hlivické Beyerhausově modelářské dílně, dále studoval v Berlíně u Stilarského a na berlínské akademii. Byl autorem řady litinových plastik a významným klasicistním sochařem.
  11. V době příprav výstavy umělecké litiny v chorzówském muzeu v roce 2002 byla zcela nečekaně předána neznámým dárcem do sbírek muzea Redenova hlava pocházející z předešlého pomníku, zničeného v roce 1946. Záhadu, kde byly tyto pozůstatky celou dobu uloženy, se nepodařilo objasnit, neboť dárce zůstal v anonymitě. Viz [28].
  12. Aus einem Guss, Berlin, 1988, s. 151 – 160.
  13. Bioghrafisch-Bibliographisches Kirchenlexikon, heslo Reden, Friederike. www.bautz.de/bbkl/r/reden_f.shtml.
  14. Dębowska, E.: Złoto dałam za żelazo. Dziewiętnastowieczna biżuteria żeliwna. (http://polskijubiler.com/archiwum.php?co=spis&id=19.)
  15. Eberhardt, F.: Ein Eid brachte ihn zu Fall. Porträt: Friedrich Wilhelm Graf von Reden. (www.luise-berlin.de/bms/bmstxt99/9907pora.htm.)
  16. Eberhardt, F.: Minister von Heinitz – ein Wegbereiter der Reformen. (www.berlinischer-monatschrift.de/bms/bmstext/9806prae.htm.)
  17. Hintze, E.: Gleiwitzer Eisenkunstguss, Breslau 1928.
  18. Christoph, H.: John Baildon. Zarys biografii. Katowice, 1996.
  19. Kienitz, R.:Porträt Friedrich Wilhelm Graf von Reden (1752-1815). (http://home.arcor.de/kulturhaus/Bibliothek/Bibo/reden.htm.)
  20. Laboutková, I.: Rudolf hrabě Vrbna – nejštastnější horník a hutník své doby. In: Rozpravy NTM 181. Z dějin hutnictví 33, Praha 2003, s. 90-96.
  21. Müller, H. a kol.: Dějiny Německa. Praha 1995.
  22. Nadolski, P.: Z dziejów pomnika Fryderyka Wilhelma hrabiego von Redena w Królewskiej Hucie. (www.rams.pl/ras/ras/pol/oslasku/02a/0208vonReden.htm)
  23. Osinkowska, M.: Park i pałac w Bukowcu a krajobraz Sudetów. (www.pl/sources/forum/studenckie/bukowiec/bukowiec07.htm)
  24. Sczepanek, P. K.: Dzień odsłonięcia pomnika Fryderyka Wilhelma von Redena w Chorzowie – 6 września 2002 r. (www/slonsk.com/infos/02c/Dzienodslonieciapomnika.htm)
  25. Sczepanek, P. K.: Pomocna Fryderyka Hrabina von Reden dla miejscowych Ślązaków. Silesia Superior, Nr. 4, 2002.
  26. Sczepanek, P. K.: Reden-Denkmal am 6. Sept in Königshütte O/S. (www.slonsk.com/infos/02c/RedenDenkmal.htm)
  27. Sczepanek, P. K.: Schlesisches Eisen – Zum 250. Geburtstag von Friedrich Wilhelm Graf von Reden. (www.slonsk.com/infos/02c/SchlesischesEisen.htm.)
  28. Sczepanek, P. K.: Śladami zatraconej kultury. (www.slonsk.com/infos/02c/Sladamizatraconejkultury.htm)
  29. Sczepanek, P. K.: Wer ist nun der Friedrich von Reden? (www.slonsk.com/infos/02c/WeristnunderFtriedrichvonReden/htm)
  30. Schmidt, E.: Der preussische Eisenkunstguss, Berlin, 1981.
  31. Stebe, J.: Königshütte: Graf Reden kehr heim! In: Oberschlesien, 9/ 2002. (www.slonsk.de/Slonsk/Cprs/UO/GrafRedenkehrtheim.htm)
  32. Wieczorek, E.: Fryderyk Wilhelm hrabia Reden. (www.gornyslask.pl/krajoznawca/zeszyt_16/hrabia_reden.htm)

Texty k obrázkům, které vyjdou v r. 2005 v Rozpravách NTM

  1. Průmysl a hornictví Horního Slezska v roce 1806. (Převzato z knihy: Christoph, H.: John Baildon. Zarys biografii. Katowice, 1996).
  2. Pohled na Královskou huť (Königshütte) se třemi vysokými pecemi po roce 1809. Mědirytina, autor F. J. Endler. (Převzato z knihy: Salewski, W.: Alte Eisenwerke in Schlesien und Mähren).
  3. Tzv. opactwo – Redenova hrobka v zámeckém parku zámku v Bukowci kolem roku 1800. Mědirytina, autor Harnapp. (Převzato z internetových stránek www.pl/sources/forum/studenckie/bukowiec/bukowiec07.htm. Viz [23]).
  4. Pomník se sochou hraběte Redena. Sochař August Dyrda podle původního návrhu Theodora Kalida. Město Chorzów 2002. (Foto Bedřich Ambrož).

IRENA LABOUTKOVÁ

Mgr. Irena Laboutková ( * 1957) je kurátorkou sbírkové kolekce litiny v Národním technickém muzeu , kde působí v odd. metalurgie. Předtím se jedenáct let zabývala v NTM expozicí času, ke které sestavila katalog, publikuje. Přehled její odborné práce zřejmě bude v jubilejní publikaci k století NTM v roce 2008. Korespondovat s ní je možné na adrese : irena .laboutkova@ntm.cz

(Text 29 www HM SMČ- březen 05 ( klíčová slova: von Reden, Irena Laboutková, litina, Slezsko)

text 30

konference INHIGEO

Mezinárodní konference
Komise pro Studium Historie Geologických Věd (INHIGEO),
která se bude konat v Praze a ve Valticích ve dnech 2-12 cervence 2005, na téma

Historie geofyziky a jejích oborů

Pre-meeting program

2.-3. July (Saturday and Sunday) - a special two-day excursion through the Terciary volcanism and hot spring regions of the West Bohemia (Kammer-Huegel, Doupov volcanic massif, Carsbader and Joachymsthal hot springs), visit to W. Bohemian spas (Marienbad, Carlsbad, Francisbad, Joachimsthal), visit to W. Bohemian seismic swarm region (Cheb/Eger, Kraslice)

Official meeting program

4. July (Monday)
morning - meeting of the participants in Prague, registration
11.00 – opening addresses
afternoon – invited papers presentation
evening – welcome party

5. July (Tuesday)
morning - lectures, sessions
afternoon – posters

6. July (Wednesday)
whole day excursion to North Bohemia tertiary volcanic area „Mid-Bohemian Mountains“, Řip Mt. Visit to historical towns (Litoměřice, Úštěk)

7. July (Thursday) whole day
morning - visit to Prague hist. city
afternoon – visit to Prague geological surrounding (Barrandien, Divoka Šarka Hills)

8. July (Friday) whole day
excursion to the NE Bohemian sedimental Plate, calcit and sandstone formations, visit to historical town (Melnik castle – lunch)

9. July (Saturday)
morning - deparure from Prague to Lednice. Stops in Kutna Hora (histor. mining) and Brno (trilobit collection),
evening - arrival to Znojmo

10. July (Sunday)
morning – lectures
afternoon – visit to historical towns (Znojmo, Mikulov)
evening - Farewell party in a wine cellar (banquet)

11. July (Monday)
morning - departure from Znojmo to Prague via Dyje river Protected Natural zone,
visit to historical towns (Slavonice, Telč, Jindřichův Hradec, Tabor)
evening – arrival to Prague.

After meeting program

12. July (Monday) whole day visit to the Bohemian Karst region, Pribram and Jilove hist. mining egions (incl. hist. mines visit)

(Text 30 www HM SMČ- březen 05-INHIGEO-historie geofyziky-konfrence)


PERLIČKA k Text 10 www HM SMČ T–XI turistika průmyslová–v Čechách (viz BASIS)

Exemplář publikace , o níž jsme tam psali ,dostala darem knihovna NTM včetně anglického souhrnu z konference v jiné publikaci, který pro zajímavost otiskujeme. K překladu do češtiny nebyl důvod a pokud jde o souhrn, je volnou tvorbou anonymního redaktora publikace, který, jak už psáno, přišel mi i mému kolegovi spíše jako cenzor chtěl být zřejmě aktuální za každou cenu.

Vzpomíná Miloš Zárybnický

<<< Kliknutím zobrazíte větší obrázek

text 31

POLSKÉ HORNICTVÍ 1.

V tomto seriálu se každý měsíc dozvíte o hornictví i některých souvislostech s energetikou u našich sousedů. Stručné informace jsou utříděny klíčovými slovy s příslušným indexem , který vám usnadní orientaci až bude řada POLSKÉ HORNICTVÍ početnější. Hlavní zdroje informací, jako Gazeta Wyborcza (GW) a Górnik (G) uvádíme a pokud budete potřebovat, můžete obdržet ke klíčovému slovu podrobnější informaci, kopie příslušných článků a podobně ODBOROVÉ HNUTÍ (*o1)

EXPORT UHLÍ a koks (*e1)

Jak známo již v minulém roce vzrostl . Koksovatelné uhlí pro jen obvod Jastrzembie, pokud by došlo v příštím roce k odpovídajícímu systému exploatace, by v roce 2010 dosáhlo O,5 milionu tun při investičních nákladech 104 milionu zlotých. Podle Górnika nr.10/05 export 13,5 mln tun v nejbližších letech může růst ročně o 1-1,7 mln tun . Tato orientační čísla a vládní dokument Restrukturyzacja górnictwa (*r1) s jistou strategii jsou v rozporu a vládním úředníkům by měl dělat starosti. Privatizace obchodní firmy Weglokoks (*W1) se jim jeví bezproblémová - konkurs byl vyhlášen , půjde o 2,5 miliardy zlotých(G10/5). Růst cen a zájem o uhlí na trzích Evropské unie od listopadu 2003 sleduje také Dziennik Zachodni, největšími odběratele, import, ceny uhlí (*cu 1). Např. mleté uhlí (miel)koncem roku 2003 šlo do Rakouska za 151 zl za tunu, v Polsku byl prodáván za 182 zl. Rozhodují také náklady na transport, kdy železniční doprava stojí až 50 procent nákladu na dobývání. Ve zmíněném případě tehdy lodní doprava dovolovala tunu prodávat kolem 100 zl. za tunu. v

ENERGETICKÉ UHLÍ (*e2)

Dodávky 1,5 mil.tun nízko sirnatého uhlí ročně na 15 let pro elektrárnu KOGENERACJA Wroclaw (*k2) a elektroteplárnu EC Krakow si sjednal katovický uhelný holding KHW . Obě tepelná zařízení si konkurují v dodávkách tepla a elektřiny a jsou součástí mezinárodniho gigantu Elektricite de France (EdF), kontrolovaného francouzskou vládou s působností ve 20 evropských státech. Včetně výnosu téměř 47 miliard euro ročně v EdF zamětnaných 140 tisíc pracovníků značně vyvrací častá tvrzení , že státní firma je nutně neefektivní a přináší ztráty (G11/5)

BELCHATÓW (*b1)

Již minulý rok byl zde z dobývání hnědého uhlí zisk kolem 600 mil.zlotých a také podezření, že odtud jdou peníze na podporu politické strany SLD. Přes presidenta města Rozparu ve spojení s poslancem Sejmu P., kterému hrozí vězení. S tím je svázané hledání, zda v komplotu působil také minulý nebo současný šéf firmy ? Její spojení s velmi zadluženými elektrárnami Opole a Turow v rámci holdingu BOT při jeho konsolidací dělá dojem, že ziskový důl Belchatów je také rukojmím bankovních kreditů. Od roku 2004 je v Belchatowe v provozu sportovní lyžařské středisko na úbočí haldy Kamiensk, vhodné pro lyžaře jak z Lodže (70 km ) , tak z Varšavy (160km)

Konsolidace energetiky kmenově (*k1)

K tomu způsobu, že dobývání uhlí, elektrárny a prodejci energie budou kmenově spojovány přijala vláda 7.června aktualizační dokument ministra financí k elektroenergetickému sektoru . Šachty a uhelné společnosti, které nebudou začleněny kmenově („ pionowo “) nýbrž horizontálně („ konsolidacje pozioma „) mohou mít potíže se značně integrovanými skupinami, pokud jim budou prodávat uhlí ! Komentáře k tomu (G12/4/05) soudí, , že kmenově zprivatizované skupiny budou odolnější proti politickým vlivům než dnes. Také se ovšem otevírá větší možnost , aby takové komplexy si kupovaly levnější zahraniční uhlí a tím ohrozili polské hornictví sotva se poslední dobou poněkud rozjelo.

ODBOROVÉ HNUTÍ (*o1)

Projevuje se na Polsko nezvyklým způsobem –sbližování jednotlivých hornických odborových svazů. OPZZ – Ogólnopolské Porozumienie Zwiazków Zawodowych- na obranu pracovních práv pořádalo ve Varšavě velkou manifestaci 19.května. Motivací byly problémy jako minimální plat, důchody a renty a jejich valorizace, termínové vyplácení odměn a další specifické požadavky včetně omezení privatizace a kritika už nevýhodných změn v zákoníku práce. Manifestace byla úspěchem také organizačním : ve srovnání s minulou zářijovou, spojenou se zapalováním budovy ministerstva hospodářství a bojem s policií. Byly jen petardy u parlamentu a výzdoba- toaletním papírem. Pro silnou organizaci hornickou zazněly hlasy 10. června 2005 na sjezdu odborářů z největších hornických svazů : černého i hnědého uhlí a mědi (G 12/05).

(Text 31 www HMSMČ červen 05 – hornictví polské 1 - 1. díl seriálu)

text 33

Conferenciér (duben 2005)

C 27.IV.05 Conferenciér+editorial

Připojen sub Conferencier 5 je Text 32 www HM SMČ- duben 05 Conferenciér + editorial (- klíčová slova: hornické časopisy, Zabrze -hornická turistika, konference, Hornická Příbram ve vědě a technice-konference

Zároveň Vám jako motto k dalšímu zkráceně reprodukujeme došlé sdělení:

HORNICKÁ PŘÍBRAM VE VĚDĚ A TECHNICE
P.O.BOX 41, 261 92 PŘÍBRAM
Tel.: 318 621 461, fax: 318 623 169
Obchodní soud Praha 1, Oddíl C vložka 30137
IČO: 615 08 608; DIČ: 002-615 08 608
č.ú. 1930194379/0800 u ČS Praha1

Vážená paní, vážený pane, ve dnech 10. 10. - 13. 10. 2005 se v Příbrami bude konat 44. ročník sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Do programu sympozia byly zařazeny sekce:

Základní téma sekce "Evropské hornictví - tradice a památky", na kterou doporučují garanti zaměřit náměty přednášek, je: "Ochrana a využití montánních památek".

V rámci sekce budou připraveny dvě exkurze:

  1. Podzemí v okolí jámy Anna, včetně nově otevřeného výtahu, výstava v galerii na dole Vojtěch.
  2. Prohlídka Muzea třetího odboje na Vojně

Cena exkurze: 147,- Kč (včetně DPH), cca 5 EUR

Cena za exkurzi zahrnuje: dopravu, oběd, odborný výklad a doprovod.

Program sekce je navržen následovně:

11.10. 2005 (úterý) od 10.00 hodin slavnostní zahájení sympozia
11.10. 2005 (úterý) od 14.00 do 17.00 hodin přednášky
12.10. 2005 (středa) od 8.00 do 16.00 hodin přednášky
13.10. 2005 (čtvrtek) od 9.00 hodin exkurze

Vložné: 3.689,- Kč (včetně DPH), cca 110 EUR

Vložné zahrnuje: vstup na přednášky, servis po dobu konání přednášek, sborník anotací v tištěné formě, CD se záznamem všech přednášek sympozia HPVT (v jazyce ve kterém byla autorem předána), vstup na "Přátelský večer" 11.10. 2005, vstup na "Slavnostní hornický večer" 12.10.2005.

Prosíme všechny oslovené o zaslání odpovědního lístku do 20.5. 2005 na adresu:

Hornická Příbram ve vědě a technice
P.O. Box 41
261 92 Příbram 2
e-mail: marcinikova@diamo.cz

Další informace o 44. ročníku sympozia HPVT získáte na internetových stránkách : Střední průmyslové školy v Příbrami ( www.spspb.cz) nebo DIAMO, státní podnik (www.diamo.cz).

Dodání čistopisů přednášek nejpozději do srpna 2005.

Program sympozia bude rozesílán v druhé polovině srpna 2005.

Garanti sekce žádají zájemce (autory) o dodržení uvedených termínů. Prosíme také o rozšíření podaných informací do okruhu známých osob a institucím, které by mohli projevit zájem o účast na sympoziu.

S hornickým pozdravem " Zdař Bůh " Ing. Jiří Šich (za odborné garanty sekce)

Příloha: Odpovědní lístek

ODPOVĚDNÍ LÍSTEK - historické sekce, sympozium HPVT 10.10. - 13.10. 2005
Jméno, příjmení,titul:
Organizace:
Adresa, tel./fax/e-mail:
Zúčastním se historické sekce sympozia HPVT jako posluchač: ano ne
Přednesu přednášku na téma:
Zúčastním se exkurze: č. 1 ano ne
Zúčastním se exkurze: č. 2 ano ne
Podpis:

Možná, že ohlásit pozvánku jako motto se zdálo divné, ale byl to oslí můstek konferenciéra k následujícímu. Zavedeme vás, opět, do Zabrze.


V Zabrze jakoby se s konferencemi k průmyslové turistice roztrhl pytel . Koná se tam 12. a 13. května 2005, po nedávné , už další! Zas o " průmyslovém dědictví jako novém produktu pro turistiku a rekreaci. Neobtěžovali jsme se zařadit to do aktualit výše, protože nám organizátoři dali vědět s malým předstihem a podle všeho dalšího se zdá, pokud jde o hlásané "mezinárodní zkušenosti a transfér know how" nepůjdou asi tak rychle, jak inzerují a jak katovicko-varšavský programový komitét dal akci do erbu. V Zabrze zatím , mimo presentací zkušeností z Porýní (srv. zde např. text 1 a 15) a tamní občasné pohledy na Ostravsko,( když jinak v našich krajinách nebývá podobný záměr včas a dostatečně propracovaně hlásán,) nejsou dosti přesvědčivé. Snažili jsme se v tom pomoci, nejméně dvakrát důkladněji (srv. zde text 10, kde nám redaktor k omáčce tu základní přílohu, závěr (kontakty) do knižky nedal).

Je sice po ruce vždy několik autorů, snad i schopných " z fleku" a bez písemné přípravy i k složitějším problémům REFEROVAT ( např. a nejen docent Lednický) a co hlavního OBOHATIT DISKUSI (dojde-li k ní a je-li dobře moderovaná !), ale jsme zase u toho, aby se to potencionální autoři dověděli s předstihem, VČETNĚ podrobnosti, tudíž včas. Jsou i otázky finanční. Když autor je ochoten cestu a pobyt si hradit,věnovat akci čas , neplatí jako v tomto případě žádné vložné, musí přesto dát na překlad svých myšlenek do polštiny či angličtiny kolem 2000 korun. Asi ho neutěší, když se objeví už pár týdnů po konferenci jeho přípěvek už v knížce ,o jejíž eventuální distribuci a významu nemusí být přesvědčen a je ledabyle, ale rychle redigovaná anonymem, jak to zmiňuji výše a už i jsme o tom psali. Polským kolegům jsme se k tom i zmiňovali, ale je tu i jazyková bariera. ("Vstupovat ale někomu příliš do jeho akcí znamená přibližovat se nezpůsobům paní Jílkové z TV " - varuje mne k textu právě redakční šotek a mrká očkem: "takto to ponech Miloši, dytˇ je hrozná tím skákáním do řeči - nebo to tam vrazím já- jsem přece i hacker")

Zkrátka to musí ještě vyzrát, reciproční spolupráce a koordinace!


HORNICKÉ ČASOPISY

Při volbě dle pravidla "z čísla vybrat jen jeden článek " (dominantní tématicky nebo má či bude mít historický význam) někdy anotaci rozšiřujeme, abychom vysvětlili názorněji důvody volby. Jsou časopisy v jednom čísle s více důležitými zprávami, kdy několik klíčových slov postačí obsah přiblížit. V takovém případě zmíněné pravidlo je vhodné porušit a pozorný čtenář si může zároveň povšimnout, kde redaktoři nevaří jen z vody informačních veletoků. Zájemci o kopii některého článku jí mohou dostat, pokud zašlou frankovanou obálku se svojí adresou

DIAMO (hejnic@diamo.cz)

Čís. 4/05 je zrovna dobrým příkladem k hořejšímu odstavci. Je tam vše podstatné pro návštěvníka Mariánské štoly na Příbrami a na pokračování Ing Petr Pauliš začal otiskovat přehled radioaktivních minerálů České republiky krom pokračování k tomu, kdy byl na Vysočině objeven uran, referuje k vodní štole Příbram (Alterwasserlaufstollen) také o tamních hornických pracích z roku 1548.

DŮLNÍ NOVINY (dulni.noviny@mus.cz)

V čís.6/05 je hlavním tématem změna vlastníků MUS a.s a Appian Group a.s. Novým vlastníkem je SEVEROČESKÁ UHELNÁ a.s. s cílem udržet firmu na energetickém trhu v horizontu několika desetiletí. Na jedno desetiletí (!) tiskařský šotek zdeformoval popisku pod ilustrační foto a aby Respekt zděděnou českou závist + bdělost a ostražitost udržel v pohotovosti ,zareagoval s arogantně přibroušenými otazníky , kde na to vlastníci vzali. Čís.6/05 má za hlavní téma (i dle rozhodnutí redakce) spojení lomů Jan Šverma a Vršany, bude to asi za pět let a k vyuhlení dojde "za několik desítek let". Autor (pim) se poněkud věnoval historie obou lomů a používané technice. K Centrumce zábavná příloha č.8 v souvislosti s návštěvou novinářů tvrdí, že jim byl zmíněn plán, který počítá s aktivním obdobím dolu do roku 2007.

GÓRNIK (gornik1@wp.pl)

Čís. 7/05 (v pořadí č.1763 od roku 1897 , kdy vycházel také v Ostravě !) si z historie "górnictwa" povšiml osobnosti Andrzeja Frycze (1925-1998), odborníka na ve větrání, klimatizaci a v teorii i praxi báňského záchranářství. Profesor Tadeusz Lasek(1910-1974), tvůrce řady progresivním bezpečnostních předpisů jako čelní představitel polského báňského úřadu (WUG), má své čestné místo v č.8/05.

Kromě podobných specialistů, kteří se do historie svými výkony zapsali se čtrnáctidenník vrací se k těm, kteří historii hornictví bádali a publikovali o ní. V čís.9/05 byl představen Hieronim Labecki (1809-1862) , který kromě mineralogie a geologie a hornického slovníku (1868) vytvořil na padesát publikací včetně dvoudílných dějin hornictví a hutnictví (1844) s dodnes významnými dokumenty a statistikami.

HORNÍK (josef.lys@okd.cz)

Sloupek č. 11/05 signalizuje evropský rozměr problematiky o restrukturalizaci a nabídce zkušeností, dané moravskoslezskému hornictví a hutnictví ze strany CCMI -poradní komise pro průmyslové změny. Ta působí po ukončení platnosti Smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli v říjnu r. 2002.

Co přinesou konkrétního další kontakty ? Podobné otázky na základě článků v čísle 12 si lze klást nad setkáním českých a polských podnikatelů ve Wodzislawi, což bylo již pátým fórem partnerských měst Karviné, Havířova, Wodzislawi a Jastřembia. A také za skončenou březnovou konferencí PRŮMYSLOVÁ KRAJINA- k její revitalizaci, z níž vzešel sborník s referáty péčí Obchodně podnikatelské fakulty Slezské university (OPF SU).

Josef Lys a Bohuslav Krzyžanek připravili do č. 17 rozhovor s primátorem hornického města Jastřembie, které má dlouhodobé partnerské vztahy s Karvinou a Havířovem.V rozhovoru se dotkli i Jastřembské uhelené společnosti a její privatizace i zájmu KARBON -INVEST KAPITÁLOVÉ(do JUS chce kapitálově vstoupit). Primátor Janecki připomenul k tomu, co město investičně od JUS získává, že už neopropouští a zaměstnaá dalších asi tisíc lidí. Souvisí to ovšem , zdánlivě velké číslo, s tím, že je též generační výměna, lidé odchází do důchodu.

V č.13 článek o pracovnících dceřiných společností VOKD ve Španělsku, kde celková délka ražeb od roku 1991 dosáhla 60 km, připomíná dávnější představu někdejších petřvaldských kolegů o elaborátu, který by shrnul iniciativy a výkony našich havířů ve španělském království případně i na jiných zahraničních postech. V č.14/05 nezapomněli v rámci celkem pravidelných zpráv zmínit plenárku Klubu přátel Hornického muzea OKD k výkonům , dosaženým od roku 1988 při spojení s nadací Landek za účasti asi 400 členů a 25 firem a předchozím čísle činnost přednáškovou, přiblíženou vhodným textem Libora Vidličky.Jeho kvalitní ilustrační fotografie vrtací hlavy komplexu Demag TVM 55M s dokonalými popiskami a stromořadím v pozadí by se mohla stát centrem plakátu k myšlence, o níž píšeme už řadu let: chránit exponáty před korozí, před vlivy počasí.

CHRÁNIT EXPONÁTY PŘED KOROZÍ, PŘED VLIVEM POČASÍ

V našem Conferenciěru ob měsíc bylo glosováno v souvislosti s Krásnem a je to problém celorepublikový.

LHOSTEJNOST VŮČI KOROZI , NEPOCHOPENÍ, ŽE JE NUTNÉ S NÍ KALKULOVAT PŘI KAŽDÉM ZÁCHRANNÉM AKTU JE NESLYŠITELNÝ REFRÉN PRO VĚTŠINU LAICKÝCH OCHRÁNCŮ I RENOMOVANÝCH PAMÁTKÁŘŮ, KDYŽ VYZNÁVAJÍ SVÁ STANOVISKA . Na Příbrami asi před třemi desítkami let měli ve štole volně pro návštěvníky rozmístěné i drahé mechanismy a exponáty s vědomím, že je tam vysoká vlhkost. Když jsem byl budovateli muzejní expozice, obětavými dobrovolníky, pozván ke konzultaci s tím, že prý "existuje jakási vaselina, kterou se exponát natře a vydrží i rok dva ve vlhku a vůbec nerezaví", věděl jsem, že bude asi zle.

Z archivu Statní bezpečnosti se vyneslo a bylo i mezi muzejníky známo , že existuje jistý naštvaný permoník , kterého ostatní vyloučili asi před 250 roky "pro jistý mravnostní delikt navždy z KOLEKTÝVU " a na šachtách různě škodí jak pilous černý na sýpkách -experimentuje s korozí. Přes jistého dlouhá léta hospody studujícího báňského akademika , který se jen kvůli chlastu nechal zapsat do seznamů StB jako placený informátor pod jménem "Konzument A" (A dle alkoholu), byl spolehlivými soudruhy zjištěno téměř veletucet (=60, kdo to neví!) jmen, která onen permoník prý měl. Konzument A o něm mimo neustále doplňované jména více říci neuměl. Kdysi byl od něho ten permoník doučován fyzice , také co to je rosný bod, vlivy teploty atp. , až tvrdil, že vlhkost může být víc než stoprocentní. Také jí nejrůznějšími nezpůsoby zvyšoval. A pokusy -praktickými zásahy do větrání se mu dařilo korosivní prostředí zřetelně měnit. K horšímu. V podzemí je vlhko ale vždycky a tak havířům permoníkovy experimenty, jako zrovna vypadlá lutna nebo přehrazení odvodňovací stružky nevadily, někdy to přičítali přírodě. Staří znalí horníci mu říkali Rezatá pracka, protože neustále rez někde oškraboval, měřil její vrstvy, jak jí přibývá. V období privatizace , kdy se na šachtách měřičská oddělení rozpadala a měřiči si domů na památku brali různé přístroje nebo je přenechávali sběratelům, aby na muzejníky moc nezbylo, permoník Rezatá pracka si bokem obstaral šupléru a mikrometr. S touto inovací (aby mohl měřit , jak rzi přibývá ) měl i jisté literární plány. Měření shrnout, napsat skripta o korozi a po muzeích podniknout přednáškové turné. Asociace muzeí a galerií mu tento plán hravě a přesvědčivě rozmluvila. Je prý tendence včetně velkých zařízení konservační a restaurační dílny rušit, tak nač se o tom něco učit .Natož od permoníka! Tyto a podobné záležitosti se vyřeší externími zakázkami hned , jak na to budou peníze. Jako jsou už na ochranky a podobné SECURITAS, které živí někdejší policisty (to v lepším případě) nebo důchodce , kterým stačí pár korun na hodinu čímž zbude na další nehlídajících šéfy a příslušnou administrativu. Je to prý levnější a hlavně "v Evropě to mají už dávno - a vyplatí se to."(Komu ?-ptá se redakční šotek).

Odbočil jsem od někdejší příbramské konzultace - a proč bylo zle. Když jsem zakladatelům už tehdy poměrně vzácné přístrojové "výzdoby " mokrého překopu doporučil to vše zrušit, skladovat a ukazovat to mimo vlhké prostředí případně v temperované místnosti , dívali se na mne velice zklamaně, že tu ochrannou vaselinu neznám. Jako by jim tehdy asi nepoučenej Rezavá pracka šeptal zároveň o mně do ucha : "Kecá, kecá, recept říct nechce"

Něco podobného se mi stalo v Plané u ML, když měli zakladatelé expozice zpočátku ve Šlikově štole vitríny také s celkem vzácnostmi připravené rezu v plen. Na celkem jemné upozornění vůbec tehdy nereagovali , ale nedávno mi Jan Teplík říkal, že s tím jdou jinam, na lepší. Jestli jim to našeptal dnes už poučený Rezavá pracka a co s ním vůbec je, se asi už nedozvíme.

SLAVKOVSKÝ ZPRAVODAJ

vydávaný Městským úřadem v Horním Slavkově v dubnovém čísle z kronik Ladislava Součka přibližuje město a hrad Loket.

ZPRAVODAJSOKOLOVSKA UHELNÁ, a.s. (srubarova@elisa.cz)

HORNÍK * GEOLOG * NAFTAŘ
Vychází měsíčně jako příloha týdeníku pro sociální otázky SONDY. V č.12 je informace k vyjednávání o ekologických limitech, zda mohou být zachovány. Nejít za ně, nevytěžit potřebnou miliardu tun hnědého uhlí, nacházející se už za limity, tak předpokládaná chybějící energie by prý stála víc bilion korun a (dovoz plynu). Rudolf Unger z rozhovoru s odborovým pracovníkem Miroslavem Tlapákem vytvořil přehledný text i k tomu, kolik hnědého uhlí je k dispozici a k jaká je tudíž životnost lomů. Těžba za limity = přesídlení 2000 lidí a další snadno představitelné konflikty.

V příloze 15. čísla Sond (HGN č.5) předseda odborového hornického svazu (OS HG) Jan Sábel hodnotí 15 let svazu včetně přínosu ze společného majetku řady odborových svazů, které si jej nerozdělili, ale dali ho pod společnou správu a přináší jim užitek.

Všimli jsme si jen dvou okruhů případného jednání odborářů , kteří se při komunikaci s veřejností, managementem, při náboru nových členů musejí umět prosadit. Příprava formou přednášek, kurzů, nácviku relaxace v případě stresu u podobných jednání patří mezi základní výzbroj odborových funkcionářů, kteří musí sáhnout i k nátlakové akci, není-li se zaměstnavatelem nebo s vládními úředníky možná dohoda. Bc. Dagmar Šaškova z hornického odborového svazu ve spolupráci s kolegou Martínkem, který má na starosti vzdělávání ve všech 30 odborových svazech , se těmto formám věnuje řadu let. Jaká je situace dnes mi není známo , ale zpočátku byla tato nakročení k vzdělávání k získání sebevědomí, poznání vlastních kvalit a práce na rozvoji osobnosti mnohými funkcionáři podceňována. Protože naše matiční stránky sledují také odboráři, tak pro úplnost z " kuchařky ", z cyklu dle paní Šaškové, jsme vybrali názvy témat a ilustrační aforismy , které vtipně a názorně dokreslují vážné partie školících autorčiných textů. Zároveň s jejím článkem v 12. Čísle Sond si můžete udělat dokonalou představu situací , v kterých se musí zastánce oprávněných zájmů promyšleně i někdy pohotově orientovat v a předtím se k tomu trénovat.


Cyklus přednášek pro odboráře

Které je možné absolvovat ve své odborové organizaci, po dohodě s lektory jako cyklický po dobu jednoho roku či několika let. Je rozdělen na přednášky zabývající se rozvojem osobnosti, dále ty, které potřebuje odborový funkcionář ke své běžné práci.

Podnikové klima a podniková kultura

má krédo: Přátelské slovo nic nestojí a přece je to ten nejkrásnější ze všech dárků.

Rétorika aneb nauka o umění se vyjadřovat

Bez myšlenky není skutku. Slovo má lehkost větru a sílu hromu. Lidé nejvíce mluví, když nemají o čem.

Komunikace - vyjednávání

Jsme to, co opakovaně činíme. Dokonalost není čin, ale návyk.

Organizace a řízení

Každý člověk má v druhém člověku zrcadlo, v němž může jasně vidět své vlastní chyby. Většinou se však chová jako pes, který štěká na zrcadlo v domnění, že tam vidí cizího psa a ne sebe.

Učení dospělých

Plné využívaní mozkové kapacity je užitečné, je nejlepší ochranou před stárnutím a nejlepší cestou k uchování duševní zdatnosti.

Stres - rezervy výkonnosti a relaxační techniky

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl měnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.

Jaké nároky má zaměstnanec, při prvním vstupu do zaměstnání, nebo nezaměstnaný občan Stárnutí není nic jiného než zlozvyk, na který opravdu zaměstnaný člověk nemá čas. V nekonečnu života, kde se nacházíme, je vše dokonalé, úplné a celistvé. Život se však neustále mění. Neexistuje začátek ani konec, jen běh a koloběh hmoty a zkušeností.

Po tomto přijatém poučení k zaměření na rozvoj osobnosti, získání sebevědomí a poznání vlastních kvalit čekají na některé odboráře témata prozaičtější , která autorka kurzu ozdobila také případnými krédy:

Přechod z jednoduchého na podvojné účetnictví, změna zákona o DPH, Daňové předpisy

Jen dobrému hospodáři se urodí květy a ne plevel.

Zákoník práce (tzv. Eurozákoník)

Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe

(Evropského zákonodárství si všímá i nás pan president, ústavou počínaje. Takže krédo v tomto případě platí i pro něho !? A nemuselo by mu uškodit -poznámka redakčního šotečka)

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Nad lidskou blbostí se nedá zvítězit, ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.

Nátlakové akce

Krédo: V jednotě je síla

Hořejší výběr z textů Bc. Dagmar Šaškové je v BASIS zařazen sub Text 33 www HMSMČ - klíčová slova: odbory a vzdělávání


Mimo HGN do Sond č. 11 přispěl předseda hornického odborového svazu Jan Sábel v souvislosti se vzrůstem chráněných oblastí flóry a fauny a jejich vlivu na další cestovní ruch , (nejspíš i stavební ruch), na rozšíření těžby, budování průmyslových zón, omezí průmysl… Jde o názor diskutabilní, k němuž se předsednictvo tripartity možná vrátí, když nemělo možnost se předem vyjádřit a schváleno je už vše vládou. Ambrozkův vládou schválený návrh na rozšíření chráněných území je obecně kritizován pod titulkem, otázkou, zda se stane z České republiky velká rezervace.

DOMNÍVÁME SE, ŽE SÁBELOVY OBAVY V TOMTO JSOU NADBYTEČNÉ: KOMU VÍC NEŽ HORNÍKOVI JE PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ POTŘEBNÉ ,NEJEN Z HLEDISKA ZDRAVOTNÍHO?! Hodí se připomenout z jiného (zdánlivě) tábora, že TECHNICKÝ TÝDENÍK a jeho šéfredaktor Jan Baltus pravidelně a zasvěceně bojují za budování promyšlené infrastruktury, ale s respektem (!) k životnímu prostředí, k zemědělství. Má se rozvíjet další stavební ruch nebo raději věda a výzkum, kde má podle nejnovější statistické příručky Ostravsko jen 8 procent kapacit ? Když něco chtít na "Praze" a šklíbit se na pragocentrismus po severomoravsky (jak je odtud častým zvyk , fráze, gesto), tak určitě a hlavně, aby se dávalo násobně víc na vědu, vývoj a výzkum a přenos jejich výsledků do průmyslu . K tomu i právní prostředí je důležitější a aktuálnější, než dobudování dálnice odkudkoliv kamkoliv. K nedomyšlenostem řadím i politikářské trasování zón, jako výraz blahovolného vymezení "fleku", kde si podnikatelé jak v líhni bezmála vysedí zlatá vejce. Připomíná to suplujícího matikáře na tělocviku, který hodí třídě na hodinu pumlíč a míní, že je stejně dokonalý na tělák , jak ten mladej , studovanej, z fakulty telesný kultury a sportu. Příměr se veselostí nehodí, když jde o vymezování zóny po šulcovsko- severočesku a odejme se zemědělci jeho půda.

(Text 33 www HMSMČ duben 05 - klíčová slova: odbory a vzdělávání, Šašková Dagmar)

text 34

Conferenciér (květen 2005)

V pořadí našich webovek již sedmý. Následující Text 34 www HM SMČ- květen 05 Conferenciér + editorial: u něhož jsou vloženy texty 35 hornická hudba, text 36 k hornickým pomníkům a text 37k zvukům v dole a písním hornickým a za textem 38 o hornickém průvodci muzea Rybnik jest vysoce klíčové slovo BASIS, za kterým je shrnuto od listopadu min. roku vše podstatné námi vydané.

Čekali jsme více ohlasů na naše webové stránky...

Rozpaky z toho nemáme: dál do Internetu, onoho už příslovečného dobra i zla, proudí z „ Domu pod stožárem “ (=adresa HM SMČ, 154 00 Praha 5-Lochkov 144 ) cizí i naše více či méně dokonalé texty. Kontakt s námi máte i přes hornik@centrum.cz tel. 257911414 se záznamníkem. Možná je i SMS na mobil 728 782 570, ne vždy dostupný, který je v mnoha místech nutné a slušné vypínat.

Vynechána je dnes výjimečně rubrika HORNICKÉ ČASOPISY (= HČ za květen) s tím, že v červnovém vydání z každého titulu připomeneme místo jednoho dva dominantní články. Kritikovi „vůbec si nevšímáte časopisu UHLÍ RUDY “ připomínáme, že nás nenapadlo že pro základní význam tohoto měsíčníku i pro historii hornictví by některý ze skutečných montanistů tento časopis pravidelně nesledoval! Při té příležitosti vzkazujeme tomu, kdo by nám mohl darovat čísla 5, 6, 9 ze 40. ročníku Uhlí,rudy(1992), že se s ním bohatě vyrovnáme!

Conferenciér+editorial OD LISTOPADU MINULÉHO ROKU POSTUPNĚ KROMĚ ČINNOSTI UVÁDĚCÍ PŘIPOMÍNÁ , NĚKDY TROCHU ŠTIPLAVĚ NEBO VÝSTŘEDNĚ, DLUHY MATIČNÍ I JINÝCH SUBJEKTŮ, VŮČI HORNICKÉMU DĚJEPISU, VŮČI ZÁSADÁM PRAXEOLOGIE (ČILI NÁLEŽITÉHO, DOKONALÉHO JEDNÁNÍ, JAK JÍ DEFINOVAL JEJÍ ZAKLADATEL T. KOTARBINSKI), VČETNĚ NENÁLEŽITÝCH PRAKTIK Z HLEDISKA MUZEOLOGIE A MUZEOGRAFIE. NEŽ SE NAPLNÍ ROK NAŠÍ ČINNOSTI NA OBNOVENÝCH WEBOVÝCH STRÁNKÁCH V LISTOPADU ROKU 2005, BUDEME TAKÉ OTISKOVAT počínaje příštími webowkami OHLÉDNUTÍ, SHRNUJÍCÍ THESE ZÁSAD „ SPRÁVNÝCH MRAVŮ “ NAŠEHO ŘEMESLA.Chcete-li poznat, jak eventuálně z těchto „ dluhů “ a co již vykonáno bylo, jaká má být strategie naše i s námi spřátelených organizaci, vstupovat budete v červenci na na Vašich PC k tomu přes lištu ÜPRAVY + NAJÍT, kam si podle klíčových slov v BASIS vše potřebné. Zkuste si to se slovy BALTUS nebo VŮČI KOROZI.

Hornictví bylo po staletí profesí VZORNĚ mezinárodní. Už ve středověku zkušení havíři, bez ohledu na jazyk mateřský a národ, z kterého pocházeli, konali své ctihodné povolání tam, kde byla surovina. Tudíž myšlenka nadnárodní, evropanství a její dimense myšlenková, principiální, se nedá zahodit a odbýt spory politikářskými ( Česko) nebo ekonomickými ( Francie s referendem , výsledkem neseným také obavami o práci, o příliv cizozemců ). Samozřejmě nelze za ní jen nadšenecky táhnout (a jen pro ní bezmyšlenkovitě hřímat) či nechat se táhnout politikáři , kterých je zřejmě v Čechách víc než májovek. Prubli jsme si k tomu náš , snad příliš osobní POHLED (viz níže obdobným postupem jaký je signalizován o odstavec výš).

(Text 34 www HM SMČ - květen 05 - Conferenciér + editorial, v pořadí od obnovy webových stránek matičních již sedmý, do něhož jsou vloženy texty další: 35 dále text 36 ozvučení, na konci pak vše orientující BASIS a z klíčových slov: hornické časopisy , Jan Baltus, Technický týdeník, časopis UHLÍ RUDY)

text 35

Ohlédnutí za hornickými kapelami

Prsty jedné ruky by stačily k sečtení současně existujících a není mnoho pamětníků na jejich působení, repertoár a jména kapelníků.

Na Mostecku dluží hornický dějepis vzpomínku Jiřímu Švýcarovi (1908-1977), občanským povoláním skladníkovi na bývalém dole Jan Hus v Kopistech . Byl kapelníkem mostecké hornické hudby a na jeho prostém pomníku v hořejší části lounského hřbitova , pár kroků výše od rozptylové loučky, by neměla chybět hornická kladívka.

O tom jsme se shodli s lounským Karlem Korencem (1944), který po vyučení a hornické VŠPH (hlubinné dobývání ) působil od roku 1962 také na stejné šachtě jako Švýcar ( # Jan Hus). Většinou jako revírník. K tomu si přidal Karel také v hudební škola 6 let studia houslí a ještě baskřídlovku. Volný čas uměl bohatě využít v několika kapelách , už v roce 1965 se pokoušel založit podobné hudební těleso jako Buřinky.

Kromě dechovky patřila mezi jeho zájmy gymnastika, kynologie, divadlo, podnes pak je to karate. Od dětství si přál s hudbou působit v nějakém cirkuse, bydlet v maringotce a bylo mu 17 nebo 18 roků, když si oblíbil Hašlerovy písničky začal mít rád vesnické taneční zábavy. Podnes se věnuje technickému zabezpečení kapely Lounská ká 13, ve které je v současné době kronikářem.

Z podzemí se vrací (zleva) Karel Korenc a Zdeněk Verner (revírníci )
a zástupce úsekáře Miloslav Ryll ( # Jan Hus, Kopisty, 60. léta 20.století)

(kliknutím na obrázek zobrazíte větší)

(Text 35 www HM SMČ - duben 05 - (klíčová slova : kapely hornické, Korenc Karel, Švýcar Jindřich, Mostecko-důl # Jan Hus)

text 36

Příbramsko-Podkrkonošský Permoník (PPP)

Příspěvek do evidence spřátelených organizací HMSMČ.

Terénní bádání po hornických hrobech se zaměřením na hornické symboly na náhrobcích, funerální plastiky s hornickou tématikou i jiné skulptury s hornickou tématikou.

Představitelem PPP je Adolf Kučera ze Rtyně, člen Asociace muzeí a galerií ČR . Spolupracuje se Společností pro výzkum kamenných křížů při Muzeu v Aši – stará se o celorepublikový souboru drobných památek . Ke konci května 2005 Společnost eviduje cca 2300 drobných památek, v tomto počtu jsou tedy zahrnuty i drobné památky s hornickou tématikou.

Zásluhou PPP je evidenčně např. podchycen:

Další příznivce a spolupracovníky - dodavatele podkladů k evidenci hornických památek ze všech hornických revírů - přivítá jak PPP tak i SVKK při muzeu v Aši.

Kontaktní adresa: Adolf Kučera, Kostelecká 696, 542 33 Rtyně v Podkrkonoší, tel. 499 888 290, mail: ark.kucera@tiscali.cz.

Text 36 www HM SMČ - květen 05 - (klíčová slova: hornické pomníky a památníky, Společnost pro výzkum kamenných křížů při muzeu v Aši, Adolf Kučera)

text 37

OZVUČENÍ RUDNÉHO A UHELNÉHO DOLU

IDEOVÝ ZÁMĚR PRO NTM PRAHA)

Josef PŘÍPLATA

ANOTACE:
K VLASTNÍMU PROVEDENÍ ZÁMĚRU A TAKÉ PRO METODIKU LEKTORSKÉHO VÝKLADU SLOUŽÍ ÚVODNÍ STAŤ, DOPLNĚNÁ KONKRÉTNÍM TECHNICKY ZAMĚŘENÝM POPISEM S MAPKOU A PŘÍLOHAMI. ZÁMĚREM JE ZVÝŠENÍ AUTENTICITY OBSAHU EXPOZICE SE ZÁKLADNÍM ZDŮVODNĚNÍM A TAKÉ PRO POTŘEBU LEKTORŮ HORNICKÉ EXPOZICE.k ORIGINÁLU PRÁCE JE PŘIPOJEN POPIS JEDNOTLIVÝCH STANOVIŠŤ S CHARAKTERISTIKOU JEDNOTLIVÝCH HISTORICKÝCH OBDOBÍ.

Úvod:

Prohlídka více než 500 m umělých chodeb s uhelnými poruby, ražbami a specializovanými hornickými pracovišti vybavenými historickými důlními stroji má v Národním technickém muzeu v Praze ( dále „NTM“) své zajímavosti a specifika. Je zde nutný lektorský doprovod a výklad, z důvodu bezpečnosti návštěvníků a s ohledem na potřebný odborný výklad při popisu jednotlivých částí dolu.

Osvětlení, profily, rozměry důlního prostředí jsou věrně zachovány tak, aby zde mohly být umístěny odpovídající důlní stroje a předvedeny na příkladech jednotlivé těžební metody a ražby ve skále a v uhelné sloji. Navíc jsou spojeny těžební horizonty mezi sebou v rudném dole lezným oddělením, v uhelném dole svážnou dopravní chodbou, což umožňuje nezapomenutelný zážitek především pro děti. Mohou jednotlivá patra prolézt po žebříku, což se jim velice zamlouvá... 1)

Důlní expozice v NTM od otevření v padesátých létech 20. století mimo dalšího byla originální zejména v možnosti vidět a slyšet důlní stroje za chodu. Prohlídka se uskutečňovala z bezpečnostních důvodů s lektory v počtu nejvíce osmi návštěvníků. Již tehdy velmi energeticky náročné důlní stroje umocňovaly svým lomozem celkový dojem z umělého dolu. Bezpečnost návštěvníků zřejmě po menším úraze jednoho z nich rozhodla o ukončení tohoto experimentu. 2)

Záměr ozvučení expozice v dnešní době je tedy v určitém smyslu aktualizací původního stavu bez bezpečnostního rizika a počítá se zvýšením autenticity důlního prostředí. Zvuky jsou návštěvníkům prostředkem k lepšímu poznání málo známého prostředí, vyjadřují a vypovídají pocity a zkušenosti horníků v působnosti na jejich organismus. 3)

Návštěvníkovi se v netradiční formě přiblíží neznámé prostředí, může slyšet v uzavřeném prostoru pro něj někdy zajímavé zvuky různé intenzity a zabarvení. Užitek z úpravy expozice ozvučením je tak trojí: 1. poučení návštěvníků prostřednictvím vlastních dojmů, 2. ulehčení, zjednodušení výkladu lektorů s použitím názornosti, 3. možnost srovnání se známými zvuky dnešní moderní doby z nehornického prostředí.

A.Využití ozvučení pro lektorský výklad

Ozvučení strojů a modelových částí dolu slouží k dokreslení hornického prostředí. Je zde určitá možnost variability, kdy autentickou hlučnost strojů lze upravit po ztišení lektorem při výkladu, nebo se pracoviště s ozvučením jen projde. Záměrem není ze seriozní expozice udělat atrakci, jak by se na první pohled zdálo, ale jde zejména o prohloubení pozornosti návštěvníků, zvýšení instruktivnosti a názornosti. První kontakt se zvuky v dole je, tak jako ve skutečnosti na stanovišti 3 představující náraziště rudného dolu, při nástupu horníků do práce. Působnost ukázky je volena se vším co přináší toto pracovní místo v podzemí, připomínající provoz strojů v tovární hale.

K tomu je navržen tento výklad pro lektory : „ Náraziště hlubinného dolu každý fárající pracovník projde v úvodu a na konci směny. Setká se zde s množstvím nesourodých zvuků (působících na sluch většinou dohromady), které souvisí s odjezdem a příjezdem pracovníků osobním vláčkem na vzdálenější místa dolu, přípravou obsluhy náraziště na následnou těžbu a opakovaným příjezdem a odjezdem těžní nádoby, spouštějící fárající horníky. Všechny skutečné zvuky, které slyší člověk v úvodu a na konci směny (těžba – narážení plných vozíků, manipulace s prázdnými vozíky, materiálem) u tohoto vstupu a výstupu do vlastního podzemí jsou každodenní součástí průběhu směny“.

Ukázky v muzeu jsou voleny a upraveny tak, aby věrně reprezentovaly časový sled a částečně i vzájemné překrývání různě od sebe vzdálených zdrojů zvuku(ve zjednodušené formě ). Vše předpokládá prostorové rozlišení zvuků ve spojení s různou intenzitou hlasitosti, se záměrem - vytvořit správný dojem. Zvuková nahrávka ze skutečného dolu se hlavně v případě ozvučení náraziště pro náročnost prezentace stala proto jen výchozím bodem pro zpracování oddělením akustiky NTM.

K dokreslení následujících jednotlivých tematických bloků, věnovaných vývoji techniky v hornictví slouží autenticky nahrané primární zvuky strojů a doplňující zvuky ze skutečných hlubinných dolů.

Při návrhu bylo přihlíženo také k požadavku komplexnosti ozvučení dolů tak, aby nedocházelo k nepřirozeným „ hluchým místům“, případně k možnosti zdůvodnění těchto přirozených v dole se vyskytujících pracovišť bez zvuku. 1)

V důlní expozici zvuky naší ventilace v tomto případě navozují, dá se říct z 1/3 tato „ hluchá “ místa, která se z tohoto důvodu nemusí ozvučovat a přispívají k věrnému napodobování dolu.

Při realizaci ozvučení bylo nutné přihlížet k tomu, aby se jednotlivé zvuky příliš nepřekrývaly a pokud k tomu dochází, je to vlastní úmysl pro vylepšení autentičnosti (příklad ozvučení modelu míhadel, rudné stoupy, následuje časové zpoždění, potřebné pro informativní výklad lektora. Překrývání zvuků realizováno u náraziště. 2)

B. Modelace samostatně ozvučených pracovišť

První samostatná součást ozvučení označená v plánku expozice S1 (příloha 1) představuje ukázku simulovaného odstřelu skály při ražbě v ocelové obloukové výztuži se světelným efektem. Na modelovém pracovišti předvádíme všechny fáze hornické a střelmistrovské práce. Vystavujeme rotačně příklepovou pneumatickou vrtačku, profil chodby je navrtán a připraven po předepsaném utěsnění jílovými ucpávkami a spojením jednotlivých el. rozbušek k odstřelu (doplněno vše vystavenými ukázkami nefunkčních elektrických rozbušek, vyfukovačkou vývrtů, papírovou krabicí s imitací důlní trhaviny, jílovými ucpávkami, nevodivým nabijákem, přívodním elektrickým vedením, ohmmetrem a interferometrem pro předepsané použití střelmistrem). Aktivní účast návštěvníků realizujeme možností „odstřelu“ pomocí skutečné kondenzátorové roznětnice. Následuje upravený zvuk výbuchu a světelný efekt jednotlivě časově odlišených okruhů vrtné sítě – vše doplněno vrtným a elektrickým schématem, který je připraven jen pro užší zájemce (příloha 4). Zrovna tak instruktivní popis pro lektory obsahující podrobně v mezích možnosti průběh trhacích prací a částečnou znalost technologického postupu zkracujeme na nejmenší možný rozsah informativních údajů, případně pro nejmenší návštěvníky omezujeme jen na konkrétní předváděnou ukázku.

K tomu je navržen tento výklad pro lektory : „Pro ulehčení práce horníků se provádí trhací práce.“ Skála se navrtává do hloubky 1-2 metry v několika okruzích (zde 5 okruhů). Do vývrtů se umístí výbušnina s elektrickými rozbuškami. Ucpou se jílem, propojí vodičem a pomocí elektrického kondenzátorového strojku se adjustované náložky z úkrytu po zvolání střelmistra „Pálíme“ odstřelí. Jednotlivé okruhy jsou časově a barevně odlišeny a vybuchují po sobě v cíleném odstřelu. Základní výlom provede první okruh, umožňují to vývrty tzv. zálomy uprostřed navrtané a nabité chodby. Výbuch zálomů je doprovázený nejostřeji znějícím zvukovým efektem. Postupně následují prohlubující se zvuky z dalších okruhů, uvolňující horninu do vytvořeného výlomu uprostřed. Nejhlubší je zvuk posledního okruhu, kdy zkušený střelmistr a havíř pozná podle intenzity a zabarvení zvuku, zda je provedena kvalitní trhací práce.1) Vše je vymyšleno tak, aby se kámen ve skutečnosti co nejvíce rozbil.

Druhá samostatná ukázka označená v plánku expozice S2 (příloha 1) informuje o nezbytnosti preventivního a nepřetržitého měření výbušného plynu metanu a eventuálně v případě požáru přítomného oxidu uhelnatého v důlním ovzduší a o jejich včasné signalizaci. Lektor naváže při výkladu na informaci o potřebném odvětrávání zplodin po trhací práci a ukáže na nedaleko prezentované přístroje na měření metanu CH4, nebo na oxidu uhelnatého CO. Přiložené schéma (příloha 5) zjednodušeně zobrazuje systém preventivního měření (přístroje ve skutečnosti měří nepřetržitě) a je určeno školní mládeži pro názornost. Pro někoho nudnou a nezajímavou pasáž vzápětí lektor rozptýlí výzvou ke spolupráci, osloví zejména mladší zájemce. Nedaleko, po několika metrech umožňuje totiž adekvátně připojený přístroj IREX a vyhodnocovací přístroj ZEPAKOMP předvést situaci v případě zvýšené koncentrace plynů. Po stisknutí tlačítka se opakovaně rozsvěcuje červené světlo a houká synchronně k tomu zvukové zařízení, tak jako u dispečera na povrchu dolu. Názorná ukázka je doplněna informací o následném odvolání ohrožené osádky z pracoviště dispečerem.

Při prohlídce následují zároveň s výkladem lektorů podle plánků po sobě ozvučená stanoviště očíslovaná 1 – 11 (příloha 2). Obsahově a členěním mají jednotlivé zastávky vytvořit průřezově celkový obraz báňské techniky v historii se zaměřením mimo jiné na charakteristické zvuky. Popis jednotlivých stanovišť byl pro svojí možnou obsáhlost v příloze 2 shrnut do dvou tabulek:

„POPISY ZVUKŮ NA JEDNOTLIVÝCH STANOVIŠTÍCH“. Probírá se jen pro zvláštní zájemce. Pro základní představu o ozvučených stanovištích je výklad doplněn výběrem fotografií (příloha 3).

C.Hornické zvuky v historii

C.I. Nejstarší období 13.- 16.st.

Zvuk vodního mlýna ( vodního náhonu) lze považovat při simulaci za jeden z charakteristických zvuků raného hornictví s ohledem na dobu používání od starověku až do konce 19. století; pro nejdelší období hornického dobývání a zároveň ke zdůraznění kontrastu s technickými zvuky 19. – 20. století.

Pro srovnání je zde ozvučené pracoviště se středověkým mlátkem a želízkem, přírodními zvuky kapající vody a zpěvem horníků z dávné doby, následující posléze.

Tlučení rudné stoupy v hornických, zejména rudných revírech bylo po celá staletí přítomným zvukem. Mlácení beranidel mohlo být tak slyšet daleko v okolí od 14. do počátku 20.st. (Také klopačka, místo zvonice na Slovensku tlučením na kládu, zvala horníky ze vzdálenosti i několika kilometrů na směnu – příloha 6 s písněmi horníků, „ Vstávaj Jano hore“). Zvuk vytváří drcený kámen, zpracovávaný pomocí okovaných beranidel, obvykle v počtu čtyř po sobě následujících,(s doplňujícím zvukem vodního pohonu mechanismů).

Pokud to srovnáme s dnešní dobou, je slyšet dnes zvuky úpravny pouze v nejbližším okolí, neboť zařízení pracují v kamenných budovách. Oproti tomu na vzdálenost také několika kilometrů uslyšíme ve dne i v noci, (havíři ve středověku pracovali v podzemí i v noci, v drtírnách, pražírnách pravděpodobně jen ojediněle) charakteristický hukot ohromných větracích systémů každého hlubinného dolu, nebo v okolí povrchových dolů skřípání největších strojů vyrobených člověkem vůbec, a to velkorypadel.

C.II. Rozvoj mechanismů parního stroje

Syčení unikající páry z ventilů parních strojů slyšela dnes již z běžného života jen střední generace pamětníků. Nalézt dnes strojníka obsluhujícího před více než padesáti roky parní stroj na dole je téměř nereálné. Bohudík se zachovaly parní trakce těžních strojů přestavěné na tlakový vzduch ( např. důl Mayrau Kladno,důl Anna v Příbrami). Na dole Mayrau můžeme slyšet částečně parní stroj v chodu díky náhradnímu pohonu elektromotoru.

Rozjíždění a zvuk těžního parního stroje, doprovázený navíc ještě hlubokým odfukováním a signalizací pater dolu, to jest těžního stroje z dolu předminulého století, je možno slyšet v podobě původního, nahraného zvuku, v ozvučení expozice na stanovišti č.2 v hornické expozici NTM.

Rozvoj techniky za použití parního stroje v hornictví zejména v 19.století umožnil geologický průzkum, efektivní těžbu, větrání, nutné čerpání vody z podzemí a úpravu ložisek nerostných surovin z hloubek přesahující několik set metrů. Na Kladensku a v jiných regionech byl použit v druhé polovině 19.st. parní pohon vrtacích souprav při hloubení jam. Několik desítek let doplňoval zvukovou kulisu vesniček v okolí tehdy malého městečka Kladna, kdy dochází k největšímu rozvoji hlubinných šachet na kamenné uhlí. 1)

Do doby než se začaly používat těžní parní stroje, cesta do podzemí dolu a zpět na povrch závisela dlouho na fyzické zdatnosti horníků. Lezli dlouho a jen po žebřících (též doprava spouštěním na laně). Přestali lézt pouze v mezipatrech, kde si krátce mohli odpočinout. Stoupací stroj s parním pohonem jako jedno z prvních zařízení pro fárání horníků umožnil poměrně rychlý sestup příbramských horníků do tisícimetrové hloubky, bez tohoto vypětí sil. Syčení, odfukování parního stroje znějící ze strojovny, jistě bylo pro horníky zvukem uchu ladícím, nemuseli již lézt po žebřících.

Zvuk přetrval po celé 19.století až do století dvacátého. Popisované parní pohony, např. stoupacího stroje možno poznat v knize: Valta, Karel, „Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku“, Příbram 1936.

C.III. Novodobé a stále trvající období

Charakterizuje zvuky od počátku dvacátého století až do současnosti, jsou v převážné míře také předváděny ve stěžejní expozici NTM rudný a uhelný důl. Ve skutečnosti takto hučí, kvílí, tlučou a lomozí spalovací, elektrické, vzduchové motory, hydraulická zařízení, vrtací soupravy, ventilátory a též v hornictví přetrvávající zvuky spojené s manuální prácí horníků. Při prvním setkání horníka ve skutečném dole, například při spuštění pneumatické vrtací soupravy nebo kombajnu v uhelném porubu ho někdy „pojímá hrůza“, neboť jejich intenzita hluku převyšuje v uzavřeném prostoru chodeb a stěn mnohdy únosnou mez. Ochrana sluchových orgánů je zde nutná, což řeší předpisy. Oázou klidu se může jevit v dole potom samostatné pracoviště při tzv. zmáhání starých důlních děl, kde je jen několik pracovníků a připravují teprve pracovní prostor pro pozdější využití strojů. Je zde i prostor pro několik chvil s vyprávěním havířů... (V době 19. st. museli havíři jistě využívat více zkušeností a zručnosti při práci než dnes, neboť technika nedosahovala dnešní úrovně, ústní porada byla vždy také na místě).

V dnešní uspěchané době při práci v hornictví, má chvilkové posezení a ústní kontakt také svoje kouzlo a opodstatnění, zároveň vytváří prostor pro potřebný klid a rozvahu k následující specifické práci, kterou mohou dělat někdy jen zkušení havíři nebo důlní záchranáři.

Právě v těchto chvílích lze slyšet zvukové projevy přírody podmíněné druhotně činností člověka, nepřehlušené lomozem strojů.

Horníci však musí různé zvuky od sebe vždy hlavně při práci odlišit. Všeobecná znalost originálního důlního prostředí zachránila mnohým horníkům život. V dole se nesmí pískat, neboť není slyšet případné „zpívání“ dřeva, jako projev důlních tlaků, nebo varování uhlí s charakteristickým zvukovým projevem před spadnutím. Stále přítomné zvuky přetrvávají a pokud dodržují havíři nepsaná pravidla, která nelze naučit a získávají se teprve zkušeností (a samozřejmě řeší bezpečnostní předpisy), většinou jim nebezpečí nehrozí. Dokážou slyšet a odlišit někdy varující zvuky i přes lomoz dnešních strojů. Preventivně v takovém případě na chvíli přestanou pracovat a snaží se rozpoznat, jestli se na ně „příroda nezlobí“ (srovnání umožňuje pověrčivost středověkých horníků uváděná nepřímo ve vybraných textech písní v příloze 6)

Do dolů se s dřevem na obložení výztuže dostanou někdy i různí brouci a též hlodavci. Myškám horníci neubližují, mohou je varovat při nebezpečí požáru, nedostatku kyslíku, před otřesem svým nenadálým chováním, třeba pískotem a útěkem. Jejich instinkt varuje někdy rychleji než indikátory vyrobené lidmi. Varování na odloučeném pracovišti umožňuje pouze dispečer zařízením - tzv. ligifonem s hlasitým houkáním, případně vypuštěním neškodného plynu merkaptanu, v případě skutečného nebezpečí ( nebo nácviku), na určených místech v dole. Zaručeně rychle působí a jeho nezapomenutelná „vůně“ po starých vajíčkách přinesla mnoho náhlých „zvukových projevů“ při úprku horníků do čerstvých důlních větrů, přesně jak požaduje bezpečnostní předpis.

Dnešního horníka právě asi jenom podzemí dolu uchrání před všudypřítomným zvukem mobilního telefonu, nemůže zde sledovat ani televizi a zazpívat si může jen sám. Hornické písně se v podzemí nezpívají, slyšel jsem tam však zpívat arii z „Prodané nevěsty“ od B. Smetany. Zazpíval nám jí bývalý kolega, štajgr, který z politických důvodů musel opustit Armádní umělecký soubor V.Nejedlého. Seděl na střelmistrovské bedně se střelivem a rozbuškami, čekal až se dokončí vrtání čelby a půjde adjustovat náložky. Když začal zpívat, jeho mohutný hlas se chvílemi vyrovnal s decibely rotačně příklepových vrtaček. Havíři přestali na okamžik vrtat, nejdřív si mysleli, že se něco stalo, ale za chvíli se smáli a poslouchali. Říkali od těch dob štajgrovi Carusso.

Zvuky mají své místo v důlním prostředí, v jistém smyslu přispívají k poezii hornického pracoviště, což bylo zřetelné zejména v rudných dolech. Známé jsou rozdíly pracovišť obsazenými lidmi a mezi místy, kde zdrojem zvuků je jen prostředí, prokazují to ostatně hornické písně uvedené v příloze č.6. Také pro mnohé lidi všeobecně známý pozdrav horníků „Zdař Bůh“, německy „Glück auf“, patří jistě k určitému označení této profese a vyjadřuje cosi symbolického(malé děti po úvodní části výkladu lektorů se rády tak zdraví při míjení skupin v dole NTM nebo s personálem).

Závěr:

Nová koncepce prohlídky s ozvučením cíleně také navazuje na bohaté historické tradice. Pokud se ohlédneme ještě dále do historie vzniku a vývoje důlní expozice v našich zemích, jenom v roce 1912 navštívilo hornickou expozici v podzemních prostorách Schwarzenberského paláce při Českém technickém muzeu již první dva dny 2. 000 Pražanů. Podzemní prostředí láká odjakživa zájemce, vidět část horničiny nahrazuje někdy odvahu, jindy možnost dostat se do skutečného dolu.

Po létech prohlídek simulovaných hornických pracovišť se jeví expozice s historií dobývacích metod a techniky v NTM v tom nejlepším světle a má jen nejlepší ohlas.

Některé části dolu musely být upraveny ve zmenšeném měřítku, jinde bylo použito znázornění modelovou situací (diorama náraziště). Na první pohled může připadat stávající rozmístění strojů a modelových situací v některých částech dolu náhodné, ale při hlubším pohledu se teprve celá pozice objasní. Z komplexu celého dolu je třeba chápat vždy odděleně jednotlivá předváděná důlní pracoviště a dávat některá do souvislosti pomocí odborného výkladu lektorů.

Při zpracování ozvučení rudného a uhelného dolu jsem vycházel ze své bohaté praxe v oboru hornictví. Určitou představu jsme realizovali v umělém důlním prostředí společně s pracovníky muzea – oddělením akustiky. Původní záměr jsme však určitým způsobem modifikovali. Zvuky zdánlivě lehce reprodukovatelné bylo nutno pečlivě vybrat, provést konzultace s laiky i muzejními odborníky tak, aby co nejvhodněji podle našeho záměru dokreslily výklad provádějících lektorů.

Mnohdy krátká, hlasitá zvuková ukázka stačí možná pro vytvoření představy o náročnosti hornického povolání. Při sestavování po sobě se vyskytujících zvuků bylo přihlíženo k určité koncepci při výkladu lektorů hornické expozice a směru prohlídky. Hlasitost jednotlivých zvuků byla přizpůsobena požadavkům lektorů. V některém případě je možnost nahradit výklad přímo hlasitějším zvukem a výklad tak pro názornost odpadne, někdy zvuk tvoří pouze kulisu pro výklad. Na stanovištích jsou proto vždy dvě polohy hlasitosti podle potřeby.

Zkušební provoz při oslavách sv.Barborky, patronky horníků a na seminářích v muzeu, sloužil ke zjištění, jak vše vyzní ve skutečnosti, zrovna tak jsme předváděli několikrát vše lektorům a konzultovali s nimi případné změny, podle jejich představ a požadavků. Některé zvuky na jednotlivých stanovištích bylo nutno mírně potlačit pro zvýraznění zvuku s vypovídající hodnotou pro daný stroj nebo pracoviště. Pokud hodnotím přínos vylepšení hornické expozice, mohu vyjádřit určitou spokojenost. „Oživlý důl“, jak byl v mediích prezentován loni v prosinci, snad rozšíří při definitivním dokončení na jaře v roce 2005 možnosti při prezentaci hornické techniky na půdě muzea a podpoří zájem o nově vznikající hornické skanzeny v regionech s končící těžbou surovin.

Hornická činnost v našich zemích má velkou tradici a její prezentace na muzejní půdě získala i do budoucnosti své místo. Povědomí starší generace se o hornické činnosti se znalostí historických souvislostí v dnešní době mění. Mladší nastupující generace znalosti o historii hornictví teprve získává. Většina z nás si při otočení vypínačem a třeba při poslechu radia vůbec neuvědomuje, kde vlastně začíná cesta k získání

Zvukové vybavení hornické expozice má význam nejenom ve zvýšení autenticity prostředí, pro poučení a ulehčení práce lektorům, ale vede k pochopení některých ostatních faktorů popsaných v poznámkovém aparátu.

Jednoduchý technický popis doplňuje v příloze 7 představu o použité zvukové technice.

POZNÁMKOVÝ APARÁT:

ÚVOD

1) Délka prohlídky je stanovená na 45 minut včetně výkladu. Lektoři by měli v poměrně krátkém čase informovat návštěvníky a zájemce o historii hornictví, údajích o hlubinném dole, jednotlivých metodách těžby rudy, uhlí a používané technice. Za skupinou jde další, s jiným lektorem, návštěvníci se ke své škodě nemohou dozvědět samozřejmě vše, co by je mohlo zajímat z časových důvodů.

2) Jako vzpomínka zůstane tedy možnost vyzkoušet si pojezd nakladačem, držet v rukou spuštěnou pneumatickou vrtačku, nebo sbíječku, a krátký čas slyšet a vidět několikatunový hřeblový dopravník za chodu přímo v umělém dole technického muzea v Praze.

Informace o provozu hornické expozice ( dále „HE“) jsem získal při studiu archivních materiálů našeho muzea, po konzultacích se spoluautorem expozice PhDr. J.Majerem a synem autora expozice ing.arch. V.Beera, panem Beerem mladším v roce 2002 při přípravě oslavy 50. výročí hornické expozice. Padesátiletí HE bylo věnováno setkání představitelů hornických muzeí, skanzenů a pamětníků stavby, která nemá v českém muzejnictví obdoby. Setkání se uskutečnilo v září roku 2003.

3) Odborný poznámkový aparát: Působením zvuků – hluku na lidský organismus v podzemí hlubinného dolu se zabývá obor bezpečnosti a ochrany zdraví při hornické práci. Vedle prašnosti a vibrací je hluk jedním z faktorů rizikového pracoviště v dole. Zvuk je vlnivý mechanický děj vznikající v prostředí pevném, kapalném a plynném. Na zvuku rozeznáváme jeho výšku, intenzitu a barvitost. Výška zvuku je dána frekvencí, přičemž rozsah výšky vnímaného tonu je určen dolní a horní hranicí sluchu. Intenzita zvuku je objektivně dána intenzitou vlnění. Číselně je určena střední hodnotou energie, která projde jednotkovou plochou, postavenou kolmo na směr šíření vln, za jednotku času.

Barvitost zvuku je určena harmoničností a intenzitou vyšších tonů, které jsou ve zvuku obsaženy kromě základního tonu.

Zvuky se kterými se setkáme v dole:

Poškození sluchu nastává jen při hlucích velké intenzity, minimálně 80 dB, ochrana sluchu je pomocí technických a akustických prostředků ( při výrobě, umístění v dole, tlumiče, izolace)

POZNÁMKOVÝ APARÁT: KAPITOLA A

1) Místa ve skutečném dole bez zvuků strojů se běžně vyskytují například při různých opravách a cyklicky se opakujících přípravách strojů pro další těžbu, přemisťování těžebních zařízení, zastavení pracovišť při zaplynování, kdy není povoleno stroje spouštět, při měřických pracích, v době pracovního klidu atd. Tato místa jsou i bez zvuků strojů ve skutečnosti podbarvena vždy alespoň vzdáleným zvukem zmíněného větracího systému nebo čerpáním vody v potrubí, či přirozenými přírodními zdroji zvuků v dole. Jsou to většinou zvuky podpořené hornickou činností, a vznikají sekundárně. Jako příklad je možno uvést tlak nadloží, zvedání podloží důlním tlakem, bobtnáním jílovitých hornin působením vody (až 100 x zvětší objem), kapající vodu, praskání dřeva apod. Také při obnovování těžby ve starých důlních dílech tzv. „stařin“ je mechanický strojový zvuk na čas omezen jen na předpisy stanovený větrací systém a nutný zvuk při čerpání vody z jímek. Hlubinný důl je v realitě zbaven příznačného rachotu a prachu právě v těchto případech.

Hornická expozice v muzeu působila desítky let právě tímto dojmem „opuštěnosti“. Byla však při prohlídce návštěvníky doplněna vždy osobitým a odborným výkladem provázejícího lektora, na který si mnozí dlouho pamatují.

2) Práce se zvukem začíná už v modelové části, když se při výkladu o používané vodní energii v hornictví v 16.století v Jáchymově spouští pohyblivý model tzv. míhadel, doplněný charakterizujícím zvukem. Při odchodu z expozice se ovládání modelů po určité době samo vypne.

Mechanismus návštěvnické trasy se uvede do chodu po rozsvícení důlní expozice, kromě vstupního pracoviště u náraziště rudného dolu, kam směřuje prohlídková trasa. Ozvučení náraziště se zapne po vstupu prvního návštěvníka po 5 sekundách světelným čidlem, zhruba tolik trvá příchod větší části povoleného počtu návštěvníků do tohoto prostoru. Ukázku uslyší všichni přítomní a navozuje situaci při fárání horníků se všemi různorodými zdroji hluku (nástup na směnu – toto lektoři při výkladu před vlastní návštěvou dolu vysvětlují u pohyblivého modelu těžní věže ). Ostatní zvuky jsou v dole nastavené na jednotlivých stanovištích bez potřeby ovládání.

POZNÁMKOVÝ APARÁT: KAPITOLA B

1) Skutečný odstřel zní a trvá několik sekund, v našem případě 1,5 sekundy (naše ukázky jsou pro lepší názornost zpožděny). Odstřelená hornina je v kusech, které se nakladačem přehazují do vozů za velkého lomozu, v počtu 15-20. Správně provedenou trhací práci poznají horníci definitivně až po odvětrání pracoviště od výbuchových zplodin (rovnoměrné rozstřelení kamene na menší drobné kusy, umožňující dobré nakládání strojem). Každý střelmistr rozliší sluchem podle druhu a počtu zvukového projevu zhruba předem výsledek trhací práce. V úkrytu počítá, zda vzdálená odezva z výbuchů souhlasí s počtem adjustovaných, nabitých a odstřelených okruhů, prostřednictvím roznětného okruhu s iniciací pomocí roznětnice.

POZNÁMKOVÝ APARÁT: KAPITOLA C,C.I.

1) Dobrý zvuk českého hornictví v odborných kruzích mělo české uhelné hornictví již před polovinou 19.st., kdy dočasně dospělo až na špičku světového vývoje. Bylo to především v oboru geologického průzkumu uhelných ložisek hlubinným vrtáním za použití parního pohonu na Kladensku, s využitím Klečkova odpadáku při nárazovém vrtání, který podstatně urychlil rychlost vrtání ( 300-400m hloubka, uvedeno ke zvuku parního stroje).

POZNÁMKOVÝ APARÁT:ZÁVĚR

1) Namáhavost práce zvyšují další obtížné pracovní podmínky, jako nadměrná hlučnost, nepříznivé mikroklimatické poměry, nedostatečné osvětlení a výskyt škodlivin v důlním ovzduší. Eliminaci negativních vlivů rizikového pracoviště musí řešit aktivně pracovní lékařství.

Prameny a literatura:

Valta, Karel, „Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku“, Příbram 1936
Smrž, Jaroslav, „Šachetní a těžná zařízení“, Praha 1950
Májovský, Ludvík, „Důlní stroje dobývací a nakládací“, Praha 1957
Neset, Karel a kol., „Hornická příručka“, Praha 1974
Kolektiv autorů spolku Prokop, „ Hornické písně“, Příbram 1915
Kolektiv autorů Dolu Kladno Libušín, „ Důl Mayrau objektivem Jaroslava Kmodrase“, Libušín 1994

Konsultant k práci:

Mám-li se jako konzultant Příplatovy práce vyjádřit k výsledku, pak musím prohlásit, že autor splnil moje zpočátku matné představy o tématu dokonale. Předvedl výsledky důlní ozvučovací činnosti v NTM , své i kolegů, které řídil, podrobným popisem těch všech možných aspektů, které přes zvukovou stránku přibližují poznání technických procesů a jisté stránky jejich opravdovosti (kterou kovaný intelektuál dnes už nazývá výhradně autentičností). Soustředěním na zdůvodňování zásadních přístupů i kroků, vhodných jen pro potřebu lektorů, s maximální eliminací technických podrobností, textem prokázal, že ideovou stránku projektu dokonale pochopil , když jí postupně rozvíjel a zvládl i prakticky. Z podrobného poznámkového aparátu a příloh je zřetelná poučenost Josefa Příplaty také o historicko- kulturní stránce hornického povolání i orientace v hornickém národopisu. Bylo by možné někdy příště toho využít v tištěném průvodci k expozici.

Ideový záměr z delšího provozu v expozici NTM může získat několik malých korektur, mám na mysli navržené výklady pro lektory, a nevylučuji ani pro jisté výpravy vypuštění zvukomalby u některého stanoviště nebo jiné modifikace. („Pro samí zvuki bi se náfštěvnícy zapoměly dˇívat –pozn. Webšotka). Avšak Příplatova práce zůstane prototypem, o kterém nevíme jediné- jak autor k nápadu aktualizace přišel, co bylo zcela základní inspirací či impulsem? Že tu byl také dobrý vztah někdejšího revírníka jak k hornické práci, tak k lidem, kteří jí vykonávají, rozpozná v onom dílku i laik.


Charakteristika zvuků jednotlivých období hornické činnosti:

Nejstarší období hornické činnosti, pomineme-li dobu kamennou, kdy nalezený nerost byl do své finální podoby opracován druhým stejně nebo tvrdším nerostem nastává za použití přírodní síly – vodního toku spoutaného k pohonu vodního kola.

Pohon mechanismů vodním kolem středověk poznal již z antického období. Vlastní aplikace, maximální rozvoj a využití tohoto typu techniky za použití vodní či zvířecí síly patřilo však časově vyjádřeno hlavně renesančním učencům a technikům – čerpat mohli mimo jiné z antického Vitruvia „ Deset knih o architektuře“, přeložené do češtiny Aloisem Outopalíkem podle vydání a překladu z roku 1912 a vydaném v roce 1979 v Praze a z dalších původních dochovaných zdrojů.

Zvuk vodního mlýna ( vodního náhonu) lze považovat za jeden z charakteristických zvuků raného hornictví s ohledem na dobu používání od starověku až do konce 19. století; pro nejdelší období hornického dobývání a zároveň ke zdůraznění kontrastu s technickými zvuky 19. – 20. století, které následují dále.Vodní pohon sloužil k pohonu drtíren, úpraven, při čerpání vody,při těžbě,při větrání apod.- byl universálním zdrojem energie. Použito u ozvučení modelu jáchymovských a příbramských čerpadel zvaných mihadla, volně přechází na zvuk vlevo umístěného modelu suché stoupy.

Model mihadel je jedním z nejoblíbenějším a nejnázornějším při výkladu lektorů: Jáchymovský revír přispěl k vývoji čerpací techniky i vlastním a to nemalým přínosem. Roku 1551 tam byla úspěšně zavedena modifikace Ehrenfriedersdorfské pumpy (původem ze Saska). Pro použití v horských terénech a pro místa s nedostatkem vody byla zavedena tzv. mihadla (Feldgestänge). Táhla mohla být vedena až do délky 1-1,5 km. Pomocí pístových pump kaskádovitě nad sebou umístěných s pohonem vodního kola o průměru 10m umístěného v údolí, se v Jáchymově čerpala voda z hloubek až kolem 200 hornických láter (383,5 m). Využívalo se vody Jáchymovského a Eliášského potoka a jako retenční nádrže byly zřízeny dva doposud zachované rybníky Heinzovy. Mihadla se úspěšně používala v řadě evropských revírů až do 19. století.

Další ozvučení je u plošného modelu, který ukazuje úpravárenskou stoupu se čtyřmi beranidly, okovanými železnými pláty s pohonem na vodní kolo a se spodním náhonem vody. Modelová rekonstrukce rudné stoupy. Toto zařízení drtilo hrubé kusy rud na jemnozrnný materiál, který se snáze upravoval a tavil. Drcení rud se původně provádělo ručními mlýny, od 15. století však se stoupy na vodní pohon staly hlavním drtícím zařízením v českém hornictví. Na těchto strojích palce na ose vodního kola zdvihaly těžké dřevěné pěcholy tak, že při další otočce dopadly a železnou patkou drtily rudy ve stoupovém korytu. Zpočátku se rudní materiál drtil nasucho. Kolem roku 1507 byl zaveden mokrý proces, při němž drtící proces probíhal s přívodem vody, jež při odtoku vodní měl propírala. Roční drtící výkon jedné stoupy se čtyřmi pěcholy při stálém provozu činil až 1000 tun rudy. Suché a mokré stoupy byly v evropském hornictví v hojné míře v provozu až do počátku 20. století a v primitivním hornictví jsou ještě používány.

Rozvoj techniky za použití parního stroje v hornictví zejména v 19.století umožnil geologický průzkum, efektivní těžbu a úpravu ložisek nerostných surovin z hloubek přesahující několik set metrů.

Do období tzv. „století páry“ myšleno technicky spočívala hornická práce na manuální práci lidí, zvířat nebo na vodní síle. Cesta do podzemí dolu a zpět na povrch závisela dlouho na fyzické zdatnosti horníků při nekonečném lezní po žebřících. Stoupací stroj s parním pohonem jako jedno z prvních zařízení pro fárání horníků umožnil poměrně rychlý sestup příbramských horníků do tisícimetrových hloubek bez tohoto vypětí sil.

Použití parního stroje v rudném a uhelném hornictví znamenalo přelom ve vývoji techniky a pohon vrtacích, čerpacích, větracích, dobývacích, těžních a dopravních strojů, přetrval po celé 19.století až do století dvacátého.

Autentický zvuk parního stroje ze strojovny uhelného dolu a z úpravny při drcení suroviny vychází od vystavovaných modelů parního stroje, stoupacího stroje a vrtací soupravy na geologický průzkum. Karel Valta „ Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku“ Příbram 1936

Novodobé a stále trvající období charakterizující zvuky od počátku dvacátého století do současnosti jsou v převážné míře umístěny do stěžejní expozice rudný a uhelný důl. Jedná se o zvuky spalovacích, elektrických, vzduchových motorů, hydraulických zařízení. Při prvním setkání s těmito zvuky se pomyslně začleňuje návštěvník do ruchu a činorodosti, která panuje v hlubinném dole, je vlastně pokračováním dojmu, který získal u modelu těžní věže při simulaci „fárání“. Uslyšíme zde u náraziště rudného dolu spouštěnou těžní klec s horníky, zvonkové signály, hornický pozdrav „Zdař Bůh“, kroky, přijíždějící důlní lokomotivu, následně její odjezd a zvuky vlastního pracoviště při manipulaci a těžbě vozíků s rudninou.

Pro srovnání je zde ozvučené pracoviště se středověkým mlátkem a želízkem, přírodními zvuky kapající vody a zpěvem horníků z dávné doby následující posléze. Jednotlivá pracoviště jsou respektována podle původního záměru autorů, členitost a různorodost HE umožňuje plynule měnit ozvučení.

Vedle pracoviště z 19.století je umístěna ve vedlejší chodbě např. ukázka tzv. středověkého ortu, se starodávným vozíkem, mlátkem a želízkem v dopravní chodbě. Voleno je vše tak, že se navzájem neruší a umožňuje tak i použití odpovídajícího ozvučení. Celkově vyznívá modelová situace přirozeným dojmem a původní dojem zvuku mlátku a želízka, kapající vody jen umocňuje dojem. Technické zvuky 20.století následují po průchodu uhelného dolu v jeho nejstarší ztvárňující podobě. Pro dnes již historicky zobrazované metody dobývání uhlí v nízkých ostravských slojích byla zvolena určitá symbolika. Opuštěnost je podtržena vzdáleným zvukem hornického špičáku při kopání uhlí a tak jako v opuštěných důlních dílech je slyšet praskání dřevěné výztuže působením tlaků nadloží.

Do úplně nového prostředí se dostáváme za zatáčkou, kde se setkáváme s rozvětveným kolejištěm a lokomotivou. Vcházíme již do prostředí důlní techniky 20.století a je zde slyšet dynamický zvuk rotačně příklepové pneumatické vrtačky a posunovače vozíků. Působení zvuků doplněné lektorským výkladem provází skupinu lidí po celou dobu průchodu spojovací svážnou chodbou. Dostaneme se tak do uhelného porubu v horním „dolovém patře“. V uhelné sloji, kde již její mocnost dosahuje 2m plně zní novodobé mechanické zvuky - hořejší patro uhelného dolu jako přestavitel 40. – 50. let 20.st. s největším a přelomovým obdobím rozvoje techniky v uhelném hornictví. Příklady jsou - použití trhací práce při odstřelu uhlí se zvukem turbínové vzduchové vrtačky, jednotlivé fáze automatizované důlní dopravy, čerpání vody jež jsou popsány v příloze této práce.

Samostatnou součástí ozvučení je ukázka simulovaného odstřelu skály při ražbě v ocelové obloukové výztuži se světelným efektem. Na modelovém pracovišti předvádíme všechny fáze hornické a střelmistrovské práce. Vystavujeme rotačně příklepovou pneumatickou vrtačku, profil chodby je navrtán a připraven po předepsaném utěsnění jílovými ucpávkami a spojením jednotlivých el. rozbušek k odstřelu (doplněno vše vystavenými ukázkami nefunkčních elektrických rozbušek, vyfukovačkou vývrtů, papírovou krabicí s důlní trhavinou, jílovými ucpávkami, nevodivým nabijákem, přívodním elektrickým vedením, ohmmetrem a interferometrem pro předepsané použití střelmistrem). Aktivní účast návštěvníků realizujeme možností „odstřelu“ pomocí skutečné kondenzátorové roznětnice. Následuje upravený zvuk výbuchu a světelný efekt jednotlivě časově odlišených okruhů vrtné sítě – vše doplněno vrtným a elektrickým schématem, který je připraven jen pro užší zájemce.

Náraziště hlubinného dolu každý fárající pracovník projde v úvodu a na konci směny. Setká se zde s množstvím nesourodých zvuků, které souvisí s odjezdem a příjezdem pracovníků osobním vláčkem na vzdálenější místa dolu, přípravou obsluhy náraziště na následnou těžbu a opakovaným příjezdem a odjezdem těžní nádoby přivážející fárající horníky


ZVUKOMALBA (PASÁŽE Z PĚTI HORNICKÝCH PÍSNÍ)

V hornických písních se objevují mnohdy podobné motivy. Horníci volají, prosí o pomoc nadpřirozené síly. Známé jsou pověry o permonících, jenž při práci škádlí horníky, ale kteří jim v případě nebezpečí pomohou. Nadpřirozené síly v první písní vyzývá například velký hlas: „Když práce velký hlas, v klín země volá nás“, nebo „Když v šachtách hlubokých, tmách svatých, odvěkých, pěst naše tam kladivem buší“,nebo „Tak káže horstva duch“.

Působení člověka na přírodu, zvuky související s jeho prácí, vyjadřují zvuky kladiva, zvonečku tiché lkání, tvrdé skaliny, které člověk kruší.

Projevy zvuků způsobených přírodními sílami zde prezentují například vody, které se vyvalí v divoké hučící sloji, pukající skály, při neštěstí planoucí a praskající plameny.

Přáním každého horníka je šťastný návrat ke své milé, kterou však při práci má pořád ve svém srdci. Před směnou se s ní pozdraví „Zdař Bůh“ a musí se s ní rozejít a mít se k dolování, protože tak káže horstva duch (musí se soustředit na nebezpečnou práci). Vždy se však Milko má, vrátím k Tobě. Hornickým pozdravem „Zdař Bůh“ si horníci přímo mezi sebou vyslovují přání zdaru při práci a šťastného návratu z hlubin ke své rodině a přátelům.

Píseň „Vstávaj Jano hore“ uvádím v příloze 6.2. jako úsměvnou podobu hornické písně, kterou si rády zpívají a znají jí i nejmenší děti. Někdy ji uvádějí lektoři pro podobnost s hornickou tématikou malým školním dětem, třeba před „fáráním“ do umělého dolu a při zvonění ( signalizaci) u modelu těžní věže. Zvuk „klopačky“ z písně je podobný dnešnímu cinkání a zvonění při nástupu na směnu.

1. Plánek 1,2 - Hornická expozice se zvukovými stanovišti
2. „Tabulka 1,2 – Popisy zvuků na jednotlivých stanovištích“
3. Výběr fotografií ozvučených stanovišť
4,5. Technicky zaměřené nákresy ke stanovištím S1,S2
6. Zvukomalba (pasáže z pěti hornických písní)
7. Jednoduchý technický popis použité zvukové techniky

TABULKU S POPISY ZVUKU NA JEDNOTLIVÝCH STANOVIŠTÍCH, DÁLE VEŠKERÉ VÝŠE ZMÍNENÉ PRÍLOHY MOHOU ZÁJEMCI DOSTAT POŠTOU, S NEKOLIKA DALŠÍMI MATERIÁLY HORNICKÉ MATICE PROTI ZASLÁNÍ PAPÍROVÉ DVACETIKORUNY NA ÚHRADU POŠTOVNÉHO. ZMÍNENÉ VÁM MUŽEME NAKOPÍROVAT NA ZASLANOU DISKETU NEBO VE FORME XEROKOPIE. PRI TÉ PRÍLEŽITOSTI BYCHOM UVÍTALI VÁŠ NÁZOR NA OBSAH WEBOVÝCH STRÁNEK PRÍPADNE NA DISKETE VÁŠ PRÍSPEVEK DO NICH.

(Text 37 www HM SMČ - květen 05 - OZVUČENÍ RUDNÉHO A UHELNÉHO DOLU NTM PRAHA (klíčová slova: hornické písně-zvukomalba, Josef Příplata , Národní technické muzeum)

text 38

PRŮVODCE STÁLOU HORNICKOU VÝSTAVOU

PRŮVODCE STÁLOU HORNICKOU VÝSTAVOU

Vzorně a stručně přibližuje obyčejnému návštěvníkovi nejprve nejpodstatnější vývoj sbírkotvorný a výstavní. Od smlouvy k tomu se spolkem inženýrů (1975), přes výstavu (2000) až ke stálé expozici. Význam jednotlivých vystavených předmětů s připomenutím jejich vlastností a funkcí i dalších vztahů je rozveden.

Kromě vzoru pro kohokoliv , kdo snad bude připravovat stručný popis havířiny je také potvrzením toho, že hornické oddělení NTM, pracující ve stejné době obdobnými a nezávisle plánovanými přístupy, mělo teoretickou pravdu (tvorba tezaurů, záchrana odborné literatury), ne již vždy podporu dovést vše k zdárnému splnění. O to větší a uznávaný by měl být pak nastoupený přístup desítek t.zv .amaterských muzejníků dobrovolných, kteří iniciativně a citlivě své záchranné úsilí proměnili v činy. Je to zároveň vizitka pro „vědecky“ kibicující a v podstatě sabotující vedení NTM , zdárně klamající nadřízené ministerstvo. To jim nutno přiznat! Jistý Zdeněk z Bíliny to tak vidí, připomíná, podnes. Dáváme mu za pravdu.

-zý

Text 38 www HM SMC- kveten 05 - PRŮVODCE STÁLOU HORNICKOU VÝSTAVOU - ve Slezsku v Rybníku v roce 2004. Připravila a vydala spřátelená organizace Hornické matice.

text 39

Conferenciér (červen 2005))

Pokud to stihnete, tak se zajímejte osobní účastí o akci HORNICKÁ SLAVNOST V PLANÉ 16. ČERVENCE - níže zde v rubrice HORNICKÉ ČASOPISY - část Diamo a příležitostně poznejte ostravský KABINET DŮLNÍHO OSVĚTLOVÁNÍ. Výstava s nákuponími možnostmi. Viz níže ve stejné rubrice – část o časopise Horník.

A teď už od HM SMČ

Zdař bůh !

HORNICKÉ ČASOPISY

DIAMO (hejnic@diamo.cz)

Číslo 5/2005 stručně zpravuje o štole Jeroným (zával, vyžadující téměř milion korun na likvidaci).

K počátkům zájmu o presentaci právě této lokality, její záchrany, máme zajímavé vzpomínky z hornického odd. NTM při záchranných vstupech prof.Kořana a dr. Majera , vhodné k zveřejnění na našich webových stránkách u příležitosti 100 let založení NTM.Chystáme se k tomu , přiřezáváme husí brk, vyrábíme inkoust. Ne každého potěšíme ?

Aktualitami DIAMO je už tradičně také historickou kronikou:

Tentokrát se tak stalo články o startu výkonnější jednotky na výrobu kamence ve Stráži pod Ralskem . A také pokračováním o zásypech propadajících se důlních děla a stavbě dekontaminační čističky v Příbrami. A zcela určitě konkrétním ponorem k majetkových i odborným stránkám převodu areálu Petr Cingr (Důl Michal) na Národní památkový ústav. Nevěděli jsme předtím o shrnujících publikačních počinech na toto téma a jeho minulou presentaci nám časem objasní nějaký pilný bibliograf- takže zatím díky autorům i panu redaktorovi Hejnicovi. Z podobných minulých výbojů jeho občasníku jsme tentokrát přejali Text 42 www HMSMČ červen 05 - EXKURZE ZA ZLATEM.

Šesté (červnové) číslo 6/05 chválíme šířkou aktuálních záběrů. Od podrobného popisu třídenní presidentovy návštěvy Libereckého kraje, kterému zdá se a bohužel ve Stráži na s.p. Diamo čas nezbyl (pomineme-li fotografování s vedením), nás spíše potěší slezská témata :

Petřvaldské o čerpání dole Žofie , zatím bez náznaku příštího osudu těžní věže a skipové betonové věže. Článek k sanaci ostravských odvalů a odkališť. Zpráva o expozici k historii dolu Hlubina(viz též Horník č.20/05). Připomenutí dosažení světově první důlní tisícové hloubky na příbramském Vojtětchu 8.5. 1875 a shrnutí hornictví věnované tvorby malíře Hojdena (+ 5.5.1975).

Se 7. číslem (7.05) se potěší každý „slušný“ zájemce o životní prostředí a zklame pseudoekology. Je převážně věnováno výsledkům roku 2004 v s.p. Diamo ( nakládání s vodami, hydrogeologie, ovzduší, kontaminace povrchu i biologického materiálu ). K základním znalostem i historika hornictví by mělo patřit alespoň geografické ponětí o současné široké působnosti tohoto podniku (Od Ostravy a Stráže p.R. po Dolní Rožínku a Příbram ). Nepodařilo se a nepotěšilo, že informace o prokopské pouti 2. a 3. Července v Příbrami s mnoha atrakcemi nám programová nabídka nepřišla - obdobně jako na ostravské setkání obcí přišla pozdě.

S malým jen předstihem jde k Vám zpráva , že Hornicko –historický spolek Planá u Mariánských má 10. výročí založení a k tomu HORNICKÁ SLAVNOST tam bude celé odpoledne v sobotu 16. července 2005 s koncerty, slavnostním průvodem, otevřením nové expozice i dalšími atrakcemi.

Určitě není od věci provádět čas od času k těmto událostem v souvislosti s pěstováním hornických tradic a jejich dalších udržováním časem kritická shrnutí. Především v tom směru, co je vskutku tradiční (nejlepší odkaz předků etc) a co obecnou lidovou zábavou , která nepochybně přitáhne pozornost obecenstva a má tedy také svou významnou funkci . Poučení k tomu i „požehnání “ správných příštích kroků měli by dát a mít především s hornictvím spojení etnografové.


DŮLNÍ NOVINY (dulni.noviny@mus.cz)

Hlavní téma 9. čísla (9/05) je stručným zasvěceným shrnutím rekultivačních úspěchů po ukončení těžby lomu Vrbenský (1946)-ilustrační letecký Šeinerův snímek, byť na běžném novinovém papíře a téměř před čtvrt stoletím , přesto výrazně podtrhuje lidské výkony na obnovení území s autodromem a jezerem Matylda. Investice , kterými se rozvíjí mostecký hipodrom z Fondu národního majetku ČR, i z jiných zdrojů objasnil jeho ředitel M. Suchý v č.10/05. V následujícím čísle pak je popsáno, jak výše uvedené kladně zapůsobilo na návštěvu zástupců vlády a parlamentu – zejména pokud na letošní a příští rok půjde o uvolnění dalších 3 miliard z 15, které jsou jak známo určeny pro revitalizaci. Svého času bylo velmi smutně zábavné sledovat decentně vedené (úporné?) spory o to, KDO by měl přidělené přerozdělovat.

Za mnohem závažnější považujeme v obou číslech zprávy z odborářského prostředí (kolektivní vyjednávání, sněm odborářů) s výsledkem pokrýt inflaci 2-3 procenta - případně zvýšit mzdy. Týká se také i odborových organizací z jiných svazů , které v rámci MUS nyní působí ? Na Lounsku veřejnost má poněkud jiné informace , když při zauhlování Počeradské elektrárny prý šly lidem po přechodu od zaměstnavatele ČEZ pod MUS mzdy hned o několik tisíc dolů, tak nás na to upozornil Bratánek, energetik v.v. Díky milý Jiří !

Přílohy obou čísle také prožila vhodnou proměnu, od obvykle „zábavních „ témat.V jedné z nich jsou výsledky sociologického výzkumu a ve druhé problematika obchodního úseku. Pro vnitřní informovanost zaměstnanců i potřebu těch, kteří sledují Mosteckou uhelnou zvenčí je to zřetelný kvalitativní krok !


ZPRAVODAJ SOKOLOVSKA UHELNÁ, a.s. (srubarova@elisa.cz)

Číslo 5/2005 shrnuje z Vřesové základní údaje o dokončované nejmodernější jednotce na výrobu kyslíku, dusíku a regulačního vzduchu. Připomíná vznik nové representační publikace města Sokolova s historickou částí od ing. Jiskry a první sokolovskou presentaci malíře Friedmana (+1980). Ta je na zámku k vidění do 4. září. Ilustrátor se malířskou tvorbou spojoval s hornictvím a zdejším krajinou. Kontext s pojmem „hornická kultura “ jak jí presentuje Anschnitt , je zřejmý a vhodný k bližšímu objasnění.

Dvojčíslo 3-4/2005 je vhodnou úvodní informací k hospodářským výsledkům Sokolovské uhelné roku 2004 a k sanaci divize Západ (lom Medard-Libík, třídírna a předpolí lomu Jiří). Pokračuje seriál rozhovorů na budoucnost obcí v krajině poznamenané hornictvím –tentokrát s názory starosty Matouška z obce Lomnice s redakčním názorem na celkový trend i v Sasku.

BEZPEČNOST PRÁCE

Redakce Zpravodaje z blíže nespecifikovaného pramene (!?) převzala informaci předsedy ČBÚ „ a jeho kolegů“ k vývoji bezpečnosti práce a smrtelných úrazů za období 1995 –2004. K témuž na str. 43-46 nedávno vydané Hornické ročenky 2004 lze se podrobněji informovat hlavně za období 2003 -4 .

Za bezpečnost práce putovní prestižní cenu Zlatého permona uděluje ČBÚ a letos jí dostala divize Družba . Plastiku vytvořil sochař Moravec (5/05). Redakční šotek, vám již známý z některých minulých rubrik CONFERENCIÉR, se mne marně ptal , zda je správné psát tento název Zlatý Permon s velkým P. Nevím- přešel jsem jakoby nahluchlostí.


HORNÍK (josef.lys@okd.cz)

Číslo 15/05 včas připomíná letošní 4. prosinec, spjatý s 50. výročím založení města Havířov a to, že od září každý víkend tam budou Havířovské hornické slavnosti. Shrnutí toho, co obsahuje Hornická ročenka –je i stručnou bilanci roku 2004 ( ročenky si všimlo Diamo 5/05)

V čís. 16/05 jsou reálné vize o Landek Parku , který loni navštívilo 75 tisíc lidí.

V čís. 18/05 v souvislosti s rekordním ziskem společnosti OKD z4,16 miliardy korun po zdanění jsou čísla i o platech. Loni průměrný překročil 23 tisíc Kč, ve společnosti ČMD byl dokonce 24 134 Kč. V čísle 19/05 Z OKD Rekultivace je text k demolicím těžních věží dolu Gabriela, které jsou památkami , a také k způsobu práce rypadla CAT 330C L UHD. K obnově hornického školství důležité poznatky pokračují pak také v č. 20/05 ( Karviná-průmyslovka). V č.21/05 je sonda o pochybných návrzích poslanců k novele Horního zákona, které by hornickým obcím upřely finační prostředky z těžby pod jejich územím.Ze sympozia EUROCK 2005 v Brně 16-20.5.05 k vlivu lidského působení na geologické prostředí je článek v čís. 22/05 , které si všímá i petice za zrušení a zasypání Dolu Frenštát.

K stavbě tunelu na dálnici D 47 u Klimkovic se píše v čís. 23/05 a je zde i článek o perfektních dodávkách strojních dílů z OKD Bastro do Nizozemska- potěšující jistě bude, až stejně kvalitně, bez reklamací, ve vhodných termínech (Just in time-právě včas) půjdou odtud a vůbec z naší republiky nejen díly , ale strojní komplety , celky. Výčet některých asanačně –rekultivačních ploch v OKD jako úspěch přináší č. 24/05. K setkání hornických měst a obcí ČR uvádí č. 25/05, kde je i popsán velký úspěch, dokončení ražby k zásobám v 7. kře závodu Lazy, která po jistých přestávkách (otřesy, lidské oběti) trvala od roku 1999!


Z ostravských zajímavostí, stále ještě málo známých a využíváných navštěvovaných připomínáme:

KABINET DŮLNÍHO OSVĚTLOVÁNÍ.

Výstava s nákupními možnostmi. Blíže viz www.volny.cz/grubenlampen nebo tel.spojení 608710735

(Text 39 www HM SMČ - červen 05 - Conferenciér + editorial, v pořadí od obnovy webových stránek matičních již osmý , předchozí najdete sub KOŠ. Jeho součásti jsou vloženy texty HORNICKÉ ČASOPISY s klíčovými slovy bezpečnost práce, Havířovské hornické slavnosti, Hornická ročenka, hornické školství, hornické tradice, HORNICKÁ SLAVNOST V PLANÉ 16. ČERVENCE a další texty:)

text 40

Setkání v Mikulově

Hornická matice slezsko-moravsko-česká ve spolupráci s Obcí Mikulov zvou na:

VII. SETKÁNÍ ČESKÝCH A NĚMECKÝCH ZÁJEMCŮ O HORNICKOU HISTORII

Pořádají 26. až 28.srpna 2005 Mikulově v Krušných horách

Sobota 27.srpna 2005 je věnována besedě a setkání horníků a pamětníků hnědouhelného podkrušnohorského dolování. Místo : Obecní úřad v Mikulově, Tržní náměstí 27. Informace též na telefonu 417878006 nebo 257911514. Chcete-li se vidět s někdejšími spolupracovníky, zavzpomínat, pak jste srdečně zváni při setkání i na ostatní akce. Případně informujte další kamarády. Začátek v 10 hodin dopoledne.

Je možné si přislechnout odborné přednášky specialistů na báňské dějiny,dějiny místní dráhy a další zajímavá témata. Zahájí Ing. Svatopluk Havrlík příspěvkem k nejnovějším poznatkům o dolování mezi Hrobem a Mikulovem.

Lze nahlédnout do rozsáhlých důlních prostorů stříbrného dolu , komor za starobylým portálem , který byl přenesen ze zrušené odvodňovací štoly z Ohníče. Seznámíte se s výzkumnými výsledky skupiny Agricola, ZO 4-O4 České speleologické společnosti. Pro ostatní zájemce podle zdatnosti připraveny turistické okruhy po stezkách hřebenové části Krušných hor v okolí Mikulova – Nového Města v Krušných horách – Moldavy K dispozici budou i náčrty tras k hornickým památkám,zjistíte kolik se kde v četných rýhách a prohlubeninách důlních děl starých kovkopů se letos urodilo borůvek a ostružin. V Tourcentru vám pan Zdeněk Slezák představí i poskytne publikace a mapy z Krušnohoří i jeho širokého podhůří.

Pro turisty je bezplatný nocleh 26. až 28.srpna 2005 – spací vaky a karimatky sebou !

Z dopravních možností je nejvhodnější spojení z Mostu vlakem Hned pod zastávkou Mikulov lze shlédnout hornickou muzejní expozici, kterou pod patronátem Hornické matice ve svém domku umístil pan Pavel Chaloupka, správce již zmíněného důlního díla. Během srpna podrobnější údaje naleznete na webových stránkách v srpnu www.volny.cz/hornicka.matice

(Text 40 www HM SMČ - červen 05 – Mikulov v Krušných horách – setkání v srpnu 2005)

text 41

Zhodnocení muzejní noci

Hornické oddělení NTM v souvislosti se sbírkovým fondem báňského záchranářství také kdysi přijalo po řadu let patronát nad zájemci o dějiny čs. potápění. Scházeli se v muzeua besedovali mezi sebou i pro zájemce , návštěvníky NTM a pouštěli jim odborné filmy - každý rok. Až sametová revoluce s jinými bohatšími možnostmi pro jednotlivce učinila tomu konec. Zůstala však po nich v NTM jedinečná sbírková kolekce, prokazující jak i malá středoevropská krajina bez moře v provozování potápění i v používané a vyráběné technice nebyla zcela závislá na jiných státech. Získal jsem záznam, jak se o onu kolekci zdařile starají dnešní nástupci, konkrétně při otevření pražských muzejí v noci na počátku června. A nezávidím jim… (zý)

ZHODNOCENÍ MUZEJNÍ NOCI
NA PRACOVIŠTI NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA „ PRÁCE A ŽIVOT ČLOVĚKA POD VODOU „

Akce měla velký úspěch a kladné odezvy u návštěvníků. Vystavené předměty umožňovaly zapojení veřejnosti – lidé si mohli vlézt do prostoru kabin, prohlédnout si technické vybavení, pomocí vystavené a zprovozněné ruční vzduchové pumpy a připojených vzduchových hadic si mohli sami vyzkoušet pumpováním přívod vzduchu pro potápěče ve skafandru, názorně si s potápěčem „zatelefonovat pod vodu“. Informace o potápěčských a báňských záchranářských přístrojích si mohli přečíst u vystavených předmětů, případně byl podle zájmu proveden výklad principu činnosti přístrojů nebo zodpovězeny další dotazy.

Zastoupení typu návštěvníků: Po sedmé hodině večerní tvořili největší část návštěvníků rodiče s dětmi, později se klientela změnila – 1. aktivní účastníci Muzejní noci ( lidé přijíždějící autobusy) 2. náhodní chodci a skupinky , které přilákal zvuk moře a světelný efekt osvícených kabin 3.opilí návštěvníci odcházející po zavírací hodině z restaurací ( nikdo z nich sebemenším způsobem nenarušil prohlídku, byli spíše mile překvapeni naší akcí).

KLADY - přímý kontakt návštěvníků s exponáty, vizuální a zvukový efekt prezentovaných předmětů, netradiční pojetí a využití zahradních prostor, který přilákal i lidi, kteří by buď vůbec nepřišli do muzea při Muzejní noci, nebo jen v případech povinné návštěvy (rodiče s dětmi, školní mládež, samostatně se procházející důchodci)

Výborná komunikace a spolupráce s oddělením AKUSTIKY (p.HAVLÍČEK), prezentace (p.KALISTOVÁ., p.STRNAD, p. KOFROŇ) , výstavním oddělením (p.ČEŠPIVOVÁ), dílny (p.BRABENEC)

Použitá prezentace vytvořila dojem návštěvníků, že kabiny a turbína jsou nové exponáty NTM. Muzejní prezentace pod širým nebem má zřejmě dobrý ohlas veřejnosti, který by se měl vzít v úvahu. Při přestavbě muzea stojí za úvahu, jestli by nemohli využívat tento způsob prezentace po účelovém odstranění hromady zeminy na dvoře a úpravě terénu i jiná oddělení v období, kdy muzeum bude uzavřené.

ZÁPORY – z pohledu přípravy akce z mého pohledu nevýslovná dřina, kdy jsem nemohl použít při transportu z prostor hornické expozice výtah a všechny předměty jsem muset dvakrát nosit tři patra nahoru a dolů 2 x viz. příloha (uskladněny byly přechodně v garáži)

Netušil jsem, že bude poměrně velký zájem o výklad ke Kaplanově turbíně. Kdybych to tušil, lépe bych se v tomto ohledu připravil (turbína z oddělení strojírenství)

Nemohli jsme příliš ovlivnit parkování autobusů a automobilů před pohledem na dvůr, kde jsme presentaci prováděli.

Úprava terénu a vytýčení prezentovaného prostoru se společnými silami Sulka, Sulková x, Klasna, Příplata, Hasalová podařilo provést přijatelným způsobem, nicméně si myslím, že by měl v muzeu být člověk, který by celou záležitost měl provést dokonale sám, abychom se mohli lépe připravit na vlastní prezentaci.

KLADY X ZÁPORY - VE VÝSLEDKU HODNOCENÍ AKCE PŘEVAŽUJE SILNĚ KLADNÉ STANOVISKO A TO PŘES VŠECHNA ÚSKALÍ PŘÍPRAV A ZAKONČENÍ PREZENTACE, VÝSLEDKEM BYL SPOKOJENÝ NÁVŠTĚVNÍK A TO BYL NÁŠ HLAVNÍ CÍL

V Praze 15.6.2005, Josef Příplata

(Text 41 www HM SMČ - červen - ZHODNOCENÍ MUZEJNÍ NOCI klíčová slova – potápění čs-dějiny, NTM, Příplata Josef)

text 42

EXKURZE ZA ZLATEM

V Jílovém u Prahy pochází z doby vrcholné těžby zlata, která skončila s husitskými válkami, radnice, gotický kostel a budova Mince, kde nyní sídlí muzeum a kde těžaři předávali podíl vytěženého zlata královské komoře. Přivítala nás sympatická paní ředitelka. V muzeu je keltská expozice, na blízké Závisti bylo nejznámější keltské oppidum (hradiště).

Keltskou kulturu vyvrátily méně vyspělé, ale bojovnější germánské kmeny, avšak jak říkala paní ředitelka, někteří Keltové odešli, ale někteří s Markomany splynuli. Ani slovanské kmeny po svém příchodu dřívější obyvatelstvo houfně nepobíjely, takže jako Češi jsme Slované, ale máme v sobě také germánskou i keltskou krev. Jestli se nám nyní, na začátku 21. století, líbí keltská hudba, ozývají se v nás stopy krve dávných keltských prapředků, jak tvrdí někteří moji kamarádi.

Ve středověkém podzemí je vzpomínka na Ostrovský klášter Benediktinů (999 až 1517),kostra mnicha, nahoře Jílovský kancionál a Bible česká od Melantricha z roku 1561. Jedním z jílovských těžařů byl i Petr Brandl, za sklem je údajně jeho malý autoportrét. Geologická expozice je udělána velmi dobře, autorem je Dr. Morávek, zlaté agregáty jsou lépe vidět pod shora upevněnou lupou, větší jsou v petrografické expozici Národního muzea, u Dr. Litochleba, druhého autora knížky Jílovské zlaté doly, o které jsem v našem listě psal.Našly se prý v Jílovém v době jeho největší slávy agregáty čistého zlata až 1 kg těžké.

Dále je v muzeu autentické hornické nářadí, vytažené ze štol, a modely: šachta s žentourem, zajímavý je model čerpání vody a model důlního větrání, vodní kolo pohánělo větší kolo, které vhánělo do šachty vzduch. Některé vystavené kameny nejsou pod sklem, jeden z nich obsahoval zlatu podobný chalkopyrit, a asi proto byl ukraden, což jízlivě komentuje nápis na místě kamene.

Muzeum v Jílovém slouží jako kulturní centrum, v jedné z místností je galerie, ve které právě vystavují Martina Fojtů obrazy s přírodními motivy a Zbyněk Fojtů sochy smotané z drátů. Má své internetové stránky, www.muzeumjilove.cz

Na závěr návštěvy muzea zkoušejí kolegové geologové na nádvoří u nádržky vyrýžovat z připraveného písku nějakou zlatinku.

Největší dojem na mne udělala štola sv. Josefa, je v Kocourském žilném pásmu, celkem bylo zprůchodněno 280 m, prochází se 200 m. Štola je šikmá a co nejužší, místy se zužuje, že se urostlejší člověk sotva protáhne. Není divu. Žíla se vytloukala ručně, mlátkem a želízkem, každý centimetr profilu navíc by si vyžádal hodiny práce. Rubanina se tahala ven ručně v koši, který za sebou havíř táhl po zemi. Zkoumat místní štoly na vlastní pěst mohou jen prckové a hubeňouři. Ptali jsme se našeho průvodce, jestli kousíček zlata našel. Tady ne, ale na odvalu příbramské šachty.

V Jílovém jsem jako student horní průmyslovky fáral při exkursi, pamatuji si historku z tehdejší doby, že ze začátku se nemohli zlata dopočítat, jenže ono se usazovalo v kulových mlýnech. Jílovský důl byl nerentabilní, proto byl zavřen a úpravna rozebrána.

Jenže, jak říkal náš průvodce, asi půl roku po tom, co se rozebrala místní úpravna, došlo k oddělení zlata a dolaru. Předtím byl dolar ke zlatu v přímé paritě. Pak cena zlata vyletěla na pár let nahoru, závod by tedy zase byl rentabilní, navíc měl ověřené, ale neotevřené další zásoby v Bohulibském pásmu. Řeknete si, pokud se někdy v budoucnu začne těžit oblast Čelina - Mokrsko, pokud se přijde na ekologičtější metodu získávání jemně rozptýleného zlata z tamní horniny, nedalo by se třeba vrátit k Bohulibskému pásmu? Nedalo, protože po něm povede dálnice!

Otto Hejnic (2003?)

(Text 42 www HMSMČ červen - 05 - EXKURZE ZA ZLATEM)

text 43

O větě, která neobstála

(dodatek k Text 3O www HM SMČ - březen 05 )

V březnu před otištěním Textu 30 s klíčovým slovem INHIGEO jsme slíbili Přednímu Představiteli její české sekce (dále již PP1), že nejen za možnosti, aby se za zájemci našich webových stránek mohli zúčastnit za mírný poplatek některých akcí mezinárodní konference Inhigeo k dějinám geofyziky, slíbili. že rádi zprostředkujeme zahraničním účastníkům návštěvu Národního technického muzea ,zvláště části k přístrojům z dějin gravimetrie. Navíc onen PP1 požádal o naší eventuální supervizi programu exkurzí příp. zjištění náhradního levnějšího autodopravce a dalších drobností. Přislíbil jsem, podumal, sehnal pro porovnání ceny od jiného dopravce, zcela připraven spolupracovat pro trasu exkurzí.

Onen PP1 ani jím pověřený pracovník, na něhož spojení mi bylo poskytnuto, se nehlásili, později jsem se jim meldoval a pro změnu byli zaneprázdněni včetně i týdenních nepřítomností v bydlišti (dle sdělení i z jejich rodiny).

Přišel čas už konečně zpřesnit alespoň den případně i hodinu exkurze účastníků konference do NTM, což bylo nečekaně dle PP1 podmiňováno i něčí přítomností za HM přímo na konferenci INHIGEO dne 5. nebo 6. „July“, protože věta , o možnosti „ participantů “ konference zajít- zajet si společně do NTM se prý do textů programu „nedostala“!?

Dohonit ono opomenutí pořadatelů jsem cítil jako povinnost, též proto, že před několika měsíci mi bylo předem jasné, že eventuální zájemci přijdou spíše po konferenci, po přednáškách, tedy po zavírací hodině NTM, bude to vyžadovat i některá zvláštní opatření také v muzeu, kde už jsem návštěvu zahraničních hostů předjednal. Čas pro vyžádanou schůzku s oním PP1 na jeho pracovišti ve spořilovském Geofyzikálním ústavu (kdysi ČSAV) jsem si tedy musel najít, připravit mu průvodcovské texty –kdyby některý „partypant“ chtěl už předem podrobnosti. V pravém žhavém popoledni, uřícený a hladov, ba žížniv (nelitujte mne!) jsem dorazil veřejnou dopravou (oba služební Lincolny HM máme v opravě) a vyžádal si pro jednání zasednout v bufíku,kde jsme se zároveň sytil.

Smrtelně vážný PP1 si prolistoval doprovodné materiály , když je letmo pročetl (jsou napsány populárně , též informačně o přístrojích, které lze shlédnout, vše aby rozuměli i žáci základní školy)- pak téměř štítivě je složil a odsunul ku mně.

A pravil naprosto resignovaně , že je už na vše pozdě. To vše mělo být v angličtině a pokud jde o ohlášení exkurze- věta z tribuny konference-ta prý také. Mám-li zájem , tak je třeba se činit-vyplynulo.

Šel jsem sice na schůzku s vědomím, že pořadatelé a sám onen PP1 improvizují ( přinejmenším pokud jde o návštěvu NTM), ale měli by mít jakési minimum znalostí k tomu, co svým hostům budou nabízet. Očekával jsem, že v NTM vyplyne pro ústav, aby se správcem expozice byl připraven i někdo jazyka anglického mocný.Ovšem nehoráznost, že i krátkou oznamovací větu o exkurzi musím také ještě obstarat! PP1 to zajistit nemůže ani v ústavu akademie, kde (předpokládám) anglicky umí pravděpodobně každý z odborníků. Dorazilo mě , když obstarám - prý PP1 bude ochoten jí pak přečíst.

Když jsem se navíc dozvěděl, že pro konferenci není zajištěn žádný profesionální tlumočník, okamžitě jsem ohlásil naprostý nezájem. Došlo mi sice už z předchozího telefonování s PP1, že ne toto, ale vše spojené s konferencí je notně pro něho zatěžující ,-poučován jsem byl výrazně “ jak vše je těžké“. Zde šlo však v podstatě o jednoduchou větu („Je k shlédnutí v NTM replika gravimetriucké stanice, kdo z přítomných má zájem?“). Pochopil jsem, že jí PP1 nevzal do úvahy už když jsme o záležitosti , jako součásti (snad i episody programu) skoro o půlrok dříve hovořili-zároveň jako o mé hlavní povinnosti vůči konferenci INHIGEO Už tehdy pro něho bylo důležité, že vše v programu bude „englické“, starostlivě se už tehdy ptal, zda bych nebyl ochoten se přijatelně anglicky doučit.

Tak mi došlo, že i kdyby vedle mne klečel generální ředitel NTM a úpěnlivě prosil o návštěvu konferenčních účastníků, tak pokud nebude aportovat zvací větu, PP1 bude neoblomný – je přepracován. Prokázal to už když jsme zasedli a paní v bufetu (bylo už blízko zavírací hodiny) přerovnávala lahve. Nebyla hlučná, ale PP1 ji velmi nepěkně okřikl a vyžadoval si klid pro naše „jednání“. To skončilo skoro dříve než začalo. Odešel .Později jsem ho viděl na chodbách číst si jakási oznámení.

Omluvil jsem se pohostinné paní a odnesl jsem pro PP1 přichystané doplňující materiály (budou otištěny příště Text 42 www HM SMČ- srpen 05 - ) do gravimetrického odd. Geofyzikálního ústavu . Aby tam věděli , co z historie jejich specializace po stránce hmotné se nám v NTM zdařilo kdysi uchovat –tehdy za jisté pozornosti a pomoci oddělení dr. Píchy a akademika Aloise Zátopka i jisté informovanosti tehdejšího vedení jejich ústavu.

Participant konference z Japonska, možná až doma později zjistí, že byl v zemi Aloise Zátopka, kterého si Japonci za jeho expertizy značně vážili. Zvali ho i do rodin, což se málokomu z cizinců u nich zdaří. Nevím, zda někdo zařadil do konference tuto osobnost nebo např. připomněl dr.Lásku, kterého znám z literatura i vyprávění jeho mechanika , zda bylo vzpomenuto měření svahů pod Jezeřím a podobných záležitosti . A pochybuji, že PP1, zaměřený na dějiny zamětřesení, je si vědom hloubky, dosahu a vůbec významu názoru Zátopkova, vyřčeného při jistém jubileu ústavu : přišel čas k tomu, aby tam jednotlivá pracoviště krom své specializace hleděla výsledky si vzájemně porovnávat , syntetizovat. Plynou z toho i jisté analogie pro dějiny geofyziky a geologických věd a etiku vědce. Ta byla ostatně porušována při přípravách konference už měsíce předtím- záštitu Geofyzikálního ústavu na ní podmiňoval tamní jistý činitel doporučením, že mezi nové členy INHIGEO za naší republiku se nesmí dostat paleontolog doc.Marek, bez ohledu na jeho jasné kvality (Pan činitel Č ho neměl rád !). Chápu, že tehdy PP1, aby záštitu neztratil (i jako podřízený v onom ústavu aby obstál) se přání podřídil. Neobstál podle mého v tom, jak „světově“ pojal pořadatelský úkol –uzavřením hostů do anglicky mluvícího prostředí s tím, že to zajímavé a snad pro ně vhodné musí samo usilovat se jaksi prosadit, absolutně se postarat,aby se o nich vědělo. Nejasné, proč z konferenčního poplatku se na kvalifikovaného překladatele dát jaksi „nechtělo“!? A odbornou supervizi programu v hornických oblastech jako hlas pouze poradní, bez jiných nároků, si zřejmě Jan Kozák spletl s funkcí aportujícího psíka, který když mu i přinese hozený klacík, může být pokárán . Případné vyloučení z INHIGEO očekává pisatel - Miloš Zárybnický.

(Text 43 www HMSMČ červen 05 - klíčová slova : INHIGEO- doplněk ke konferenci 2005)

text 44

Conferenciér (červenec 2005)

Hornická matice slezsko-moravsko-česká ve spolupráci s Obcí Mikulov připomínají

VII. SETKÁNÍ ČESKÝCH A NĚMECKÝCH ZÁJEMCŮ O HORNICKOU HISTORII v Mikulově, Tržní náměstí 27. Informace už přinesl minulý Conferencier + editorial /k němu klikni zde přes lištu s ÚPRAVY+NAJÍT + Zdař bůh/ Začátek v 10 hodin dopol. v sobotu 27.srpna 2OO5.

Je možné si přislechnout odborné přednášky specialistů na báňské dějiny,dějiny místní dráhy a další zajímavá témata. Zahájí Ing. Svatopluk Havrlík příspěvkem k nejnovějším poznatkům o dolování mezi Hrobem a Mikulovem.

Z dopravních možností je nejvhodnější spojení z Mostu vlakem .Pod zastávkou Mikulov lze shlédnout rázovitý hornický domek Pavla Chaloupky.V něm již není někdejší HORNICKÁ EXPOZICE pod patronátem Hornické matice a její podstatu naleznete u obnoveného portálu štoly a také v prostorách obecního úřadu.

Uvidíte vše s další výstavou KE KATASTROFĚ NA DOLE NELSON 1934, kterou vytvořil Jiří Vondra , místostarosta města Osek. Ta je vlastně novinkou : svého času byla presentována pouze týden (?!), takže ti, kterým se její shlédnutí nepodařilo, mají příležitost od pátečního odpoledne 26.srpna 2005 (od 15 hod) až do pozdního večera , přes sobotu a během neděle vše napravit. Při jubileu v roce 1984 vyšla v Rozpravách NTM jako memento práce Jiřího Majera. K ní se na výstavě budeme vracet vícekrát při setkání a besedě horníků a pamětníků hnědouhelného podkrušnohorského dolování.

Majerův současný nástupce v muzeu je Josef Příplata a předvede na výstavě CD o hornické expozici Národního technického muzea: bude presentovat dílo kolektivu, který mu v NTM pomohl pomůcku vytvořit. Podle našich informací jde o jediný novější informační zdroj v současné situaci NTM, které prožívá zřejmě těžké období přestavby. Příplata přidá informace o hornictví na území Prahy. Hlavní město má své zajímavé hornické podzemí!

V Mikulově možné nahlédnout do rozsáhlých důlních prostorů stříbrného dolu , komor za starobylým portálem , který byl přenesen ze zrušené odvodňovací štoly z Ohníče. Seznámíte se s výzkumnými výsledky skupiny Agricola, ZO 4-O4 České speleologické společnosti. Pro ostatní zájemce podle zdatnosti existují turistické okruhy po stezkách hřebenové části Krušných hor v okolí Mikulova – Nového Města v Krušných horách – Moldavy. K dispozici budou i náčrty tras k hornickým památkám,zjistíte kolik se kde v četných rýhách a prohlubeninách důlních děl starých kovkopů se letos urodilo borůvek a ostružin. V Tourcentru vám pan Zdeněk Slezák představí i poskytne publikace a mapy z Krušnohoří i jeho širokého podhůří. podrobnější údaje naleznete na webových stránkách v srpnu www.volny.cz/hornicka.matice Informace též na telefonu 417878006 nebo 257911514

Při Pro turisty je bezplatný nocleh 26. až 28.srpna 2005 – spacáky a karimatky sebou!

Vrcholí naše přípravy k zmíněné aktualitě, výstavě báňského záchranářství v Zabrze v listopadu Z hornických časopisů nám vyšel čas k anotaci DIAMO: (hejnic@diamo.cz)

V 8. čísle (8.05) si můžete udělat představu o důmyslné technologii, kterou byla v Oslavanech likvidována jáma Kukla a poměrně podrobně se seznámit se sanací odkaliště CHÚ Stráž dle modelového zpracování a posouzení sanace a rekultivace. Také v listě šéfredaktor listu pochválil naše webowé stránky.

Je to povzbudivé v sedmém měsíci činnosti, pro kterou však nám chybí od čtenářů větší příjem aktualit a jiných textů, které by obohatili –především zase v zájmu čtenářů!- a zpestřili obsah toho, co je předkládáno. Je třeba dodat, že je nad naše síly žádat nějak intesivněji autorsko- zpravodajskou aktivitu od těch, kteří si nás nejpozději kolem první třetiny každého měsíce otevřou a mají vystaráno.

Jde tu o bolest od počátku činnosti Hornické matice- ta nikoho kromě vzájemného pospojování a výměny informací nehodlá intergrovat a pokud zná a má na 140 spolupracujících institucí a jednotlivců, je tento počet jaksi „ v normě".

Hornické oddělení NTM při svém maximálním rozvoji v éře vedoucího dr. Jiřího Majera CSc mělo sice v adresáří kolem 500 abonentů, avšak někteří z nich byli členy hornické části Klubu přátel NTM jen kvůli většinou bezplatnému získávání odborné literatury. Některým jejich hlavní odborná i vědecká činnost v oboru mnohdy nedovolovala kromě zamilovanosti do historie hornictví ještě jinak vstupovat.

Zásadní chybou ovšem bylo vcelku elitářské rozvíjení Klubu přátel NTM po roce 1989 (ředitel Janoušek, vědecký tajemník Rasl), což v kombinaci s tím , že ekonomicky nebylo možné tolik publikovat a produkci zdarma rozdávat, vedlo k útlumu zájmu o montanistiku NTM . U někoho pokročilý důchodový věk, u jiného uplatnění ve zcela jiných oborech – to byly další skutečnosti při zanikání Klubu. ZÁCHRANOU při rozpadu Klubu přátel NTM zdala se nám být pro hornicky zaměřené osoby tehdy založená Matice na poněkud jiných zásadách spolupráce, kde reciprocita byla tím hlavním.

K tomu následoval v NTM už spíše platonicklo – laický zájem o externisty ze strany sice zapáleného, ale konec konců jen „doutnajícího” Ing.Brouilíka na postě vědoucího hornického odd. . Zpočátku (a zbytečně až trestuhodně !) o externisty jevil pramalý zájem . Pravděpodobně ale byla též u něho jistá šance se koncentrovat vhodněji k funkci, do které se po hlavě pustil, když už nebyl poslancem. Pak ovšem při prvním procitnutí z vidin jen jemu jasných , tuším že to bylo při dosti zdařilém novátorském a chvályhodném výkonu- ho „chytla šajba”. Za myšlenku - místo stavby nutných drahých dalších depozitářů NTM využít tehdy opouštěných takřka bezprizorných areálů Mayrau na Kladně - ho pan ředitel falešně osočil z překročení kompetence . A šel, byl odešen.

Z předešlého plyne , mělo vyplynout, ale jiné poučení : málokterý z muzejních pracovníků i z ouředníků jim nadřízených si uvědomuje obrovskou roli externích zájemců o hornickou historii, včetně sběratelů a také nutný soustavný zájem muzejníků z technické specializace o obchody antikvářů i různé bleší trhy - ” Buštěhrady „

Bez hlubšího zkoumání se někdy až bláznovské mohou zdát ty nejrůznější snahy o zákládání síní tradic a místních památníků !.Zpravidla vyvstávají vždy s až horoucím přáním, aby se to nazývalo muzeum, ačkoliv tento pojem chápou někdy omezeně, presentačně s hromaděním památek bez hlubšího posuzování dokumentačních hodnot, výběrových kriterií, zásad konservace a restaurování, boje k korozí. Nemohu naplno napsat, kde bychom však byli, nebýt právě těchto lidí jejich snah o tradice, o zachování nejlepších výsledků předků.

Na konci stálého a doplňované BASIS naleznete telegraficky vedený odstavec OHLÉDNUTÍ . Máme totiž značný důvod připomínat v lineárně vedených Matičních strákách místa , která se dotkla či dokonce mínila řešit některé zásadní současné problémy a nebylo pro ně dost místa , času nebo naší semtam ironické nálady . Pocitů spojených s bezmocí, že je to nutné změnit a není to v našich možnostech, opakuji že z bezmoci, že je nutné jistou praxi měnit a není to v našich možnostech.

Z Domu pod stožárem zdraví čtenáře Miloš

(Při hořejší zmínce o nedostatku aktualit se musím OMLUVIT obci Kestřany a Českému klubu zlatokopů, kteří pozvánku na již 13. ročník rýžování zaslali včas, ale při opožděné uzávěrce webowých sztránek jsme jí vyřadili - z poznání, že přes naše stránky by se nikdo do 6. srpna , kdy se akce koná, o tom nedozvěděl. V té době totiž budou teprve tyto řádky v Internetu.. Příští rok to napravíme! Díky za pochopení).

(Text 44 www HM SMČ - červenec 05)

text 45

POZVÁNÍ S PŘIHLÁŠKOU DO VILNA 2005

HISTORY OF QUATERNARY GEOLOGY AND GEOMORPHOLOGY

FIRST ANNOUNCEMENT AND INVITATION

Vilnius, 30 June 2005

The subject of the INHIGEO Conference Vilnius-2006 “History of Quaternary Geology and Geomorphology” coincides with the remarkable historical dates when 200 years ago Alexander von Humboldt described aeolian landscapes of the Curonian Spit (1805), and Friedrich Schmidt, 150 years ago, explained a glacial origin of till loam in Northern Estonia (1865-1869); it is significant to note that 130 years ago Pavel Kropotkin (1876) gave a scientific account of the theory of continental glaciation.

The Conference will break ground in introducing the significant role of history of Quaternary geology and geomorphology around the world, with particular emphasis on the pioneers of this branch of geosciences in Central and Eastern Europe. The meeting is intended to help participants improve their knowledge and understanding of how Quaternary research originated and subsequently developed, and also issues in the history of geomorphology. Keynote speakers will be invited.

The meeting will begin at the Academy of Sciences in Vilnius, and will then continue as a field trip through Lithuania, Latvia, and Estonia, visiting significant Quaternary glacial, and other geohistorical phenomena. The Lithuanian Academy of Sciences is the host institution of the Conference. The principal organizer is Algimantas Grigelis, Vilnius; the local organisers are Ervins Lukševičs, Riga; Tönu Pani, Tartu; and Dimitri Kaljo, Tallinn. The Meeting and Field trip will be organised, under the auspices of INHIGEO, by the Lithuanian Academy of Sciences (Vilnius), in co-operation with the Institute of Geology and Geography (Vilnius), the University of Latvia (Riga), Tartu University (Tartu), and the Estonian Academy of Sciences (Tallinn). Supporting institutions will be listed in a later circular. The dates and venue have been agreed with the host institutions that have volunteered to run this event.

The Conference fee provisionally is expected to be 300 EUR per person. The organisers are also seeking additional funding that will cover the organisation and excursion travel costs, but not accommodation costs in Vilnius. Participants will have to be self-financing, though INHIGEO may be able to provide a small number of travel grants in appropriate cases. Hotel bookings and payments will be made on behalf of participants for the duration of the conference. General prices for accommodation and meals per participant, according to present prices, would be about 100 EUR/day. Detailed information will be provided in a First Conference Circular (October 2005). We request that INHIGEO Members, scientists and historians interested in the history of Quaternary geology and geomorphology, respond to this preliminary announcement by 30 September 2005 using the attached registration form.

Sincerely, Prof. Algimantas Grigelis

Preliminary schedule (1 June, 2005 version)

27 July 2006, Wed.	Arrival. Vilnius, Hotels: “Congress”, “City Park”
			CONFERENCE
28–29 July, Th.–Fri.	Lithuanian Academy of Sciences. Presentation of papers.
			INHIGEO Business Meeting.
			Sightseeing (walk). Vilnius University (established 1579), 
			Library, Gallery of famous scientists. Cathedral. Amber 
			Gallery. Exhibition “Fine Minerals in Church Art”. 
			State Museum of Lithuanian Art.
30 July, Sat.		A day trip to South Baltic: Glacial topography and phenomena in 
			the vicinity of Vilnius (60 km). Trakai Medieval Castle and 
			Museum. Lunch in Trakai. Aukštadvaris village, “Devil’s Hole”. 
			Night in Vilnius.
			FIELD TRIP
31 July, Sun.		Vilnius–Klaipeda (320 km). Baltic Sea coast. Klaipeda University. 
			Clock Museum. Klaipeda–Nida (50 km). Lunch in Nida.
			Curonian Spit, Holocene aeolian processes; recent sand dunes
			(66 m high). Nida–Klaipeda. Maritime Museum. Night in Klaipeda.
1 August, Mon.		Klaipeda–Mosedis (70 km), State Museum of Stones (thousands of
			erratic boulders). Mosedis–Skuodas–Latvian border–Liepaja (65 
			km). Lunch in Liepaja. River Letiža: bluff outcrop at Legernieki. 
			Skrunda (60 km). Branki gravel pit at Zirni (30 km). Travel
			through Kurzeme to Jelgava (80 km), Academia Petropolitana 
			(17th C.). Jelgava–Riga (40 km). Night in Riga. 
2 August, Tue.		University of Latvia. Sightseeing (walk) Riga Old City, 
			Domus. Museum of Natural History. Riga–Sigulda–Cesis (90 km). 
			Lunch. Cesis. Medieval Castle. Cesis–Estonian border–Tartu 
			(220 km). North Baltic glacial area, Munamägi (318 m high)–
			Ilumetsa–Tartu. University (geology, history, K. E. von Baer 
			Museum, Observatory). Night in Tartu.
3 August, Wed.		Tartu–Vooremaa–Lake Peipsi–Kohtla–Järve (160 km). Southern 
			shore of the Gulf of Finland, Valaste Waterfall. Kohtla–Järve
			Ordovician oil shales (kukersite). Lunch. Cambrian blue clays (sic!). 
			Field of erratic boulders. Tallinn (160 km). Night in Tallinn.
4 August, Thurs.	Tallinn–Türisalu––Keila–Joa (Dictyonema shales). Sightseeing 
			(walk). Old City, Toompea. Lunch. Free time. Closing party. 
			Night in Tallinn.
5 August, Frid.		Departure from Tallinn.

Contact information

The above Conference dates have been fixed. Your expression of interest and subsequent confirmation should be sent to the organizer e-mail account (grigelis@geo.lt), faxed to Professor Algimantas Grigelis (+370 5 21 36 408), or posted to him at: Academy of Sciences, Gedimino Ave. 3, LT-01103 Vilnius, Lithuania.

FIRST ANNOUNCEMENT AND CALL FOR EXPRESSIONS OF INTEREST/PRELIMINARY REGISTRATION

Vilnius, 1 June 2005

PROVISIONAL REGISTRATION FORM

Family Name: 
First Name:
Title*: Professor / Dr / Mr / Mrs / Miss
Gender*: Male / Female
Affiliation:
Address:
Street: 
Postal code: 
City: 
Country: 
International fax number:
International phone number:
E-mail address:
Provisional title of paper for oral presentation:

Provisional title of poster presentation:

I shall be accompanied by:

Specify please your questions or special requirements:

If you intend to take part in the conference, please return the Registration form before 30 September 2005 to the Conference organizer, as follows:

by e-mail: grigelis@geo.lt ; or
by fax: Algimantas Grigelis (+370 5 21 36 408); or
by post: Professor Algimantas Grigelis, Academy of Sciences, Gedimino Ave. 3, LT-01103 Vilnius, Lithuania.

(Text 45 www HM SMČ- červenec 05 – pozvání na konferenci INHIGEO do Vilna)

text 46

GRAVIMETRIE

(klinutím na obrázek si ho prohlédnete v plné velikosti)

(Text 46 www HM SMČ - červenec 05 - pomůcka pro lektory NTM k vystaveným exponátům z gravimetrie)

text 47

Conferenciér (srpen-září)

Jak jste již výše mohli postřehnout, změnili naši polští partneři v Zabrze datum otevření záchranářské výstavy na 19. ledna 2006. Z české strany bude připomenuto výběrově několik stanic, kromě obou hlavních Most a Ostrava.

Při přípravě panelů jsme nalezli zvláště velké pochopení v Ostravě, jmenovitě u pana ředitele Ing. Počty a jeho kolegů Smičky a Ing. Papřoka. Také v Mostě, v Odolově a v Sokolově se dobře spolupracovalo. Polská veřejnost bude mít příležitost se také seznámit s výstavou o neštěstí na dole Nelson v roce 1934, kterou připravil místostarosta města Oseka Jiří Vondra.

S ohledem na přípravy výstavy a také pro poruchu našeho PC jsme si webové stránky tentokrát za září i pro následující říjen-listopad zjednodušujeme. Ovšem s tím, že během podzimu a zimy postupně z obsahu hlavních hornických časopisů našich i polských výběrově mnohé dohoníme. Také ostatní rubriky budou pokračovat jako OHLÉDNUTÍ a POLSKÉ HORNICTVÍ.

Setkání v Mikulově v Krušných horách v srpnu 2005 mělo uspokojivý průběh dle signálů viz BASIS., texty 40 a 44. Bohatý byl program o možnostech, smyslu a úskalí konverze industriálních objektů při 3. Mezinárodním bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2005 (19.-24. září) – chtěli bychom jej podrobněji přiblížit. Mělo by se nám to povést v případě mezinárodní konference SPOLEČENSKO-KULTURNÍ IDENTITA STŘEDOEVROPSKÉHO POSTINDUSTRÁLNÍHO MĚSTA. Konala se 2O.–21. října v Rybníku. Nemíníme vynechat přehled o dalším ročníku sympozia HORNICKÁ PŘÍBRAM VE VĚDĚ A TECHNICE.

Miloš

(Text 47 www HM SMČ-srpen-září 05 Conferenciér + editorial)

text 48

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ

(European Heritage Days, dále EHD. Programová nabídka Hornického muzea Příbram v září 2005 nemohla být námi včas umístěna, ale je poučná pro toho,kdo o EHD /viz níže/ ještě nic nevěděl.

Dny evropského dědictví (European Heritage Days, dále EHD) jsou významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí o kulturním dědictví v mezinárodním kontextu.

Historicky první "Dny otevřených dveří památek" se konaly již v roce 1984 z podnětu Francie. Od roku 1991 se EHD pravidelně konají i v České republice a Hornické muzeum Příbram je každoročně jejich účastníkem. Od roku 1998 je jejich národním garantem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Partnery jsou Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. V letošním roce EHD probíhají ve dnech 9. až 18. září, s národním tématem „Nový život v historickém prostředí“.

Prostřednictvím EHD se každoročně otevírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších architektonických, archeologických, technických a sakrálních památek, muzeí, galerií, knihoven i dalších objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné. Při příležitosti EHD jsou pořádány nejrůznější doprovodné akce - rozšířené prohlídky, přednášky, koncerty, historické slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy.

MIMOŘÁDNÁ AKCE
10.9. - 11.9. od 9 do 17 hodin
Dny evropského dědictví a Havířské šprýmování

Hornické muzeum Příbram v rámci své letošní účasti na EHD ve dnech 10. a 11. září 2005 umožní návštěvu všech svých expozic a poboček za symbolické vstupné 5 Kč. Kromě toho připravilo doprovodný program v areálu muzea na Březových Horách a ve své pobočce, Muzeu vesnických staveb středního Povltaví Vysoký Chlumec.

Po oba víkendové dny na nádvoří Ševčinského dolu proběhne zábavný program nazvaný HAVÍŘSKÉ ŠPRÝMOVÁNÍ, plný soutěží a her pro „malé i velké havíře“. Bude možné například sfárat do podzemí dolu pomocí rumpálu, soutěžit v hledání stříbrné žíly, v hodu do dálky dubovým pražcem, v čerpání vody ze zatopeného dolu, stloukání důlní výdřevy či přetahování se žentourem. Nikoho na pokoji nenechá ani zlobivý permoník.

Anenský důl nabídne netradiční jízdy důlním vláčkem v Prokopské štole. Na dole Drkolnov bude v provozu unikátní skluzavka do podzemí, dlouhá 51 metrů.

Skanzen ve Vysokém Chlumci se stane v sobotu 10. září 2005 od 14 hodin dějištěm slavnostního křtu nového vydání sborníku Podbrdsko XII za účasti partnerů - Státního okresního archivu Příbram, Obce Vysoký Chlumec a Lobkowiczkého pivovaru Vysoký Chlumec.

KONCERT
22.9. od 18 hodin, Příbram - Březové Hory, cáchovna dolu Anna
Písně gotiky a renesance a písně třicetileté války
Koncert vokálně instrumentálního souboru dobových nástrojů CHAIRÉ Příbram z cyklu Historie hornictví a hudba.
Umělecký přednes Otakar Brousek st.

VÝSTAVA
do 16.10. denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin, Příbram - Březové Hory, cáchovna dolu Vojtěch
Poslední Germáni v Čechách

Archeologická výstava přibližující období stěhování národů, zvané také „věk barbarů“. Výstava seznamuje s nejnovějšími výsledky výzkumu na poli archeologie posledních Germánů a prvních Slovanů v Čechách během 6. století n.l. Vhodné pro školy, možnost uspořádání přednášek - komentovaných prohlídek

(Text 48 www HM SMČ-srpen-září 05)

Zpět na hlavní stránku matice